3. kapitola - UDÁLOSTI MINULÉ NOCI

3. února 2008 v 18:15 | Elizabeth de Ténèbres |  Že by to byl osud?
Tak doufám, že mi ta kapitolka netrvala moc dlouho. Koukala jsem, že už si to i někdo přečetl, což mě celkem překvapilo. No jinak bych byla vděčná za každej komentík, kterej by se u týhletý povídky objevil. Toť zatrím vše



Jenn se probudila někdy pozdě ráno, spíš v poledne. Celkem jí šokoval pohled na člověka, ležícího vedle ní. Pak si ale vzpomněla, co se včera dělo a to jí uklidnilo.

Opatrně vstala, aby Siriuse nevzbudila a potichu zamířila k jedněm ze dvou dveří v místnosti. Zapadla do koupelny, aby si dala sprchu. Potřebovala se probrat, a tohle pokládala za nejlepší způsob.

Svlékla ze sebe všechno oblečení a vlezla si pod sprchu. Otočila kohoutkem a nechala na své tělo dopadat proud teplé vody.

Asi po patnácti minutách ze sprchy vylezla a oblékla si čisté oblečení, které se tu znenadání objevilo. Vyšla z koupelny a přistoupila zpátky k posteli, kde pořád spal Sirius.

"Vstávej," strčila do něho, aby ho probudila, ale žádný účinek to nemělo.

Po dalších pěti neúspěšných pokusech se rozhodla pro radikální řešení. Zašla zpátky do koupelny, kde si do kýblu napustila ledovou vodu. Vrátila se zase zpátky a celý obsah kýblu vychrstla na nic netušícího Blacka.

"Áááááá!" zařval Sirius. "Zbláznila jsi se nebo co?!" začal Jenn nadávat.

"Sorry, ale jinak bych tě asi nevzbudila," zazubila se na něj.

"Nejraději bych tě zabil," zavrčel na ni a uraženě odkráčel do koupelny.


***

Po půl hodině vylezl, ale stále se mračil.

"Tak už nebuď naštvanej," snažila se usmířit si ho Jenny.

"Hmmm."

"Musíš ale přiznat, že takovej krásnej ječák, jako ty asi nikdo jiný nemá. No ne?" snažila se dál. Když se nesetkala s žádnou odezvou, pokračovala: "Nejdem zpátky do společenky, nebo na snídani? Mám celkem hlad."

"Jo to bysme mohli," souhlasil teď už zase celkem přátelským tónem.

Vyrazili tedy zpátky do společenské místnosti a po cestě si povídali jako by byli staří známí.

"Ale měla by sis dát bacha," pronesl najednou z ničeho nic Sirius.

"Vážně? A na co?" zeptala se ho Jenn pobaveně.

"Aby se ti jednou nevymstilo to, co jsi mi ráno provedla," odpověděl jí Sirius, přičemž se mu zablesklo v očích.

"Tak to mi nic nehrozí, to se nemám čeho bát."

"Vážně? Jsi si nějak jistá," podivil se nad tím Black.

"A čeho bych se asi tak měla bát?" provokovala ho. "Tebe?" rozesmála se pobaveným smíchem.

Sirius uraženě odvrátil hlavu.

Ten je ale urážlivej, až to není hezký, pomyslela si Jenny. "Ale no tak, vždyť víš, že to byla sranda," snažila se ho uklidnit.

"A že ty si ze mě musíš pořád dělat srandu," odpověděl jí na oko uraženě.

"Ještě, že je dneska neděle a nemusíme do školy," změnila radši Jenn téma.

"To jo teď si vem, v jakém je většina lidí stavu," přistoupil na to i Sirius, ale to už prolézali otvorem, za obrazem Buclaté dámy, do společenské místnosti.

"No tak, já asi půjdu najít Lily," začala se loučit Jenn.

"Jo to já bych měl jít asi za Jamesem. Určitě už mě hledal."

"Tak se zatím měj," rozloučila se Jenn.

"Ahoj," odpověděl jí Sirius.

Obrátila se a vydala se do ložnice. Při tom si nemohla nevšimnout pohledu, který na ní vrhla Stacy Bornholmová. To byla holka od nich z ročníku, která si myslela, že se svět točí jen kolem ní a všechno bude, tak jak chce ona.

Jenn si jí ale nevšímala, protože si o ní myslela svoje, a vystoupala až nahoru do ložnice. Když otevřela dveře, zjistila, že v místnosti nikdo není. Rozhodla se proto, že vyrazí na snídani, kde by mohly být i holky. Nutně si totiž potřebovala s Lily promluvit. Byla tu totiž jedna skutečnost, která Jenn mírně děsila. Nevěděla prostě, co dělat.

Jen co vešla do Velké síně, okamžitě uviděla svoje kamarádky u nebelvírského stolu. Vypadaly celkem přešle a zamlkle.

"Ahoj holky," pozdravila je vesele Jenn a posadila se vedle Kath, která byla v obličeji trošku zelenější, než normálně. "Tak jaký byl včerejšek?" pokračovala dál vesele.

"Já bych ho zhodnotila, jako při nejmenším zajímavý," oplatila jí stejným tónem Lily. "A jak ses měla ty?"

"Nic moc zajímavého," odpověděla rádoby bezstarostným tónem. Rebece a Cath to nepřišlo divné, ale Lily se na Jenn zkoumavě podívala.Chtěla už už něco říct, ale Jenn po ní vrhla pohled, který jasně říkal, že tady a teď ne. Lily to pochopila a tak Jenny pokračovala: "A co vy holky?" otočila se na Rebecu a Cath.

"Holky to mírně přehnaly s chlastem a teď jim není zrovna do smíchu," odpověděla za ně usmívající se Lily.

"Hahaha vážně moc vtipný," zamračila se na ni Beca.

Jenn se jejich výrazy bavila celkem dobře. Naložila si na talíř snídani a s chutí se do ní pustila.

"A co budeme vůbec dneska dělat?"

"Lily nezlob se ale dneska se mnou s ničím nepočítej. Já půjdu za chvíli spát. Potřebuju se z tý kocoviny vyspat," odpověděla jí Kath výmluvným tónem.

"Tak u mě to bude asi podobné," souhlasila s ní Rebeca. "Jdeš už Cathy?"

Cath jenom přikývla, pak se obě zvedly a namířily si to zpátky do nebelvírské věže.

"Tak povídej," otočila se na ni dychtivě Lily, jen co obě jejich kamarádky zmizely.

"Tady radši ne, nerada bych, aby to slyšel někdo jiný," zakroutila Milesová hlavou. "Třeba taková Stacy," dodala, když viděla, jak je jejich spolužačka poslouchá.

Rychle do sebe naházely zbytek snídaně a pak už si to obě kamarádky zamířily na bradavické pozemky, kde budou mít přeci jenom větší soukromí.

Došly až k velkému, rozložitému dubu na břehu jezera.

Sice bylo září, ale teploty byly jako v létě, proto většina studentů trávila teplé nedělní dopoledne venku.

"Tak spusť," vyzvala ji Lil, když se pohodlně usadily pod stromem.

"Tak fine, ale nemysli si, že ty tomu ujdeš, dobře? Tak fine," začala Jenn a přemýšlela, jak má začít. "Včera jsem šla prudit Blacka a říkala jsem mu, ať tu holku, co s ní byl nechá, že by si s ní stejně zase jenom užil. On mě odtáhnul někam na kraj společenky. Tam jsme se nějak hádali kvůli tý holce. Já jsem do něj pořád ryla a on mě pak políbil. Já ho potom políbila taky a utekla jsem ze pryč."

"Cože jsi to udělala?" třeštila na ni Lily nevěřícně oči. "Tak tomu se mi ani nechce věřit. To je prostě hustý. A proč jsi to udělala? A proč to udělal on? A…a…a…… ježiši," vydechla zmateně.

"Počkej Lily k tomu všemu se dostanu. No tak jak jsem říkala, utekla jsem ze společenky. Nakonec jsem se ocitla u Komnaty nejvyšší potřeby. Tak jsem šla tam, protože mě v tu chvíli nic lepšího nenapadlo a zpátky jsem se vážně vracet nechtěla. No potom tam za mnou přišel Sirius a začali jsme se bavit. Zeptala jsem se ho, proč to udělal a víš co mi řekl? Že to byl prej podle něho jediný způsob, jak mě umlčet. Já mu řekla, že ani v podstatě nevím, proč jsem to udělala. No potom jsme si povídali i o tobě a o Potterovi. On chtěl vědět, proč mu nedáš šanci. Teda jako Ne Blackovi, ale Potterovi. Tak jsem mu to říkala a pak jsme šli spát. Lily nic nebylo," dodala, když viděla kamarádčin výraz. "Jo a ráno jsem ho probudila ledovou vodou, takže byl na mě kapku napruženej."

"Tak to je………… hustý," hlesla ohromeně Lily. "A proč jsi to vlastně udělala, Jenn?"

"To je právě to, co sama ani pořádně nevím. Ale je tu něco, co neumím popsat. Bojím se, že se mi Sirius Black začal líbit. A nevím, co s tím mám dělat. Je možné, že bych s ním něco chtěla mít. Ale na druhou stranu se bojím, že by mi ublížil. Zneužil by mě jako každou a když by si užil, odkopnul by mě," zašeptala Jenn a pozorovala při tom trávu pod sebou.

"Tak to je těžké, Jenn. S tím ti asi moc nepomůžu. Dej tomu čas, ono to nějak dopadne. Ale zas na druhou stranu, když o tom přemýšlím, nevím jestli je dobré si něco začít právě se Siriusem Blackem. Ale to záleží pouze na tobě. Nechci nic říkat, ale něco podobného jsem čekala," dořekla a povzbudivě se na ní usmála.

Jenn jí úsměv oplatila. "A co ty, jak jsi včera dopadla?"

"Nooo přinejmenším to bylo hodně zajímavé," usmála se Evansová tajuplně.

"Fakt? Tak už mě nenapínej a povídej."

"Tak dobře. Jak jsem přišla za Jackem, tak jsme si začali povídat. Myslím si, že jsem Pottera celkem dost naštvala, ale to byl taky účel, ne?"

Jenn přikývla a Lily pokračovala dál.

"No tak jsme se teda dali do řeči a povídali jsme si o všem možném. Poznala jsem, že je hrozně fajn. Říkal mi, že chce jít po škole na léčitele," povídala Lily zasněně.

"Ty ses do něj zamilovala?" nevěřila vlstním očím Jenny.

"Neeeeee," ujišťovala Lil kamarádku až přehnaně rychle a zrudnula při tom.

"Tak mi o něm ještě něco pověz," vybídla jí Milesová.

"A co chceš slyšet?"

"Úplně všechno."

"Tak jo, jmenuje se Jack Rush. Za dva týdny mu bude sedmnáct. Pochází ze severního Londýna. Hraje za Nebelvír famfrpál. Je 175 centimetru vysoký, má tmavě hnědé vlasy, modré oči,……"

"Dost Lily, to stačí," zadržela další příval informací Jenn. "Líbí se ti? A odpověz po pravdě."

"Je úžasnej," usmála se Lily.

"Já si to myslela. Takže jste včera nedělali nic jiného, než jste si povídali?"

"Asi tak nějak."

"A jak to mezi vámi vypadá?"

"Já myslím že je to na dobré cestě."

"Tak to ráda slyším, Lil, vidím, že jsi konečně zase šťastná."

"To jo a já jsem taky ráda, že už Potterovi konečně sklaplo," zazubila se Lily.

"No to je fakt. Všimla jsem si, že byl u snídaně nějaký zmlklý," souhlasila s ní Jenn.

A Lily jenom šťastně přikývla.

"A kdy máte první rande?" chtěla vědět Jenny.

"Představ si, že už dneska v pět," usmála se šťastně Lily. "Ale já ještě nevím, co si vezmu na sebe!" zděsila se Evansová.

"Klid Lily. Ještě máš dost času a neboj se, já ti s tím pomůžu."

"Dost času? Ty si myslíš, že jsou dvě hodiny dost času?" začala šílet Lily.

"To už je tolik?" podivila se Jenn.

Ani jedna si toho nevšimla, ale už nejméně čtyři hodiny seděly u jezera a povídaly si.

"Klid Lily, to stihneme. Pojď zpátky do ložnice a já ti pomůžu s přípravou," navrhla Jenn a bylo vidět, že se Lily celkem uklidnila.

Vzápětí se zvedly a zamířily po pozemcích zpátky do hradu. Zanedlouho dorazily do společenky, kde viděly obě své kamarádky, které byly rozvalené v křeslech a spokojeně se o něčem bavily. Lily s Jenn je nechtěli rušit. Vyšly nahoru do ložnice a Lily se okamžitě začala přehrabovat ve svojí skříni s oblečením.

"Co si mám vzít na sebe?" pobíhala hystericky po pokoji.

"Být tebou, tak si vezmu ty džínové tříčtvrťáky a to zelené tílko. Co ty na to?"

"To by šlo," přikývla o trošku klidnější Lily. "Ale co s vlasama?"

"Já být tebou, tak si nechám rozpuštěné. A nechceš namalovat?" zeptala se jí, když viděla, jak se jí nervozitou klepou ruce.

"To bys byla hrozně moc hodná Jenn."

***


V půl páté byla Lily připravená a obě musely uznat, že jí to moc sluší. Měla ještě chvilku čas, tak si sedli k Jenn na postel a povídaly si.

"Lily asi bys měla pomalinku vyrazit. Je za pět pět," pobídla ji kamarádka.

"A jak vypadám?" optala se Lily nervózně Jenny.

"Už jsem ti řekla nejmíň pětkrát, že úžasně," uklidňovala ji Milesová.

"Fakt?"

"No jasně, tak už běž, ať na tebe nemusí čekat.

"Jo, tak já teda jdu," usmála se na kamarádku Lily nervózně a nejistě vyrazila z ložnice dolů do společenky.

Jennifer osaměla a přemýšlela, co teď podnikne. Po chvíli se rozhodla, že půjde za holkama dolů, a to taky udělala.

"Čau holky," pozdravila kamarádky.

"Ahoj Jenny, nevíš kam šla Lily?" zeptala se jí se zájmem Rebeca.

"Má rande s Jackem Rushem," odpověděla jim vševědoucně.

"To jako fakt?" nevěřila vlstním uším Cath.

"No jasně, celý dopoledne i odpoledne nemluvila o ničem jiném, než o tom včerejšku. A jak jste se vlastně včera zabavily vy?"

"No bude ti stačit, když ti řeknu, že jsme hrály s Nickem ze sedmáku kapitána?" zeptala se jí Rebeca.

"Tak to už je potom všechno jasný," přikývla Jenn chápavě.

"Holky nepůjdeme na večeři?" navrhla Cath.

Místo odpovědi se všechny tři zvedly a namířily si to do Velké síně. Bylo ještě poměrně brzy, a tak tu bylo jenom pár lidí.

"A co myslíte, jak to Lily dopadne? Bude s Jackem chodit?" zeptala se kamarádek Catherina.

"Já myslím, že by jim to mohlo klapnout. Co myslíš Becy?"

Ale jejich kamarádka je zřejmě vůbec neposlouchala.

"Rebeco posloucháš nás vůbec?"

"Co- co? Jo jasný. Co jsi říkala?" zeptala se Rebeca zmateně.

"Ptaly jsme se tě s Jenn, jestli si myslíš, že to Lily s Jackem klapne?"

"Jo jasný, to by mohlo," vypadla z Becy už celkem normální odpověď.

Tři kamarádky se vesele bavily po celou večeři.

"Holky já se půjdu ještě na chvilku projít. Doufám, že vám to nevadí?"

"Ne jasný Jenn, jenom běž."

A tak se od nich Jennifer odpojila a zamířila si to ven z hradu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama