10. kapitola - HÁDKA

17. března 2008 v 14:41 | Elizabeth de Ténèbres |  Že by to byl osud?
"Víš, že tě moc chci?" zašeptal jí roztouženě do ucha. Jenn se jen usmála a nechala se líbat na krku.

Pokračovali by dál, ale někdo prudce otevřel dveře……

…… oba se rychle otočili a uviděli v nich stát udýchanou a rozcuchanou Lily.

"Pojďte honem se mnou prosím," prosila je zoufale.

"Co se stalo?" zamířila k ní okamžitě Jenn.

"James a Jonathan se do sebe pustili a jestli je rychle někdo nezastaví nedopadne to dobře."

Nikdo na nic nečekal a rozběhli se zpátky do společenky.

Vtrhli dovnitř a viděli jenom spoustu lidí stojících v kroužku. Rychle se prodrali až doprostřed, kde po sobě dva chlapci metali kouzla. Nikdo z přihlížejících si to zřejmě neuvědomoval, ale tohle už nebyla kouzla z prvního ročníku.

Jenn to nechápala, vždyť proti sobě nikdy nic neměli, a teď……… Jonathan byl jejich spolužák z ročníku a Lily, Jenn, Cath i Rebeca s ním občas hodily řeč.

Jenn se podívala na Siriuse. Nemohla uvěřit tomu, jak se na bojující dvojici dívá. Ve tváři měl výraz, jako by snad sledoval nějaký hodně napínavý famfrpálový zápas. Celkem jí to naštvalo.

"Jamesi, okamžitě toho nech," pokusila se zklidnit kamaráda. Ten však vypadal, jako by ani nepostřehl, že na něj někdo mluví a bojoval dál.

Jenn na něj vyslala odzbrojovací kouzlo, ale to kupodivu vykryl. Chvilku přemýšlela, co udělat, ale nic jí nenapadlo. Tenhle souboj nebral konce.

Udělala tedy to jediné, co jí v tu chvíli napadlo. Věděla, že je to pěkná blbost, ale neviděla jiné východisko.

Lily pohlédla na Jenn a viděla, jak dívka udělala krok vpřed. V tu chvíli jí došlo, co má její kamarádka v plánu. "Jenn, nee!" stačila vykřiknout, ale bylo pozdě. Jenn si stoupnula mezi bojující dvojici a do zad jí narazil fialový paprsek.

Kouzlo ji odhodilo až na protější zeď, kde se uhodila do hlavy a sjela po zdi až na zem, přičemž za sebou na zdi nechávala krvavou šmouhu.

Společenská místnost jako by oněměla úžasem. Všechno rázem utichlo a všichni hleděli na dívku ležící na zemi. Všichni jako by rázem dostali strach a začali se rozcházet do svých ložnic.

Sirius se po chvilce vzpamatoval a rozeběhnul se k Jenn. Ležela na břiše a nehýbala se. Přetočil jí tedy na záda.

Na spánku měla ránu, ze které jí pomalu vytékala krev, celou půlku obličeje měla sedřenou a ztěžka oddechovala.

Úplně v něm hrklo, ale rychle se vzpamatoval. Nadzvednul jí mávnutím hůlky a zamířil k východu.

"Tichošlápku, já………" začal James, který se za ním vydal, ale Sirius po něm vrhnul takový pohled, že James sklopil hlavu a už nic neříkal.

Usoudil, že teď se Siriusem nebude žádná řeč a bude lepší, když na něj počká tady.

"Jdu s tebou," ozval se za Blackem zase hlas, ale tentokrát patřil Lily. Sirius nic nenamítal, a tak to Lily brala jako souhlas.

Mlčky vedle se kráčeli až na ošetřovnu a před nima se vznášela Jenn v obličeji bílá jako stěna.

Na ošetřovně ji Sirius opatrně položil na jednu postel a Lily se zatím vydala za Pomfreyovou.

"Madame Pomfreyová, pojďte prosím rychle se mnou."

"Co se stalo?" vyšla okamžitě ošetřovatelka ze své kanceláře.

"No kluci měli menší výměnu názorů a Jenn se je pokusila zastavit, ale nedopadlo to moc dobře," vysvětlila jí situaci neochotně Lily.

Pomfreyová na to nic neřekla, jenom zrychlila krok. Když došli až k posteli, kde Jenn ležela, Pomfreyová vydechla: "Proboha. Počkejte venku, já slečnu zatím ošetřím," vyhodila je slušně, a tak jim nezbylo nic jiného, než si venku sednout na lavičku a čekat.

Chvilku seděli mlčky. Po chvíli Sirius promluvil: "To je takovej hajzl."

"Kdo?" zeptala se nechápavě Lily.

"A to si říká nejlepší kamarád," pokračoval dál, jako by Lilyinu otázku neslyšel. Po tomhle Lily věděla, koho tím hajzlem Sirius myslí.

"On za to nemůže," pokusila se ho zrzka zklidnit.

"Neeee? A kdo za to podle tebe může?" vyjel na ní Sirius.

Lily chvíli mlčela, než mu odpověděla: "Můžou za to oba."

"To jí ten idiot nemohl poslechnout?" nadával dál Black na Jamesovu osobu.

"Siriusi, uklidni se," snažila se ho klidnit.

"A jak se mám do háje uklidnit, když mi můj nejlepší kamarád zranil mojí holku? Tak řekni, jak?"

"Jestli sis toho nevšimnul, Jenn je moje nejlepší kamarádka. Nejsi jedinej, komu tady na ní záleží," odpověděla mu ledovým hlasem.

Sirius si složil hlavu do dlaní. "Promiň," zamumlal.

"To je dobrý," odpověděla mu sklesle.

Jejich rozhovor přerušila Madame Pomfreyová, která otevřela dveře ošetřovny.

"Slečna Milesová má těžký otřes mozku, několik zlomených žeber a pohmožděniny, ale trvalé následky by mít neměla," odpověděla jim na jejich tázavé pohledy.

"Jak dlouho tady bude?" zeptala se Lily.

"Několik dní. Kolik, to přesně nevím," dodala, když viděla, jak se Sirius nadechuje k otázce.

"A můžeme jí vidět?" zeptal se.

"Dneska už ne, potřebuje klid. Ale můžete se za ní zastavit zítra," odpověděla mu ošetřovatelka. "A teď mě omluvte, musím jít."

Pomfreyová za sebou zavřela dveře ošetřovny a Lily a Sirius opět osaměli.

"Pojď, měli bysme jít," chytla Siriuse za ruku. Ten se jen neochotně zvednul a vydali se zpátky.

Ve společence už nebylo moc lidí. Lépe řečeno byli tu Remus, James, Petr, Rebca a Cath.

"Tak co?" vybafla na ně Rebeca, hned jak prolezli otvorem.

"Má těžký otřes mozku, několik zlomených žeber a pohmožděniny," zopakovala Lily slova madame Pomfreyové dutým hlasem.

"Siriusi já," začal znovu James, ale Sirius ho hned přerušil: "Jdu spát, jsem utahanej."

Poté se otočil a vydupal schody do ložnice.

"Do háje," zaklel James, sednul si zpátky do křesla a složil si hlavu do dlaní. "Tohle mi nikdy neodpustí," vydechl zoufale.

"Ale jo," dala mu Lily ruku kolem ramen, "uvidíš, že to zase bude dobrý, jen tomu dej čas. Až na tom Jenn bude líp, uvidíš, že to zase bude jako dřív," snažila se na něj povzbudivě usmát.

"Lily, my na tebe počkáme nahoře,"sdělila jí Cath. Lily jenom přikývla a obě kamarádky se zvedly a zamířily do ložncie.

Po chvíli se někam vytratili i Remus s Petrem, takže Lily a James osaměli.

"Co mám dělat?" zašeptal zoufale James.

"Teď bohužel nemůžeš udělat vůbec nic," odpověděla mu smutně Lily a objala ho.

James jí vděčně stisknul v náručí a takhle spou seděli nějakou dobu.

Potom si Lily položil hlavu do klína a ona se pohodlně opřela. Neuběhla ani čtvrt hodina a oba spokojeně oddychovali.


***

James se opatrně zvednul, aby neprobudil Lily, ale to se mu nepodařilo. Jakmile se zvednul, Lily se probudila.

"Kolik je?" zeptala se rozespale.

"Půl osmý," odpověděl jí James, když se podíval na hodinky. "Měli bysme už vstávat, ať nepřijdeme pozdě na péči o kouzelný tvory."

"Neee," zaúpěla Lily, "Mě se ještě nechce."

"To mě taky ne, ale nedá se nic dělat," prohlásil James a vstal. "Děkuju, žes tu se mnou byla," poděkoval jí.

"Nemáš za co," zašeptala sotva slyšitelně Lily. Poté se James odebral do své ložnice a Lily brzo na to udělala to samé.

"Kdes byla?" vybafla na ní Rebeca hned, jak se za ní zavřely dveře.

"Usnula jsem ve společence," odpověděla Lily a uhnula pohledem.

"Sama?" nevěřila Cath.

"Ne, byl tam se mnou Potter."

"Aha, a co Jenn?" zajímala se o kamarádku Beca.

"No doufám, že bude v pohodě," zachmuřila se Lily. "Sirius dost vyváděl a tvářil se jako by měl Jam…… Pottera zabít," dodala ještě.

"Tak to se divim. Ani ve snu by mě nenapadlo, že by se někdy mohli pohádat."

"Oni se přímo nepohádali, ale nějak extrémě kamarádsky se k sobě momentálně nechovají," vysvětlila situaci Lily.

"Hele když pohneme, tak bysme se mohli stihnout na chvilku za Jenn stavit. Co vy na to?" navrhla Cath. Obě její kamarádky souhlasně přikývly a tak se asi po deseti minutách vydaly na ošetřovnu.

Když vešly do místnosti, uviděly svojí kamarádku ležet na posteli, která stála nejdál od dveří. Jenn měla na hlavě obvaz, na obličeji několik modřin, ale jinak vypadala v pořádku. Kamarádky s ní nemohly mluvit, protože pořád ještě spala. Nepobyly tedy na ošetřovně ani deset minut a vydaly se na snídani.

"Stavíme se tam znova až odpoledne. Třeba už bude vzhůru," navrhla Lily.

"Jo to by..." chtěla jí odpovědět Cath, ale dál se nedostala, protože je přerušil James, sedící kousek od nich: "Siriusi, počkej," snažil se zastavit kamaráda.

"Co chceš?" otočil se na něj naštvaně Black.

"Já se vážně omlouvám za to, co se včera stalo, to jsem vážně nechtěl?"

"Nechtěl? Příště si laskavě rozmysli co děláš!" prsknul mu Sirius do obličeje. "Jseš akorát děsně lehkovážnej. Přizabil jsi mi holku a skoro děláš, jako by se nic nestalo," křičel. Tím na sebe upoutal pozornost celé Velké síně.

"Já že jsem lehkovážnej? Hlavně že ty jsi zodpovědnost sama," odpověděl mu stejným tónem James a poté vyběhnul z Velké síně.

Za sebou nechal jen hrobové ticho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lia Lia | 17. března 2008 v 22:47 | Reagovat

ouha..hustéé.som zvedavá teda na ďalšiu kapču:)

2 haňula haňula | 18. března 2008 v 20:21 | Reagovat

fakt super kapitola hlavně ten konec už se nemůžu dočkat další kapitoly

3 Zub_aTka Zub_aTka | Web | 20. března 2008 v 23:54 | Reagovat

jakoo hadka jak svin xD jsem jak kastan x) x)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama