2. kapitola - DOBRÝ ZAČÁTEK?

22. června 2008 v 22:52 | Dornes |  Nový život v Londýně
2. kapitola - Dobrý začátek?


Ráno jsem se probudila až kolem jedenáctý. Po dlouhý době konečně skvělej spánek. Slezla jsem dolu z postele, ale hodila slušnou držku. Trošku jsem totiž pozapomněla, že to, na čem spím, nebyla postel, ale houpací síť. Se spoustou sprostejch slov jsem se zvedla, ale jakmile jsem udělala další krok, znova jsem se válela na zemi, protože jsem si jaksi pozapomněla čumět pod nohy. Tam se válela slušná hromádka tašek, krabic a prostě všeho možnýho.

Nakoukla jsem do první a po důkladný kontrole zjistila, že se tam nacházejí nějaký hadry.

Převlíkla jsem se teda a pak vyrazila do kuchyně. I když jsem tam byla už včera, trefila jsem tam až napodruhý. Ještě bude trvat doooost dlouho, než si tady na to všechno zvyknu.

"Dobrý," prohodila jsem na osazenstvo v kuchyni, což byl zbytek mojí velectěný rodiny.

"No to je dost, že ses taky uráčela vstát!" přivítal mě klasicky bratr.

"Aby ses nezbláznil."

"A takovou dobrou náladu hned po ránu," nepřestával mě srát.

"A ještě chvilku do mě budeš rejt a stane se ti něco dost nehekýho," zavrčila jsem na něj mile.

"Fakt? A copak bys mi asi tak ty mohla udělat? Já myslim...." ale co si můj debilní brácha myslí už se nikdo nedozvěděl, protože ho přerušila mamka: "To už by snad stačilo, nemyslíte?"

"Jaký nemyslíte? Sama víš, že si začal," začala jsem se bránit.

"Mě by vážně zajímalo, kdy už z toho konečně vyrostete," zakroutil táta pobaveně hlavou.
Už jsem to nechtěla dál rozebírat, tak si radši sedla ke stolu a šáhla po něčem k jídlu.

"A co je vůbec dneska v plánu?" zajímalo mě.

"Nejdřív si vybal a pak uvidíš, jestli bude na něco dalšího čas."

"Jasně mami," odpověděla jsem jí trošku neochotně, protože jak o mě každej ví, děsně nerada uklízím.

Rychle jsem teda do sebe hodila zbytek snídaně a urychleně se vydala do svýho pokoje, abych ten vopruz měla co nejrychleji za sebou.


***


Kupodivu mi to ani nezabralo celej den a bylo to kolem půl třetí hotový. Seběhla jsem schody dolů a vtrhla do obejváku.

" Hele mami, už to mám hotový, tak se jdu projít. Jak že jsi říkala, že se jmenuje ta kouzelnická ulice, jaks mi o ní jednou vyprávěla?"

"Ta ulice se jmenuje Příčná, ale od té doby, co jsem ti o ní říkala, se rozrostla a stala se z toho kouzenická čtvrť."

"A jak se tam teda dostanu?"

"Nejlepší bude, když se odletaxuješ do Děravého kotle. Ten je přímo v centru Cute."

"Tak fajn, já to tam teda letím omrknout. Do kolika mám bejt doma?" zeptala jsem se a bylo mi jasný, že to dopadne tak, jako vždycky. Ale mamka mě příjemně překvapila.

"Tak úplně maximálně do dvanácti doma, ale zkus to stihnout dřív," mrkla na mě a já se chvíli na nic nezmohla.

Po chvilce jsem se vzpamatovala. "Díky mami," dala jsem jí pusu a letěla se nahoru převlíct a vzít si nějaký ty peníze.

Za deset minut už jsem si před krbem nabírala letax. Hodila jsem ho do ohně a přímo do něj
skočila. Zakřičela jsem jenom Děravý kotel a už se se mnou všechno točilo.

Po chvilce to přestalo, ale místo toho, abych z krbu elegantně vystoupila, tak mě krb přímo vyflusnul. Čekala jsem tvrdej náraz, ale ten se nedostavil. Místo toho jsem spadla vcelku do měkkýho. Když se všechno uklidnilo, pomalu jsem otevřela oči. Byl to celkem šok, když jsem zjistila důvod toho vcelku měkkýho přistání. Ležela jsem totiž na někom. Respektive na klukovi. Abych to upřesnila na nejkrásnějšim klukovi, kterýho jsem kdy viděla. Cítila jsem, jak okamžitě začínám celá rudnout. Radši jsem se začala rychle zvedat, protože tohle bylo vážně děsně trapný. Ne že bych to normálně nějak řešila, ale tohle bylo prostě normálně nenormální. No prostě doufám, že všichni chápou, jak to myslím.

"P-promiň," vykoktala jsem úplně dementně, jak kdybych neuměla normálně mluvit. "'Jsi celej?" vrátila se mi maličko moje obvyklá jistota, ale stejně jsem si před ním pořád připadala děsně a radši se na něj ani nekoukala. Jeho vzhled mě totiž znervózňoval ještě víc. Tohle se mi jako normálně nestává, ale on mě prostě totálně vyvedl z míry.

"Jo snad budu v pohodě," promluvil ten dotyčnej. "Byla to moje blbost. Neměl jsem tam stát. A ty jsi celá?"

"Vypadá to, že jo," odpověděla jsem roztřeseným hlasem a konečně se odvážila na něj podívat. V tu chvíli jsem zrudla snad ještě víc než předtím, jestli to teda vůbec bylo ještě možný.

"Nechtěla by sis jít někam sednout? Abysme se z toho šoku vzpamatovali?" navrhnul mi a mě nenapadlo nic jinýho než souhlasit. Co bych taky, jako slušně vychovaná dívka, mohla udělat jinýho?

"A kam bys chtěla jít?"

"Tak to netuším, protože jsem se sem včera přestěhovala.

"Dobře, takže předpokládám, že je výběr na mě. Tak mi tedy dovolte madame, abych vás zavedl do místního vyhlášeného podniku," mírně se mi uklonil a nabídnul mi rámě. Já na jeho hru přistoupila. Už jsem se naštěstí vzapamatovala.

Zavěsila jsem se teda do něj a zamířili jsme širokou ulicí kamsi do neznáma.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kris Kris | Web | 25. června 2008 v 13:02 | Reagovat

Je to super. Moc by mě zajímalo, kdo je ten neznámej. Všecno jde skvěle. Jen tak dál.

2 moreen moreen | Web | 1. října 2008 v 18:33 | Reagovat

heh, to je good, to se mi libi.. jsem zvedava.. a taky se mi libi ty sourozenecky hadky, asi proto, ze s nima mam bohaty zkusenosti:D bude nekdy pokracko?

3 wladka wladka | Web | 23. října 2008 v 14:46 | Reagovat

pls uz novu kapitolu       my tu ceme a budeme pakat

4 Trili Trili | 5. listopadu 2008 v 20:21 | Reagovat

pěkné :-) a taky mě zajímá, kdo ten neznámej je ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama