8. kapitola - POTÍŽE NA OBZORU?

28. února 2008 v 23:19 | Elizabeth de Ténèbres |  Že by to byl osud?
Jenn ráno otevřela oči a okamžitě jí oslepilo jasné světlo. Když si její oči přivykly světlu rozhlédla se po pokoji a uvědomila si, že tohle není její pokoj. Proto se otočila na druhý bok a spatřila vedle sebe klidně oddechujícího Siriuse Blacka.

Hned jí došlo, co se včera stalo. A když o tom teď přemýšlela, nelitovala toho.

Spáč vedle ní se neklidně zavrtěl a otevřel oči. Hned jak spatřil dívku vedle sebe, usmál se. "Dobrý ráno," pozdravil jí vesele.

Jenn mu odpověděla polibkem. Sirius jí polibek opětoval. Když zkončili Jenny promluvila: "Asi bych se měla jít kouknout, jak je na tom Lily."

"Dobře, tak mi sem pak pošli Jamese."

"A pak se můžeme sejít a můžeme jít společně na snídani, jestli budeš chtít."

"Na snídani?" rozesmál se Sirius. "Vždyť už je po jedenáctý. To spíš na oběd."

"No dobře no, tak teda na oběd," zamračila se na něj. "Tak já teda jdu." Sešla schody z chlapeckých ložnic a ocitla se ve společence. Nikoho znamého tu však neviděla, takže zamířila do své ložnice. Když vešla dovnitř, spatřila Lily jak spokojeně oddechuje a hned vedle ní ležel James. Jenn se musela usmát, když to viděla. Rozhlédla se po ložnici, ale Rebeca ani Cath tu nebyly. Buď tady vůbec nespaly a nebo už byly dávno pryč. Otočila se zpátky na Lily a rozhodla se jí vzbudit. Přistoupila tedy k její posteli a trošku s Lily zatřásla. To ale nemělo žádný účinek a tak to zkusila ještě jednou, ale tentokrát trošku silněji. To konečně zabralo a rudovláska pomalu otevřela oči. Chvilku se rozkoukávala, ale pak vylítla z postele jako blesk a okamžitě zapadla na záchod.

Jenn se jen pobaveně usmála. Asi jí muselo být hodně blbě. Dál o tom ale nepřemýšlela a šla vzbudit Jamese. Když s ním Jenn trošku zatřásla, rychle se posadil, div se s Jennifer nesrazili hlavami, a inteligentně se zeptal: "Co- co kde to jsem?"

Jenn to nerozdejchala a svalila se na zem v záchvatu smíchu. James na ní koukal trošku uraženě.

Když se konečně přestala smát zeptal se jí: "Tak co, už jsi skončila."

"Jo," dostala ze sebe jenom a utřela si slzy smíchu.

"Kde je Lily?"

"Když jsem jí vzbudila, okamžitě zapadla do koupelny. Asi jí není zrovna nejlíp. Jo a mám tě poslat za Siriusem."

"Jasný, tak já teda jdu. Tak zatím," rozloučil se s Jenn a odešel pryč.

Jenn se posadila na postel a čekala na Lily. Ta z koupelny vyšla asi za deset minut. V obličeji byla trošku nazelenalá a netvářila se moc šťastně.

"Nechci ti nic říkat Lil, ale vypadáš hrozně."

"Já vim, je mi děsně blbě, povzdechla si Lily a svalila se na postel."

"Tak to se nediv, vzhledem k tomu, kolik jsi toho vypila. A ani bys nevěřila, co včechno jsi vyváděla."

"To mi nemusíš vyprávět, i když jsem byla na mol, všechno si to pamatuju."

"Ty si to všechno pamatuješ?" nevěřila svým uším Jenn.

"I když to zní asi dost nepravděpodobně, pamatuju."

"A víš i o tom, žes chtěla líbat Pottera? Teda jako Jamese?"

"No………. Jo," přiznala Lily neochotně.

"A to jako protože jsi byla opilá nebo proč?"

"I když to bude znít asi dost šíleně, tak asi proto, že jsem chtěla. Ne počkej, nepřerušuj mě," zadržela kamarádku, když viděla, jak se nadechuje k další otázce. "Jak jsem byla za Jackem a potom co jsme se pohádali, jsem byla chvilku sama. Dost mě vzalo to, co mi Jack provedl. I když jsem ho nemilovala. Byla jsem asi půl hodiny sama a jen tak jsem přemýšlela o všem možným. A uvědomila jsem si, že James by zas nemusel být tak špatný, jak jsem si o něm do teď myslela. Uvědomila jsem si, že bych mu mohla dát šanci. Kdyby se dál nechoval jako idiot, aspoň bych věděla,………………….. no prostě víš jak to myslím, ne?

"Jo jasný."

"No a když to tak vezmeš, tak on není zas tak ošklivej, nemyslíš? Všimla sis někdy, jaký má oči?"

"Lily?"

"No?"

"Ty ses do něj zamilovala?"

"Neeee," vyhrkla honem rudovlásla a okamžitě v obličeji celá zčervenala.

"Hele nepůjdeme se najíst?"

"Promiň, ale na jídlo teď nemám ani pomyšlení. Kdybych něco snědla, tak by to asi nedopadlo dvakrát nejlíp," zamítla to Lily a v obličeji ještě trošku víc zezelenala.

"A půjdeš tam aspoň se mnou?" poprosila ji Jenn.

"Jo to bych mohla."

"Tak já se jdu vysprchovat, trošku zkulturnit, převlíknout a pak můžeme vyrazit."

"No jé, tak to asi půjdeme rovnou na večeři ne?"

***


Jenn pohnula, a tak byly schopné za půl hodiny vyrazit.
"Jé čau kluci," pozdravila Jenn Jamese, Siriuse, Remuse a Petra, na které narazlily ve společence.

"Kam máte namířeno dámy?" zeptal se jich James a mrknul na Lily.

"Najíst se, od rána jsme ještě nic nejedli," ujala se vysvětlování Jenn, protože Lily nebyla schopná slova, jak si hleděli s Jamesem do očí.

"Tak to vám můžeme nabídnout společnost, co vy na to?" ujal se tentokrát slova Sirius.

Jenny na to nic neřekla, jen chytla Siriuse kolem pasu a on udělal to samé. Potom se vydali směrem do Velké síně. Ale když si uvědomili, že jdou sami, otočili se a vrátili se zpátky.

Když došli do společenky, spatřili, jak si Lily s Jamesem pořád hledí do očí a Remus s Petrem na ně pobaveně koukají.

"Tak jdete, nebo tady budete stát celý den?" vytrhnul je z tranzu Sirius.

"J-jo jasný," zakoktala Lily a konečně se pohnula z místa.

Nato se všech šest nebelvírských spolužáků vydalo společně na oběd.


***


Po obědě se vydali zpátky do společenské místnosti, aby se věnovali úkolům.

Jenn zrovna psala pojednání na kouzelné formule, ale nemohla se na to pořádně soustředit, protože jí Sirius neustále rozptyloval.

"Siriusi, já to vážně potřebuju mít na zítra napsané."

"Ale vždyť zítra nemáme formule."

"Vážně? A na to jsi přišel jak?" nechápala Jenn.

"Uups, to bych to asi měl mít taky, co?" podrbal se zamyšleně na hlavě. "Reme?"

"No?" odpověděl mu neochotně Remus zpoza knížky.

"Už máš to pojednání na formule?"

"Siriusi, já ti ho nebudu dávat opisovat," odmítnul ho kamarád rázně.

"A to si mě vezmeš na svědomí? Dokážeš si představit, jakej budu mít u Kratiknota průser, když mu to zejtra neodevzdám? Chápeš co by to znamenalo? Že už mu nedám třetí úkol?"

"Ach jo," povzdychnul si. "Mám ho nahoře na nočním stolku. Jestli někdo pozná, žes to opsal, tak tě nejspíš zabiju."

"Dík Reme, seš zlatej," zazubil se na něj Black a vystřelil po schodech do ložnice.

"Já tě nechápu, že se na ně nevybodneš," zavrtěla hlavou Jenn a dál se věnovala svému pojednání. I když ne něm dělala od oběda, nebyla ani v půlce. Začínala mít neblahé tušení, že to nestihne.


***


"Sakra, sakra, sakra, tady to prostě není," zaklela Jenn po dalších dvou hodinách práce na pojednání. Rázně zaklapla knihu a zvedla se z křesla. Měla z toho sezení zdřevěnělé nohy. "Lidi já musim ještě do knihovny pro jednu knížku."

Nikdo jí moc nevnímal, tak se prostě vydala ze společenky pryč. Bylo už celkem dost hodin, a tak už na chodbách nepotkávala moc lidí.

V knihovně jí chvilku trvalo, než knížku našla. A když odtamtud vycházela, srazila se s Bellatrix Blackovou.

"Ale, ale, nazdar Milesová."

"Co chceš?" zeptala se jí Jenn ne moc důvěřivě.

"Ale nic, jen ti mám od Luciuse vzkázat, že tě mám pozdravovat a že by se s tebou rád setkal."

"Tak mu vyřiď, že vážně nemám zájem."

"Já myslím, že mu to můžeš vyřídit klidně sama," usmála se Bellatrix škodolibě a ustoupila kousek stranou. Tam kde předtím stála ona se teď tyčil Lucius Malfoy. Tohle Jenn skutečně nečekala. Když se po chvilce konečně vzpamatovala chtěla se vydat pryč.

"Kampak ten spěch?" zeptal se jí Malfoy.

"Nemám na vás čas, tak mi uhněte z cesty, ať můžu projít," nedala na sobě znát neklid.

"Ale podívej Bello, tady slečna by nás už chtěla opustit," ušklíbnul se Malfoy a podíval se na ní pohledem, který naháněl strach.

Jenn na nic nečekala. Odstrčila Malfoye a vydala se temnou chodbou pryč. Slyšela za sebou kroky, a tak ještě přidala do kroku. Když byla pár chodeb od společenky, rozeběhla se. Rychle na Buclatou dámu vychrlila heslo a vešla dovnitř.

"Kde jsi byla?" zeptala se jí Lily, když došla až k jejich stolu. Petr ani Remus už tu nebyli. Zato se k nim přidali Cath a Rebeca.

"Šla jsem si po něco do knihovny," zvedla Jenn knížku. "Ale říkala jsem vám to," dodala ještě. Roztržitě se posadila na svoje místo, ale knížka jí vypadla z ruky, takže se pro ní musela sehnout.

"Jsi v pořádku?" zeptala se jí Lily a zkoumavě si jí prohlížela.

"Jo jasný, proč bych nebyla?" zeptala se jí rozechvělým hlasem Jenn."

"No já jenom, že jsi celá uřícená, v obličeji bílá a věci ti padaj z rukou."

"Ne fakt v pohodě, Lily. Já jenom nestíhám to pojednání."

Lil to dál nerozebírala a dál se věnovala své práci.


***


Po dalších třech hodinách si Lily sbalila věci. Kluci už dávno odešli.

"Hele Jenn já jsem úplně mrtvá, takže půjdu spát."

"Jasný, jenom běž, já tohle ještě musím dodělat."

Lily si tedy vzala věci a zamířila do ložnice.

Jenny odložila brk a složila si hlavu do dlaní. Pořád musela přemýšlet o Malfoyovi. Prostě jí to nešlo do hlavy. Co od ní vlastně vůbec chce? O co mu jde? Občas jí tedy pěkně naháněl strach. Nevěděla totiž, co od něj může čekat.

Hlavou se jí pořád honily takové myšlenky. Byla pěkně vyčerpaná, takže nakonec usnula s hlavou složenou na svém nedodělaném pojednání na formule….
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zub_aTka Zub_aTka | Web | 29. února 2008 v 13:14 | Reagovat

uf x) uz se tresu na dalsi xD

2 Nora van Hallen Nora van Hallen | Web | 6. března 2008 v 17:04 | Reagovat

Pěkný:)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama