Prolog

13. března 2008 v 18:41 | Elizabeth de Ténèbres |  Nový život v Londýně
Tak tady je ta slibovaná první kapitola k Novému životu v Londýně, nebo-li prolog. Tak doufám, že se bude líbit. Jenom bych moc prosila o komenty, abych věděla, na čem jsem.
__________________________________________________________________
Prolog


"Joanne, pojď dolů," zavolala na mě mamka.

"Počkej mami, já teď nemůžu. Potřebuju něco dopsat."

"Pojď hned a řekni to i Jamesovi,"nebrala můj protest na vědomí.

Povzdychla jsem si, zavřela kalamář a vyšla z pokoje. Zaklepala jsem na dveře bráchova pokoje, ale nedostalo se mi žádný odpovědi. To jsem ale neřešila a vešla k němu do pokoje. Měl v něm teda děsnej hegeš, to musim uznat.

No a jak jsem tak koukala, tak moje klepání ani slyšet nemohl, protože seděl u stolu, něco psal (asi milostnej dopis) a na uších měl sluchátka.

Abyste tomu správně rozuměli, tak jsme čistě kouzelnická rodinka, ale James je nějakej divnej, protože si oblíbil mudlovskej přístroj v podobě MP3 přehrávače. No prostě vážně magor, nehne se bez něj ani na krok. A když říkám ani na krok, tak to myslim doslova. Normálně s ním jednou i lítal na koštěti a sejmul ho při tom potlouk. Takže si bratříček poležel tejden v nemocnici. No byla to fakt sranda.

Jo asi bych měla přestat žvanit a měla bych se vrátit zpátky do reality. "Brácha!" zařvu mu přímo u ucha, ale protože vím, že by to nemělo žádnej účinek, nezapomenu ho pořádně praštit do zad.

"Sakra ségra, jseš normální?!" otočil se na mě a div mě při tom nezavraždil pohledem. Věnovala jsem mu úsměv a nevšímala si jeho naštvanýho ksichtu.

"Tak co chceš?" zeptal se po chvilce, kdy jsem se k ničemu neměla.

"Máme jít dolů, naši s náma chtěj mluvit," vysvětlila jsem mu svojí návštěvu u něj v pokoji.

Po chvilce se uráčil zvednout a společně jsme se vydali do obýváku, kde seděli naši.

"Sedněte si," vyzval nás taťka neobvykle vážně. "Chceme s vámi probrat jednu celkem důležitou věc. Dneska mi v práci oznámili, že jsem byl přeložen do Londýna, takže se budeme stěhovat," oznámil nám táta a sledoval, jak budeme reagovat.

"Hej tak to je super," prohlásil brácha.

Já teda jeho nadšení moc nesdílela. "A kdy se budeme stěhovat?" zeptala jsem se mdlým hlasem.

"Co nejdřív. Vzhledem k tomu, že je začátek srpna a v září tam nastupujete do Bradavic, tak do týdne by jsme se měli odstěhovat," odpověděla mi tentokrát mamka.

"Můžu jít nahoru?" zeptala jsem se, a když mamka přikývla, vydala se do svýho pokoje. Ta jsem padla na postel a čuměla do stropu.

Proč? Proč tak najednou? Běžely mi myšlenky splašeně hlavou. Po chvilce jsem přestala vnímat úplně a jenom ležela na posteli a tupě koukala do stropu.

Po nějaký chvíli se konečně jsem se vzpamatovala, zvedla se z postele a zamířila ke dveřím. Seběhla jsem schody dolů, ale nezamířila zpátky do obýváku. Vydala jsem se opačným směrem, tedy k zadním dveřím vedoucím na zahradu. Otevřela jsem je a obličej mi ovanul příjemný letní vzduch. Pomalu se začínalo stmívat a na zahradu pomalu padala tma.

Došla jsem až k houpačce, posadila se na ní a mírně jí rozhoupala.

Proč se do háje musíme stěhovat? Běželo mi znova hlavou.

Povím vám od znova, jak to vlastně bylo, abyste to chápali.


***


Můj táta se jmenuje Harry Potter a moje mamka Ginny Potterová, zamlada Weasleyová. Když táta porazil lorda Voldemorta, šli po něm jeho stoupenci, teda smrtijedi. Přátelé tátovi doporučili, ať se i s mamkou ukryjí někde, kde je smrtijedi nenajdou. Takže se přestěhovali do Severního Irska. Asi po dvou letech, co tu žili, se narodil brácha. Tedy James Potter mladší. No a o rok později jsem se narodila já. Bydleli tu nějakých 20 let a teď se z nějakýho neznámýho důvodu máme stěhovat. Teda vlastně kvůli tátově přeložení. Ale kdo ví, co v tom ve skutečnosti je.


***


Fakt jako nechápu k čemu je to dobrý. Je mi jasný, že bráchovi to ani v nejmenším nevadí. On je povahově trošku jinej. Je víc introvertní, nemá problém seznámit se s novejma lidma. Za to já… no nedokážu se chovat v cizím prostředí a mezi cizími lidmi, kde nikoho neznám, přirozeně.

Vždycky mi přijde, že se chovám jako,…… no jako idiot. Připadá mi, že jsem děsně stydlivá a trvá mi delší dobu, než s někým navážu kontakt.

Proto se tak bojím stěhovat. Na tý škole, kam jsem chodila až do teď, jsem si našla dvě kamarádky. A musím říct, že je považuju za hodně dobrý kamarádky. Těm můžu říct snad úplně všechno a vím, že mě nepodrazí.

Přitom přemýšlení jsem si ani nevšimla, že se zvednul vítr a začalo poprchávat. Uvědomila jsem si to, až když se strhnul šílenej slejvák.

Rychle jsem vyskočila a běžela zpátky domů.

Teď se mi moc nechtělo bejt s našima, tak jsem se vrátila k sobě do pokoje. Posadila jsem se ke stolu, vytáhla dva pergameny, brk a inkoust. Chvilku jsem jen tak civěla na prázdný pergamen, a pak se pustila do psaní. Trvalo mi víc jak půl hodiny vymyslet finální podobu dopisu:




Ahoj Carol,
Vím, že jsme se domlouvali na společných prázdninách, ale pochybuju, že to půjde. Naši mi dneska oznámili, že se do týdne stěhujeme do Anglie. Nejsem z toho zrovna nadšená. To mi můžeš věřit, ale nic s tím už neudělám. Doufám, že se za mnou přijedeš podívat. Nevím, jak to tam bez tebe, teda bez vás přežiju.
Asi budu končit, užijte si prázdniny a hlavně mi pište.
Ahoj, tvoje Joanne



To samý jsem naspala ještě jednou, akorát jsem to nadepsala Susaniným jménem. Pak jsem to poslala po mojí sově, která se sice netvářila moc nadšeně, ale nebylo jí to nic platný.
Najednou mi bylo hrozně smutno, když jsem si uvědomila, že to tady všechno opustím, ale hlavně že opustím Sus a Carol.

Radši jsem se šla vysprchovat a potom si lehnout. Kupodivu jsem za chvilku usnula.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zub_aTka Zub_aTka | Web | 13. března 2008 v 22:03 | Reagovat

mne se to lib, lib a libi xD sice mam nejradsi poberty ale libi se mi tooo xDxDxD

2 Lia Lia | 14. března 2008 v 15:49 | Reagovat

no teda dost zaujimave..podla mna..este som take nieco citala...takze si originalna:)..zatial...dufam,ze to tak pojde aj dalej.uz som zvedava na dalsiu kapcu:)

3 Terezulinečička Terezulinečička | 9. března 2009 v 16:54 | Reagovat

Mně se to taky líbí... :) je fakt, že z tohohle období sem moc povídek nečetla, jenom pár jednorázovek... a stejně jako Zub mám nejradši Poberty, ale tohle vypadá slibně takže budu číst dál... :)

4 *** *** | 2. září 2011 v 20:42 | Reagovat

myslím, že james je spíš extrovert, jestliže nemá problémy se seznamováním ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama