2. kapitola - PŘÁTELSKÝ ROZHOVOR

29. ledna 2008 v 15:33 | Elizabeth de Ténèbres |  Že by to byl osud?
Moc se omluvám, že to tak dlouho trvalo. Ale vůbec jsem nevěděla, jak mám tuhle kapitolku napsat, abych se dopracovala, k čemu potřebuju. Tak je to snad takhle ok, ostatně jsem se s tím asi už čtyřikrát přepisovala. Tak už jenom přeju příjemné čtení a na oplátku bych byla ráda za spoustu komentů ;-)
__________________________________________________________________
Jenn bezmyšlenkovitě běžela pryč ze společenky. Měla strach z toho, co se tam teď stalo aniž by věděla proč.

Byla tak zahloubaná do svých myšlenek, takže nevnímala, kam běží. Když už nemohla, zastavila se a rozhlédla se kolem sebe. Nejdřív absolutně netušila, kde je, ale pak jí svitlo: sedmé patro. Tudíž stojí u Komnaty nejvyšší potřeby. Toto místo objevila před necelými dvěma lety.

Dvakrát se nerozmýšlela a třikrát přešla kolem holé zdi. Jen co to udělala, objevily se ve zdi dveře. Rychle vešla dovnitř a dveře nechala ať se zavřou samy. Bylo to tak vždycky.

Byla tak zahloubána do svých myšlenek, že si ani nevšimla, že se dveře nedovřely. Něco jim v tom zabránilo, respektive někdo…


***


Sirius Black stál s otevřenou pusou stále na jednom místě. Nemohl uvěřit tomu, co se tu teď stalo. Jeho spolužačka, o které si myslel, že ho spíš nesnáší, ho políbila a pak utekla neznámo kam.

Ryhle vyběhnul za ní. Musel znát odpovědi na pár otázek. Běžel kousek za ní, ale přitom tak daleko, aby si ho nevšimla.

V sedmém patře se zastavila. Uviděl, jak se zmateně rozhlíží kolem. Třikrát přešla kolem zdi ukrývající Komnatu nejvyšší potřeby a pak vešla dovnitř.

Komnata nejvyšší potřeby? podivil se. Myslel jsem, že o ní víme jen my.

Mávnul nad tím rukou a pohotově přiskočil k zavírajícím se dveřím. Zabránil jim tak, aby se úplně zavřely. Nahlédnul dovnitř…


***


Jennifer se posadila do pohodlně vyhlížejícího křesla a v ruce třímala flašku. Očividně v ní byl alkohol, protože když se Jenn napila, s odporem se zašklebila. Potřebovala si utřídit myšlenky a takhle jí to šlo vždycky nejlíp. Ne že by byla nějaký alkoholik, ale tohle už praktikovala nějaký čas. Vůbec nechápala, co se ve společence stalo. Nevěděla, proč to udělal ani proč mu to ona vrátila.

"Jennifer?" ozvalo se ode dveří.

Jenny nadskočila leknutím a polila se. Nečekala, že by tu mohl být ještě někdo jiný, natož Black.

"Co… co tady děláš?" zeptala se ho nejistě a trošku zmateně.

"Chtěl jsem s tebou mluvit," sdělil jí, teď už sebejistě s úsměvem na tváří, Sirius. Vešel do útulné místnosti a zavřel za sebou dveře. "A neříkej, že spolu nemáme o čem mluvit," dodal, když viděl, jak se Jenn nadechuje k protestům.

"To sice možná máme, ale já s tebou mluvit nechci."

Sirius si jejích protestů nevšímal a nechal přičarovat křeslo. Dál pomyslel na stůl s nejrůznějšími druhy alkoholu, který se tu vzápětí objevil. Popadnul dvě sklenice a začal do nich míchat nějaký nápoj.

Jenn ho zamyšleně pozorovala. Byla zvědavá, co se bude dít dál. Zároveň z toho ale měla tak trochu strach.

Sirius jí podával sklenici s mojitem a tím jí vytrhl z jejích úvah. Jenny jí přijala a kývnutím hlavy mu poděkovala.

Black se posadil naproti ní do křesla. Chvíli bylo ticho, než ho Jennin společník přerušil: "Proč jsi to udělala?"

"A proč ty jsi to udělal?" zeptala se ho Jennifer otázkou, protože se bála odpovědět. Bála si to přiznat.

"Myslel jsem si, a stále si to myslím, že je to jediný a zaručený způsob, jak tě umlčet," odpověděl a zkoumavě se na ní zadíval. "Jen tak mimochodem, děsně ti to sekne," složil jí poklonu, když se k ničemu neměla.

Jenn se na něj překvapeně podívala. Chvíli si tak hleděli do očí, ale ona jeho pohled nevydržel a tak rychle ucukla.

"A teď mi opdověz ty," pobídnul jí.

"Já………… udělala jsem to, protože......... protože jsem prostě chtěla," odpověděla popravdě.

Sirius překvapeně povytáhnul obočí. Takovou odpověď vážně nečekal.

"Já vim, asi ti to příjde, jako děsná kravina, ale je to tak. Ať chceš nebo ne." Jennifer nevěděla, proč zrovna před NÍM, před Siriusem Blackem, chtěla ospravedlnit, to co udělala. "Co kdybychom to prostě vzali jako fakt, že se to stalo a prostě to dál neřešili?" navrhla Siriovi, protože se v tom už dál nechtěla šťourat.

"Jak chceš," pokrčil rameny. "A co bys teď chtěla dělat? Nevím jak tobě, ale mě se zpátky do společenky vracet nechce," zamrknul na ní svůdně.

"Tak to jsme dva. Ale zas na druhou stranu, když o tom tak přemýšlím, nechtěla bych si zkazit pověst."

"Zkazit pověst?" nechápal Black.

"No jasně, dokážeš si představit, jak na mě lidi budou koukat, až zjistí, že jsem tady byla s tebou zavřená? A úplně sama? Víš jak to bude vypadat?" prohlásila sebejistě, ale v další chvíli uskočila, protože se po ní Sirius s pobaveným výrazem na tváři ohnal.

Nakonec to skončilo honičkou po celé Komnatě.

"A mám tě," zakřičel asi po pěti minutách Siri a srazil udýchanou a vysmátou Jenn na zem.

Ještě pěknou chvíli se po sobě váleli na zemi a šíleně se řehtali.

Po chvíli, když se aspoň trošku uklidnili, se zvedli a posadili se každý do jednoho křesla.

"Tak takhle jsem se už dlouho nenasmála," přiznala Jenny a zazubila se na svého spolužáka.

"To já taky ne," přiznal, "a pamatuješ, jak jsme na vás loni z Jamesem nastražili tu past?"

"Počkej, teď vůbec nevím, co myslíš."

"No přece to, jak jste s Evansovou vracely po večerce z knihovny a my jsme si na vás počkali za rohem…"

"A zlili jste nás tou ledovou vodou?" vzpomněla si náhle Jenn.

"No jasný, to bylo úplně suprový?" rozzářil se Sirius.

"Čemu jako ty říkáš suprový? Víš, jakej jsme z vás dvou měly šok? A jaká nám pak byla zima?" vytkla mu na oko rozzuřeně.

"No stejně bylo potom nejlepší, jak Evansová Jamese seřvala, že byl z toho ještě asi hodinu mimo," rozřehtal se Sirius.

"Jo, tak to bylo fakt hustý," přidala se k němu Jenn. "To bylo snad poprvý, co jsme se my dva nehádali a na něčem jsme se shodli."

"Hele řekni mi jednu věc, proč Evansová Jamese tak nesnáší?" zeptal se jí už celkem klidnym hlasem.

"A ty se jí divíš?" zeptala se ho nevěřícně.

"Nooo. Po pravdě řečeno,......... jo!"

"Cože?" zírala na něj užasle. "Ok, tak ti to teda vysvětlím, když jsi méněchápavej, fine?"

"Tsss, tak teď jsi mě teda urazila. Já a méněchápavej? Nikdy!"

"No dobrý, tak chceš to teda slyšet?" zeptala se ho netrpělivě.

"Jo jasný, tak teda povídej."

"Tak fine, ale opovaž se mě přerušovat." Párkrát se nadechla, a pak už začala: "Nesmíš se Lily divit. Potter, teda James se pořád předvádí, kudy chodí. A to Lil prostě hrozně vytáčí. Nebo jak si pořád cuchá vlasy. Ale co jí nejvíc vytáčí je asi to, že pořád útočíte na Snapea. Představ si, jak by bylo tobě, kdyby se k tobě takhle chovala třeba............ Audrey Jankinsová"

"To bych asi nepřežil!"

"Tak vidíš."

Chvíli si jen tak beze slov hleděli do očí.

"Skus to Jamesovi nějak šetrně vysvětlit. Já si nemyslím, že by ho Lil neměla ráda. Myslím si, že v hloubi duše k němu něco cítí, ale ještě si to nedokáže a hlavně nechce přiznat.

"To myslíš vážně?" nevěřil svým uším Sirius.

"Smrtelně."

Chvíli mlčeli.

"Hele," zívla Jenn, "jsem děsně utahaná. Nepůjdeme si lehnout?"

Sirius nic nenamítal, jen pokrčil rameny, ale to už se v místnosti objevila obrovská postel. Oba si vedle sebe lehli.

"Dobrou noc," popřál jí Sirius.

"Dobrou," odpověděla.

Pak už se oba propadali do říše snů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zub_aTka Zub_aTka | Web | 29. ledna 2008 v 20:41 | Reagovat

me se to celkem libi x) x)

2 Dornes Dornes | 1. února 2008 v 21:19 | Reagovat

tak to jsem moc ráda. já jsem se bála, jestli to vůbec někdo čte :-)

3 Nora van Hallen Nora van Hallen | Web | 26. února 2008 v 10:38 | Reagovat

Není to špatný...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama