16. kapitola - KDYŽ SMŮLA, TAK POŘÁDNÁ

13. července 2008 v 23:45 | dornes |  Že by to byl osud?
Tak doufám, že jste spokojený? svůj slib jsem dodržela, tak bych byla vděčná aspoň za pár komentářů. fakt bych ráda znala váš názor na to, jak se povídka vyvíjí, popřípadě nějaký návrhy, co by se tam mohlo objevit. třeba mě to bude inspirovat. tak co?
Sirius neváhal ani vteřinu a okamžitě se vrhnul do jezera za dívkou, která před chviličkou zmizela pod hladinou. Ihned však poznal, že to jak se za ní bezhlavě vrhnul, byla chyba. Jeho oblečení se nasáklo vodou a teď ho nemilosrdně sthovalo ke dnu.
Bezmocně se plácal ve vodě. Ale čím víc se snažil o to, dostat se zpět na hladinu, tím méně se mu to dařilo. Jen s obtížemi se přinutil zachovat chladnou hlavu, ale nakonec se mu to přece jen podařilo.
Mohutně máchnul rukama i nohama směrem ke hladině a konečně se zase ocitnul na vzduchu. Zhluboka dýchal a pak se opět vrhnul do ledové vody, aby mohl vytáhnout svojí přítelkyni. Konečně se dostal tak hluboko, že ji měl na dohled. Chtěl udělat poslední tempo, které by zrušilo vzdálenost, která mezi nimi zbývala, když v tom ucítil ostrou bodavou bolest na boku. Ohlédnul se za sebe a uviděl děsnatce.
Děsnatec byla obdoba děsovce, akorát s tím rozdílem, že mu na lopatkách vyrůstala dvě chapadla s malými, ostrými, jedovými trny. Jed děsnatce nebyl smrtelně jedovatý, ale že by byl neškodný, to se také říct nedalo.
Sirius vykopnul nohou ke svému boku, kde se na něj šklebil děsnatec. Kupodivu ho zasáhnul přímo do jeho rozšklebeného obličeje. Děsnatec se na něj zaxychtil a odplul někam do neznáma. Black udělal ono poslední tempo a konečně opět držel Jenn v náručí. Snažil se jí vytáhnou na hladinu, ale spíš se mu to nedařilo, než naopak.
Po několika marných pokusech už chtěl pomalu vzdát své snžení, když v tom ucítil, jak se mu něco dlouhého a slizského omotalo kolem pasu. Nejprve se snažil ze sevření vyprostit, ale když poznal, že se ho chapadlo, jak onu věc identifikoval, snaží vytáhnout na hladinu, okamžitě přestál klást odpor. Raději si přivinul Jenn ještě těsněji k sobě, aby mu nevyklouzla.
Chapadlo drželo Siriuse pevně kolem pasu a pomalu stoupali k jezerní hladině. Jakmile se Sirius vynořil, okamžitě se rozkašlal, protože, ač si to nejspíš neuvědomil, mu skoro došel kyslík pod vodou.
Jakmile je chapadlo, které, jak si Sirius později uvědomil, patřilo obří olihni, položilo do sněhu, okamžitě se vrhnul k Jenn, aby se o ní mohl postarat. Nedostatek kyslíku se snažil ignorovat. Když zjistil, že Jenn nedýchá, okamžitě popadnul hůlku, kterou, když za ní skákal do jezera odhodil na břehu, namířil na její hruď a pronesl: "Resuscito!"
Bylo to jedno z léčitelských zaklínadel, které se asi před dvěmi lety naučil. Jeho matka na něj nebylazrovna dvakrát milá, takže mu tato kouzla dost často pomohla a nejspíš mu nejednou zachránila život.
Poté na ní použil nadnášecí zaklídnadlo a vydal se s ní směrem k hradu. Teď mu v hlavě ležela jen jediná myšlenka: Jak Jenn co nejrychleji dostat na ošetřovnu. Cesta se vlekla šíleným způsobem a Siriovi vůbec neutíkala. Po chvilce, která mu připadala jako věčnost konečně stanul před hradní bránou. Neváhal a vešel dovnitř. Ihned zamířil starou známou scestou k ošetřovně.
Těsně předtím, než vešel dovnitř, použil na sebe vysoušecí kouzlo. Chtěl předejít tomu, aby si o něj madame Pomfreyová dělala zbytečné starosti. Teď se musela naplno věnovat Jenn a jejím zraněním. Na prvním místě byla ona.
Zahnal tyhle myšlenky a hned jak kouzlo dokončil, vstoupil na ošetřovnu. Jemně dívku položil na jednu z mnoha volných postelí. "Madame Pomfreyová!" zavolal ostře.
Chvilku trvalo, než se dveře od kanceláře ošetřovatelky otevřely. "Co se děje?" vyšla odtamtuď madame Pomfreyová. "Pane Blacku?" dodala značně překvapeně, když uviděla Siriuse.
"Musíte jí pomoct," ustoupil kousek a teprve teď si ošetřovatelka všimla dívky, která ležela na posteli. V obličeji bledá víc než stěna, celá promočená,........
"Co se stalo?" zeptala se ošetřovatelka okamžitě.
"Já nevím," zalhal Sirius napůl. "Procházel jsem se po pozemcích. Když jsem se podíval k jezeru, viděl jsem, jak jí obří oliheň vytáhla na břeh. Rychle jsem tam běžel. Když jsem ji tam uviděl ležet, okamžitě jsem jí popadnul a přinesl až sem."
"Dobře tedy," podívala se na něj značně nedůvěřivě a pokračovala: "Teď prosím počkejte venku." Když se ale Sirius k ničemu neměl, vystrkala ho z ošetřovny a jemu nezbývalo nic jiného, než se posadit na lavičku před ošetřovnou a čekat.
Bylo to hrozné. Jen sedět a čekat. Nemohl vůbec nic udělat. Nemohl nic udělat pro ni. Ačkoliv před chvilkou použil vysoušecí zaklínadlo, začínala mu být šílená zima. Navíc se začala ozývat jeho rána od děsnatce. Začínaly se mu klížit víčka. Bojoval s únavou a se spánkem. Kdyby se po půl hodině neotevřely dveře, únava by nad ním nejspíš zvítězila.
"Slečna Milesová je velmi podchlazená, je jak fyzicky, tak psychicky vyčerpaná a má na těle četné podlitiny."
"Můžu za ní?"
"Myslím, že dnes už to již není vhodné. Buďte si jistý tím, že zítra o této věci budu informovat ředitele. A taky se domnívám, že bych vás měla prohlédnout."
"Děkuju za starost, ale nemyslím si, že by to bylo potřeba. Jsem unavenaý a myslím, že si půjdu lehnout, dobrou noc." zmizel dřív, než stihla ošetřovatelka cokoliv říct. Přesně tohodle se obával. Ale naštěstí utekl dřív, než stihla cokoliv udělat.
Zalezl si do prázdné učebny nedaleko ošetřovny. Nejdřív se chtěl vydat do komnaty nejvyšší potřeby, ale když si uvědomil, jak je to daleko, zvolil radši toto. Na zemi si vyčaroval něco na čem by se dalo ležet a hned to taky udělal.
Přemýšlel nad vším, co se dneska stalo a nechápal to. Konečně, když byli šťastní se muselo něco skazit. Na tohle a podobné věci myslel.
V noci upadal do neklidného spánku, neustále se budil. když se v půl šesté ránu probudil, bolelo ho celé tělo a cítil, že má vysokou horečku. Celkově se cítil malátný nesvůj. Jetšě chvilku ležel a odhodlával se k tomu aby vstal. Jak se tak odhodlával opět usnul. Když se pak znovu probudil, bylo mu snad ještě hůř, než předtím. Celý bok měl v jednom ohni, horečku měl ještě vyšší a motala se mu hlava.
Opatrně se posadil a pak vstal. Musel zavřít oči, aby se mu všechno přestalo houpat. Okamžitě věděl, kam se vydá. Vyšel ze dveří a namířil si to rovnou na ošetřovnu. S obtížemi tam došel. Opřel se o futra a ztěžka oddechoval. Teď se mohl koukat přímo na Jenn. Vypadala lépe než včera. Už se jí vrátila barva do obličeje a celkově vypadala, jako by jen spokojeně spala.
Sirius vyrazil směrem k její posteli. Zhruba v půli cesty ucítil obrovskou křeč v boku, který ho tak nesnesitelně pálilo. Bezmocně se svalil na podlahu a upadnul do bezvědomí.
***
Zdálo se jí, jako by slyšela výkřik. Ale nevěnovala tomu moc pozornosti. Tady v teplu postele se jí víc než líbilo a ani za nic se jí nechtělo ven.
Spokojeně odpočívala, když jí opět něco vyrušilo. Tentokrát hlasy.
"Co se stalo?" ptal se první mužský hlas.
"Včera jí sem přinesl a odmítnul se nechat vyšetřit. A dneska ráno,............... dneska ráno jsem ho tu našla ležet," zajíknul se druhý, tektokrát ženský hlas. Po tomhle začala Jenn poslouchat, ony hlasy. Po chvilce uvažová ní si dala jedna a jedna dohromady. Mužský hlas patřil Brumbálovi a druhý Pomfreyové.
"Uklidněte se, za nic přece nemůžete,"
"Ale kdybych," snažila se Pkmfreyová něco namítnout.
"Žádné ale. Jak je na tom?" zeptal se o dost vážnějším hlasem.
"Jeho stav je velmi vážný, obávám se, že mu nedokážu pomoct?"
"Znamená to tedy................?" zeptal se Brumbál s obavami v hlase.
" Navrhuji převoz ke Svatému Mungovi."
"Myslíte..........?"
"Ano jedině tam panu Blackovi dokáží pomoci." Po téhle větě Jenn dál neposlouchala. Bylo to, jako by jí někdo polil ledovou vodou. Sirius......... nemohla tomu uvěřit. Co se vlastně stalo?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nirka Nirka | 26. července 2008 v 11:11 | Reagovat

Skvělý..... =D prosím rychle další...... =o)

2 Zubatá Zubatá | Web | 23. srpna 2008 v 22:42 | Reagovat

pěkné x)x)x)

3 Nika Nika | 30. září 2008 v 16:03 | Reagovat

super kdy bude dalsí?

4 moreen moreen | Web | 1. října 2008 v 22:13 | Reagovat

heh, tak po dlouhatansky dobe me neco chytlo, tahle tva povidka je skvela, moc se mi libi.. myslis ze bys zvladla pokracko? :D:D

5 Annie Annie | 4. listopadu 2008 v 23:11 | Reagovat

jé to je super povídka....vážně se mi líbí......dneska sem jí začla číst a přečetla jí celou;-) doufám že hodláš pokračovat....brzo;-)

6 Sawarin Sawarin | Web | 22. června 2009 v 17:10 | Reagovat

Nádherná povídka.. Byla bych moc ráda, kdyby pokračovala..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama