1. kapitola - CHARMING STREET 46

28. dubna 2008 v 14:37 | Elizabeth de Ténèbres |  Nový život v Londýně
Já vim, trvalo mi to děsně dlouho, ale zas jsem měla děsnej fofr. Teď bych se měla, učit, ale já jsem radši dopsala tuhle kapitolu, abyste měli co číst. Byla bych vám teda vděčná aspoň za pár koměntářů. mě se tahle kapitola teda moc nelíbí, ale doufám, že vám bude. Tak už nebudu prudit. hezký čtení...

1. kapitola - Charming street 46

Týden utekl jako voda a byl tady odjezd. Teda líp řečeno, bylo tady balení, shromažďování věcí na hromadu a jeden velkej bordel.

Postupně jsme snášeli všechny věci, to znamená krabice, bedny, tašky, pytle a podobně, na jednu velkou hromadu v hale. Na druhém konci tý hromady byl táta a všechny ty věci zmenšoval na velikost krabičky od sirek.

Ta hromada se moc nezmenšovala a připadalo mi, že se snad neodstěhujeme ani za další tejden.
S povzdechem jsem si sedla na botník, kterej byl pořád na původním místě, v domnění, že mám chvilku klid.

Ale během pěti minut mě mamka vrátila do reality: "Joanne, přines ty věci z koupelny," zavolala na mě z kuchyně a tak mi nezbývalo nic jiného, než se zvednout a jít nahoru.

Při pohledu na deset menších krabic jsem zaúpěla. Sice nebyly tak velký, ale bylo jich jak nasráno. To jsem ale ještě netušila, že jsou těžký jako kráva.

Jakmile jsem zvedla první, prohnuly se mi záda, div jsem si je nezlomila. A já si říkala, z čeho mě vždycky tak bolí.

Zajímalo by mě, co teď momentálně dělá James tak důležitého, že se s tímhle musím tahat já. I když, to se asi stejně nedozvím. Povzdechla jsem si a táhla se s první bednou dolů.


V tom budou určitě nějaký máminy serepetičky, pomyslela jsem si, když už jsem zvedala desátou, tudíž poslední bednu.

Dole jsem jí "něžně" položila na hromadu, která je neštěstí už jenom poloviční, a posadila se zpátky na svoje místo, tedy na botník.

"To je fakt děs, už aby mi bylo těch sedmnáct a já se s tím nemusela tahat ručně," prohlásila jsem a protáhla si záda, který bolely jako sviňa.

"No tak to si ještě chvíli počkáš ségra," neodpustil si bratr nějakou tu vtipnou poznámku.

"No jo, hlavně že ty už jsi velkej kluk, viď?" nenechala jsem si od něj nic líbit.

Nejspíš bysme se opět nehorázně pohádali, kdyby nás nepřerušil mamčin hlas: "Joanne, Jamesi, pojďte si dát něco ke sváče.

Oba jsme vystartovali do kuchyně, div se o sebe nezabili. No jo jídlo, to je moje. Ale moje představy se hodně rychle rozplynuly v nenávratnu, když nám mamka každýmu podala malej balíček sušenek. Tím ta sváča začala a taky skončila.

Šla jsem se teda posadit zpátky na botník a pozorovala naše při balení. Když už jsem měla otlačený záda, zadek, a tak podobně, lehla si na botník. Za chvilku se mi ale začaly zavírat oči a já usnula.


***


"Hej, vstávej!" cloumal se mnou bratřík, div jsem z botníku neslítla.

"Ty jsi fakt normální dement! Jinak to nevidím. A asi vážně nepochopím, že jsi se mnou příbuznej.
Jo a taky… uuuááááááá," zívnu, div si neroztrhnu držku. Při pohledu na hodinky mi málem vypadly oči. Byly asi tři odpoledne a já spala něco málo přes dvě hoďky.

"Joanne, pojď do kuchyně," zavolala mě odtamtud mamka. Já se teda uráčila zvednout svoje pozadí a přišourala se do kuchyně.

"No?" zeptala jsem se inteligentně.

"Vezmi si baťoh," podávala mi moje zavazadlo.

"To už jako jdeme?" nedocházelo mi to.

"Ne asi, jedeme na dovolenou," neodpustil si bratr jednu ze svejch chytrejch poznámek.

"No jo, aby ses ty neozval," nenechám si to líbit. Ještě aby mě von buzeroval. To ani náhodou.

Sakra, tenhle barák mi bude chybět, pomyslím si. Ale radši na to nebudu myslet. Vydala jsem se teda ke krbu, kterej byl v obýváku. No v obýváku. Tomu se teď už snad ani nedalo říkat. Místnost byla prázdná, jak kdyby jí vybrakovali zloději. Najednou mi začalo bejt hrozně líto, že odsud musím odejít. Fakt mi to bude chybět.

Asi to na mě bylo vidět, protože ke mně přišla mamka a řekla: "To bude dobrý, uvidíš."
Já jenom přikývla a James se opět debilně šklebil.

Taťka viděl jeho výraz, tak mu radši řekl: "Jamesi, půjdeš první a já za tebou hned pošlu věci."

"A jaká je adresa?"

"Charming Street 46."

"Ok jdu na to." Nato si James nabral trošku letaxu z misky, kterou mu mamka podávala, hodil ho do krbu, vstoupil do něj a zvolal: "Charming Street 46!" V další chvíli byl pryč.

"Tak holky, podávejte mi ty krabice," pobídnul nás taťka a ukázal při tom na pár krabic v rohu. Na štěstí jich bylo fakt jenom pár. Tak jsme mu je teda s mamkou začaly nosit.

Naštěstí jich bylo fakt jenom pár, takže jsme to měli za chvilku hotový. Rozhlídla jsem se po, teď už úplně prázdný, místnosti a poprvý za celou tu dobu si naplno uvědomila, že odsud nadobro odjíždím. Rychle jsem ty chmurný myšlenky zahnala, přece nebudu kvůli tomu truchlit. James má v něčem pravdu. Začíná novej život a to v Londýně. A je možný, že bude daleko lepší, než ten dosavadní.

Tak vzhůru do toho. Přešla jsem ke krbu a nabrala si trošku letaxu, vhodila ho do ohně, který zezelenal a já, tak jako před chvílí brácha, vykřikla: "Charming Street 46!"

Radši jsem zavřela oči, aby se mi z toho neudělalo blbě, tak jako už několikrát. Cesta trvala dýl než obvykle.

Snad po pěti minutách jsem konečně docestovala na určený místo. Jenže to bych nesměla bejt já, abych z krbu nevylítla, jak neřízená střela a nenapálila to přímo do hromady krabic a nejrůznějších věcí.

"Auuuuu!" zaklela jsem. Bratra to nejspíš nesmírně pobavilo, protože se začal tlemit jak debil.
"Kterej inteligent sem postavil ty krámy?" To ho nejspíš dorazilo ještě víc, protože se zhroutil na zem v ještě větším záchvatu smíchu.

Tak to mu nedaruju!

Chvilku po mně z krbu elegantně vyšli naši a to už se Jamesík naštěstí stihnul aspoň jakš takš uklidnit. Fakt přísahám, že ho při nejbližší příležitosti zaškrtím! No nic, to si nechám na později.

"Tak my zatím začneme vybalovat věci a vy si to tu můžete zatím prohlédnout. Nebo jestli nám raději pomůžete…?" Navrhla dost naivně mamka.

My jsme jí radši ani neodpověděli a okamžitě se vypařili z místnosti.

Ta místnost, ze který jsme právě zdrhli byl asi obývák, jak jsem inteligentně usoudila. Asi se ptáte, jak jsem to poznala? Tak asi podle toho, jak ta místnost vypadala.

Naproti krbu, kterej jsem si už od prvního okamžiku oblíbila bylo okno. Před ním stála obrovská sedací souprava, teda normálně řečeno, sedačka. Měla tvar U, ale ne tak úplně. Prostě to bylo víc roztáhlý do stran. Před ní stál celkem megální konferenční stolek nebo jak se tomu říká. Jo a před ním dvě pohodlně vyhlížející křesla. Když jsem se postavila zády k oknu, po levý straně, úplně u zdi, stála obrovitá knihovna. Tolik knížek pohromadě jsem viděla naposledy ve škole. I když tam jich měli ještě tak o půlku víc. No a pak nakonec se v místnosti nacházely ještě troje dveře. Jedny vedle knihovny a pak dvoje. Na každý straně krbu jedny. Jo a naproti knihovně bylo ještě jedno okno. S bráchou jsme se vydali těma pravejma. Teda jako ne pravejma, jako pravejma, ale pravejma jako pravejma. Chápete? Já teda ne.

No prostě jsme došli do jídelny. To je celkem nuda místnost. Uprostřed stál dlouhatánskej stůl a kolem něj 1, 2, 3,……… 10 židlí. Naproti dveřím stála jakási skříň, po mý pravici bylo okno a po levici zase dveře. Asi si dokážete představit, kam jsme šli dál. A pro ty co ne, tak jsme se vydáli těma dveřma. Oknem se nám moc skákat nechtělo. Teda aspoň mě ne.

A došli jsme…… no hádejte kam? Jo přesně tak, do kuchyně. To byla taková dost podlouhlá místnost. Po levý straně stála zase skříň. Jedna její část byla prosklená. Po celý levý straně kuchyně se táhla linka a pokračovala až k těm dveřím, kterejma jsme přišli. Jo a napravo bylo ještě okno. Když jsem popošla víc do středu místnosti, uviděla jsem za tou skříní další dveře. Tudíž jsem se jimi vydala dál.

Ocitla jsem se na chodbě, která měla tvar elka. Nalevo, úplně na konci chodby byly dveře. Nejspíš vstupní, protože se od všech dveří v tomhle baráku, co jsem zatím viděla, dost lišily. Kousek od nich byly, na každý straně chodby jedny, dveře. Naproti mně byly dveře další, který taky vypadaly jako vstupní a hned vedle nich se nacházely schody vedoucí nahoru. Po pravý straně byly opět dveře. Ale ty jsem zamítla okamžitě, protože jsem si logicky domyslela, že vedou do některý z místnosti, ve který už jsem byla.

Vydala jsem se teda k těm prvním venkovním dveřím a u nich jsem odbočila do dveří po pravý straně. Ocitla jsem se v koupelně. Nebyla ani velká ani malá. Tak akorát. Po levý straně bylo okno. Na tý stejný straně, akorát až na konci místnosti stál v rohu sprcháč, naproti němu u druhý zdi haj…… teda záchod a vedle něho kousíček ode mě umyvadlo.

Vyšla jsem zas z těch dveří a vydala se do těch naproti. Ta místnost se mi zamlouvala už od první chvíle, kdy jsem do ní vešla. Byla to nejspíš pracovna. Podél levý strany se táhla obrovitánská, zatím prázdná knihovna. Naproti dveřím byl stůl a za ním stála židle, která už spíš teda než židli připomínala křeslo. Před stolem byly teda ještě dvě židle, ale ty už nevypadaly tak pohodlně. A po pravý straně byly nějaký dvě skříně a mezi nima druhý okno. Ta pracovna vypadala fakt útulně. Byla obložená tmavým dřevem a prostě všechno tam bylo laděný do tmava.

Moje další cesta směřovala po schodech nahoru. Tam jsem se ocitla v krátký úzký chodbě, ale když jsem popošla kousek dopředu, objevila jsem v daleko větší chodbě, která na tu menší navazovala. Na každý straně chodby bylo okno a dál tam byly troje dveře na každý straně.

Začala jsem vpravo. Vešla jsem do místnosti nejblíž oknu. Byla to poměrně malá místnost. Ani nebyla nějak speciálně vybavená. Vyskytovala se tu akorát postel, stůl s židlí a skříň. Úplně stejně vypadla hned vedlejší místnost. Nejspíš to byly pokoje pro hosty.

Místnost úplně na druhý straně chodby byla koupelna. O hodně větší, než ta dole. To si nechám líbit, pomyslela jsem si. V rohu totiž stála obrovská rohová vířivka. Ale jinak vybavením připomínala tu dolní.

Ta místnost naproti koupelně byla ložnice rodičů. Poznala jsem to podle obrovský manželský postele uprostřed místnosti. Po obou stranách postele stál noční stolek a pak tam ještě byla šatní skříň.

Na dalších dveřích, byla cedule James. Bráchovi jsem tam zatím radši nelezla, protože si dokážu představit, jak by vyváděl, kdyby to zjistil. I když, já bych taky vyváděla, kdyby mi bez dovolení lezl do pokoje.

S očekáváním jsem došla až k posledním dveřím. Na nich byla zas cedulka Joanne. No vida, toho jsem si předtím nevšimla. Rychle jsem vešla dovnitř a to, co jsem uviděla, mi dokonale vyrazilo dech. To byl snad nejlepší pokoj, jakej jsem kdy viděla. Po levý straně se táhla knihovna, naproti dveřím bylo okno a pod ním stůl se židlí. V opačným rohu místnosti stála megální postel a hned vedle ní menší sedačka. Nad ní bylo další okno. Po pravý straně mýho pokoje nějaký ty skříně a když jsem popošla víc do středu místnosti, uviděla jsem v rohu místnosti viset, věřte nebo ne, houpací síť. Tu jsem si vždycky přála. Neodolala jsem a okamžitě jsem se do ní natáhla. Ani ne po pěti minutách, jsem spala, jak zabitá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zub_aTka Zub_aTka | Web | 28. dubna 2008 v 19:47 | Reagovat

jasne, nebyla uplne nejlepsi, ale dobra jo x)

Takze se libila xD

2 haňula haňula | 5. května 2008 v 17:19 | Reagovat

no já bych to brala spíš jako popis toho domu a jinak se tam vůbec nic nedělo, ale číst se to dalo

3 Kattelin Kattelin | E-mail | 12. června 2008 v 18:30 | Reagovat

no pár much ,.....komáru...a dalčích brouků to mělo...ale myslim...že dalšíkapitolky budou lepčí......sem ráda že si ten dům popsala...alespon vim kde co je a jak to tam vypada...kdyby si neco potrebovala(zkritizovat, opravit, a.td.) napis na mail...papaapa

4 Kattelin Kattelin | E-mail | 12. června 2008 v 18:31 | Reagovat

no pár much ,.....komáru...a dalčích brouků to mělo...ale myslim...že dalšíkapitolky budou lepčí......sem ráda že si ten dům popsala...alespon vim kde co je a jak to tam vypada...kdyby si neco potrebovala(zkritizovat, opravit, a.td.) napis na mail...papaapa

5 Kattelin Kattelin | E-mail | 12. června 2008 v 18:31 | Reagovat

no pár much ,.....komáru...a dalčích brouků to mělo...ale myslim...že dalšíkapitolky budou lepčí......sem ráda že si ten dům popsala...alespon vim kde co je a jak to tam vypada...kdyby si neco potrebovala(zkritizovat, opravit, a.td.) napis na mail...papaapa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama