5. kapitola - ŠKOLNÍ TREST

23. února 2008 v 12:15 | Elizabeth de Ténèbres |  Že by to byl osud?
"No co si ten Potter vůbec myslí?" ptala se nevěřícně Lily. "To je fakt hrozný, kdy konečně pochopí, že ho nechci?"

"Tak to nevím, Lily," odpověděla jí Jenn popravdě. "Takový je prostě James Potter. S tím nic nenaděláš. Ten už se asi nezmění."

"Ale copak nechápe, že mi to prostě vadí?"

"Když mu to doteď nedošlo, pochybuji, že mu to najednou docvakne," zapochybovala Jenn.

"Když to je fakt děsný, jak na mě vždycky řve před celou školou, jestli s ním půjdu na rande," povzdychla si smutně Lily.

"No a co si teda myslíš o chování...... eee Siriuse?" zajímala se Jenny.

"No jak už jsem ti říkala, je celkem očividný, že se ti libí."

"Když já fakt nevím. Jako líbí se mi. Poslední dobou fakt hodně. I když jsem si to doteď nechtěla přiznat, teď už to vím. Ale vážně se bojím si s ním něco začít. Bojím se, že by mě akorát zneužil, jako každou jinou a že by mě zklamal."

"Tak s tím ti asi fakt moc nepomůžu."

"Já vím, Lily, ale i tak jsi hodná, že jsi mě vyslechla," usmála se Jenn na kamarádku. "Hele máme mít na zítra něco do školy?"

"Jo, to pojednání na přeměňování."

"Tak to bych si ho asi měla jít dodělat. Kdo ví v kolik se vrátím z toho trestu. Já si skočím do knihovny pro jednu knížku. Hned jsem zpátky jo?"

"Jasný, já asi půjdu do společenky, kdybys mě hledala," odpověděla jí Lily a obě dívky sestoupily z ložnice zpátky dolů. Lily s úlevou zaregistrovala, že už tu Potter není a proto se vydala ke svému příteli.

Jenn vyšla ze společenky a zamířila si to pomalým krokem ke knihovně. V podstatě neměla kam spěchat. Byla plně zahloubaná do svých myšlenek, a tak ani nevnímala svoje okolí. Proto jí velmi polekal hlas, který za sebou zaslechla: "Ale ale ale, co tak sama?" zaznělo za ní ledově.

Prudce se otočila a stanula tváří v tvář Luciusi Malfoyovi. "Co chceš?" vyjela na něj stejným tónem.

"Co by, třeba si jenom tak přátelsky popovídat?" odpověděl jí úlisně, přistoupil k ní a pohladil ji po tváři.

Jenny se s odporem odtáhla a o krok ustoupila.

"Dávej si pozor, neměla by ses tady toulat tak sama, aby se ti náhodou něco nestálo," nadhodil s úsměvem ve tváři a dal velký důraz na slovo náhodou. Poté se otočil a odešel.

Jenn si byla jistá, že ho takhle nepotkala naposledy. Zavrtěla havou, aby se z toho trošku vzpamatovala a pokračovala v cestě. Nechápala, proč se tak Malfoy chová. Ona přece byla z Nebelvíru. A pohledem, jakým se na ni občas koukal, ji mírně děsil. Jako by jí pohledem svlékal.

Došla do knihovny, kde si našla potřebné knihy a zamířila zpátky.

Jen co přišla, okamžitě se pustila do onoho pojednání. Nedělalo jí to moc problémy, protože přeměňování byl její nejoblíbenější předmět a navíc už měla půlku hotovou.

Po tom co to dopsala, vydala se za Lily. "Hele Lil, nepůjdeme na večeři?"

"Jasný, jenom si hodim něco nahoru a zeptám se holek, jestli jdou s náma. Hned jsem zpátky."

Po chvilce se Lily vrátila zpátky do společenky a za ní šly i Cath s Rebecou. Všechny čtyři se tedy vydaly do Velké síně.

Kamarádky se vesele bavily a ani nevnímaly, jak ten čas letí. Jenny se podívala na hodinky a se zděšením zjistila, že se má za pět minut hlásit u Piggiové na školním trestu. Urychleně se rozloučila s kamarádkami a tryskem vyběhla z Velké síně.

V osm hodin a jednu minutu už klepala na dveře kabinetu profesorky Piggiové. Profesorka trhnutím dveře otevřela, až se Jenn lekla. Sirius už seděl uvnitř a netvářil se zrovna dvakrát nadšeně.

"Jdete pozdě," zaskřehotala Piggiová. "A budete stát v těch dveřích ještě hodně dlouho nebo konečně půjdete dovnitř?" utrhla se na ní nepříjemně.

Jenn se posadila na židli vedle Siriuse a mlčky čekala, až jim profesorka zadá jejich trest. Zatím nevěděla, co je čeká, ale už z principu věděla, že to nebude zrovna dvakrát příjemné.

Asi po pěti minutách, kdy se na ně Piggiová sladce usmívala, konečně začala: "Profesor Křiklan mě požádal, abyste mu našli tyto byliny. Takže půjdete do Zapovězeného lesa a všechno z tohoto seznamu mi donesete. Není vám na tom něco jasného?" zeptala se jich sladce a při tom se stále usmívala.

Když oba záporně zavrtěli hlavami, vyštěkla na ně: "Tak na co ještě čekáte? Máte čas do rána." S tím jim podala seznam bylin, které měli najít a pytlíček, do kterého to měli nasbírat a vykopla je ze svého kabinetu.

Mlčky vyšli z kabinetu a vydali se k hradní bráně. "No ta dokáže potěšit," prolomila ticho Jenn.

"To mi povídej, babizna jedna. Nic horšího si pro nás snad vymyslet nemohla," přidal se k ní i Sirius.

"To víš, pro nás jen to nejlepší," ujistila ho Jennifer se sarkasmem v hlase. "Ale ty už musíš bejt zvyklej, ne? Ale vsadím se, že ona by si něco horšího dokázala najít vždycky."

Sirius na to nic neřekl a tak mlčky došli až na okraj Zapovězeného lesa. Jenn se nejistě zastavila. Z toho lesa neměla nikdy moc dobrý pocit.

"Co je?" zeptal se jí Sirius.

"Ale nic, jenom mám z toho blbej pocit," zamumlala.

"Co naděláš. Tak pojď, ať to máme co nejdřív z krku," pobídnul ji a vydal se do lesa.

Jenn chvíli počkala. Párkrát se zhluboka nadechla a vydala se za svým spolužákem.

V lese se za chvilku rozkoukala, a pak zamířila za Siriusem, který na ni čekal o kousek dál.

"Tak co tam máme?" zeptala se ho.

"Asi patnáct kytek. To bude celkem na dlouho," zamračil se.

"A čím začneme?"

"Já bych začal hvězdicovníkem dvoulistým."

"Tak fajn, a víš aspoň, kde to roste. Nebo víš vůbec, jak to vypadá?" zeptala se pochybovačně. I když nechtěla být nepříjemná, vyznělo to tak.

"Za co mě máš?" zeptal se jí Sirius dotčeně. Otočil se a vydal se do hlubin lesa.

"Tak promiň," dohnala ho Jenn. "Já to tak nemyslela. Mě jenom štvě, že tu musíme tvrdnout."

"A myslíš si, že mě to neštvě?" zeptal se jí naštvaně.

"Ale ne, tak jsem to nemyslela. Hele já se nechci hádat. To by bylo to poslední, co by nám teď chybělo. Tak nás veď, ať můžeme co nejrychleji zpátky."

Sirius na to nic neřekl. Jen se otočil a vydal se hlouběji do lesa. Jenn ho následovala a brzy s ním srovanala krok.

"Nebudeme si aspoň povídat? Mě to ticho celkem znervózňuje," zeptala se ho nejistě. Nechtěla ho zase naštvat.

"Tak zvol téma," odpověděl jí Sirius.

Jenny chvilku přemýšlela, o čem by se spolu měli bavit. Pak si vzpomněla na odpolední rozhovor ve společence a odvážila se zeptat: "Proč ses mě vlastně ptal, jestli bych s tebou nechtěla jít na rande?" zeptala se ho opatrně.

"Tys to nepochopila?" zeptal se jí Sirius a zastavil se. Teď stáli jen kousek od sebe a hleděli si do očí.

"Možná, že jsem to pochopila, ale……?"

"Ale?" zeptal se jí Sirius.

"Bojím se si to přiznat, protože se mi tomu nechce ani v nejmenším věřit," zašeptala potichu.

"Ale já to myslím vážně," přesvědčoval ji Black.

"Já vím, ale skus mě pochopit. Po těch tvých vztazích s jinýma holkama……" nedopověděla.

"Já vím Jenn, chápu tě, ale zkus mi dát šanci, zkus mi věřit."

Přistoupil k ní a pořád se jí díval do očí. Pak se k ní sklonil a zlehka se dotknul svými rty těch jejích. Jenn se zachvěla, ale on se neodtáhnul. Přejel jí jazykem po dolním rtu, potom i po horním. Jenn pootevřela pusu a Sirius do ní vklouznul svým jazykem. Začal ji něžně líbat a Jenn mu po chvilce polibek opětovala.

Jenn připadalo, že se spolu líbají snad věčnost, možná i dýl.

Když se od sebe odtáhli, Jennifer měla pořád zavřené oči a Black ji se zájmem pozoroval.

"Já to teda s tebou zkusím, ale doufám jen, že toho nebudu litovat." Otevřela oči a zadívala se na Siriuse. Ten se šťastně usmíval. Když ho viděla, musela se smát taky. Pak se ještě jednou políbili.

"Měli bysme začít hledat ty kytky, ať to vůbec stihneme. Už je jedenáct a my nemáme ani jednu kytku."

"Tak pojď," vzal ji za ruku a vedl ji na malou mýtinku. Tam rostlo spoustu různých rostlin. "Tady bysme měli najít snad všechno. Aspoň teda myslím."

"Jak to víš?" zeptala se ho Jenn udiveně.

"Není to poprvé, co plním školní trest. A navíc Křiklan chce většinou vždycky to samý."

Po půl hodině měli snad všechno, co potřebovali a vydali se nazpátek. Celou zpáteční cestu si vesele povídali a párkrát se museli i zastavit, aby se mohli políbit.

K hradu došli kolem dvanácté a vydali se do kabinetu profesorky Piggiové.

Zaklepali na dveře a čekali, až jim jejich "milovaná" profesorka přijde otevřít. Přišla v růžové noční košili s fialovými medvídky a v něčem, co vypadalo jak koupací čepice. Sirius měl co dělat aby se nesložil smíchy. Ale statečně se držel, protože nechtěl dostat další trest.

"Tady to máte," podala Jenn profesorce pytlík s bylinkami.

Piggiová se na ně ani nepodívala, vzala si pytlíček a zase zavřela dveře kabinetu.

"Tss, ani nepoděkuje, taková drzost," zavtipkoval Sirius.

"To by se musela přinejmenším praštit do hlavy, aby poděkovala zrovna nám dvou, nemyslíš?"

"To asi jo," přiznal Siri.

"Tak jdem do společenky?"

Black jenom přikývnul a pak bok po boku vyrazili k nebelvírské věži.

Před vchodem řekli rozespalé Buclaté dámě heslo a vstoupili dovnitř.

"Já jdu spát, jsem úplně mrtvá."

"Tak dobrou," popřál jí Black a přistoupil k ní. Dlouze se políbili a pak už každý zamířil do své ložnice. Jenn si zalezla do postele. Chvilku ještě přemýšlela, než usnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama