4. kapitola - Co kdybych napsala Angele Stevensový?

8. února 2009 v 18:19 | Elizabeth de Ténèbres |  Nový život v Londýně
Já vim, já vim, čekali ste jí o trošku dřív. Ale já jsem ráda, že sem se vůbec dokopala k tomu jí napsat. No jinak co k tý kapitole říct? asi to, že je celkem o ničem a že to příště už bude lepší. Tak se na mě za to zpoždění a dlouhou nečinnost moc nezlobte a pusťte se do čtení. Jinak bych tu kapitolu chtěla věnovat těm, co tu minulou komentovali. To znamená Wldace, Kris, Trili a Miracle.

UPOZORNĚNÍ: nečetla jsem to po sobě

4. kapitola - Co kdybych napsala Angele Stevensový?
Uběhl tejden, za kterej James stihnul vystřízlivět. A mě už celkem přešlo smát se mu pokaždý, když jsem ho viděla.

Bylo asi devět ráno, válela jsem se na posteli a děsně jsem se nudila. Vážně mě nenapadlo nic, co by se tu dalo dělat. Vzala jsem do ruky první knížku, co mi přišla pod ruku a otevřela jsem jí někde uprostřed. Hned v další chvíli sem jí ale zavřela a hodila před sebe. Knížka se svezla z postele a s pořádným zaduněním skončila na podlaze.

"Nudaaaa," zařvala jsem na celej pokoj. Chvíli jsem debilně čuměla do blba, ale to bylo snad ještě horší, takže jsem přistoupila ke krizovýmu plánu.

"Jamesi?" zaklepala jsem na dveře bratrovo pokoje. "Bráchááá!" kopla jsem do dveří, který vedly do jeho království. Sama pro sebe jsem se ušklíbla, protože představa, že by se o jeho pokoji někdo někdy zmínil, jako o království byla fakt vtipná. Já bych to spíš nazvala kutloch plnej bordelu. Kopla jsem do dveří ještě podruhý, ale odpověď byla stejná jako při prvním pokusu. Žádná. Proto jsem se vybodla na nějaký slušný chování, a prostě jsem rozrazila dveře. V pokoji bylo šero a ozývalo se z něj chrápání, jak kdyby tam spal grizzly. Udělala jsem první krok do jeho pokoje, ale to jsem neměla dělat, protože jsem se okamžitě rozplácla na podlaze.

"Kurva," zaklela jsem vztekle. To je ale vážně idiot, nadávala jsem na něj v duchu dál. Tohle mu ještě vrátím.

Zvedla jsem se a pár krokama jsem překonala vzdálenost od dveří k oknu. Prudkým pohybem jsem roztáhla závěsy a v dalším okamžiku jsem otevřela okno. Otočila jsem se k Jamesově posteli, abych se přesvědčila, že to zafungovalo. K mýmu neskutečnýmu překvapení to s ním ani nehnulo. Dál ležel na zádech, držku otevřenou a s rukou přes okraj postele. No jak chce chlapec, já jsem se ho snažila probudit normálním způsobem. S myšlenkou na to, že když to nepůjde po dobrým, půjde to po zlým jsem rozeběhla a hupsla Jimmymu na břicho.

"Áááááaaaaaaa! Jsi normální?!" vyletěl okamžitě do sedu.

"Taky ti přeju dobrý ráno," zazubila jsem se na něj. "Copak? Nelíbil se ti budíček?" zeptala jsem se ho s nevinným výrazem ve tváři.

"Ne! To se mi teda vážně nelíbil!" byl furt nasranej jak doga. Ale copak já za to můžu?

"A můžu já za to, že když tě budím normálně, tak to s tebou ani nehne?"

" Víš co ségra? Teď na mě tak tejden nemluv a bude to OK."

"Tak na to zapomeň. Příšerně se nudím, takže vstávej jde se hrát famfrpál."

"No to víš, že jo. Po tomhle jsem celej žhavej na to, jít s tebou trénovat."

"Ty už jsi snad zapomněl na to, cos mi slíbil?"

"Nějak si nevzpomínám," hrál si na debila a přitom nasadil uraženej ksicht.

"Mám ti to snad připomenout? Bejt tebou, radši bych si rychle vzpomněla, protože by to pak pro tebe nemuselo bejt zrovna příjemný."

"A co bys mi asi tak ty mohla udělat?"

"To radši ani nechtěj vědět."

"Tak povídej, dneska jsem se ještě ničemu nesmál." Zúžila jsem zlostně oči. A chvilku jsem přemejšlela nad nejhorším trestem pro něj.

"Ale copak? Došly ti slova? Tak povídej. Čekám jenom na to, až nade mnou vyneseš svůj ortel."

"Co kdybych napsala Angele Stevensový, jak ti chybí, jak se ti po ní stýská a aby za tebou přijela?" ušklíbla jsem se zlomyslně.

Jsem svině no, ale jak mám jinak dosáhnout svýho? Abyste tomu rozuměli, Angela Stavensová byla v Severním Irsku Jamesova zarytá fanynka. Furt za ním lezla, posílala mu zamilovaný dopisy, no prostě idylka. Ono by to Jamesovi ani tak nevadilo, protože je rád středem pozornosti, ale to by musela Angela vypadat trošku jinak, než vypadala. Celkově byla taková mohutná,.................... tak dobře, mohutná není to správný slovo. Prostě byla tlustá jak prase a v podstatě taky jak prase vypadala. Růžovej ksicht, malinkatý oči, tváře měla tak třikrát tak velký, jak normální člověk a s těma blonďatejma kudrnatejma vlasama měla fakt ránu. Ale největší vrchol byla její postava. Vypadala, jak kdyby kolem sebe nosila pneumatiku, a to nepřeháním, fakt. Škoda, že jste jí nemohli vidět, když pronásledovala Jamese. To se vždycky rozeběhla a všechny ty špeky na ní začaly poskakovat. No fakt největší hnus. Vždycky všechno a všechny, co jí stáli v cestě, normálně smetla. Později už se jí všichni naučili klidit z cesty, ale předtím jich pár skončilo na ošetřovně.

Vsadím se, že kdybych jí to napsala, tak by tady byla do pěti minut, i kdyby si měla někde nelegálně sehnat přenášedlo.

No jo, tak se vrátíme zpátky. James v obličeji totálně zrudnul a dejchal jak rozzuřenej nosorožec, jak se snažil uklidnit. Očividně mu to ani moc nešlo a já se mu prostě musela začít tlemit.

Můj parádní výtlem přerušilo zaklepání na dveře. "Ááá, tady jste," nakoukla mamka do dveří.
"Doufám, že jste nezapomněli na ten oběd, kam jsme dnes pozvaní?"

Rychle jsem se přestala smát, protože se mi to dočista vykouřilo z hlavy.

"Na jakej oběd?" zeptal se inteligentně bratr a já měla co dělat, abych se zas nezačala smát.

"Tys mu to neřekla?" zeptala se mě mamka nevěřícně.

"Já nevím, jsem na to asi zapomněla nebo co."

"No tak to Jamesovi vysvětli a za půl hodiny odcházíme."

"Cože? Už?" stihla sem za ní jenom zavolat, ale odpovědi jsem se stejně nedočkala.

"Cos mi to zapomněla říct, ségra?" zeptal se mě Jimmy podezíravě a zároveň se mě snažil zavraždit pohledem. Vážně zajímavá kombinace, škoda, že to nemůžete vidět.

"No prostě jsme pozvaný na oběd k příbuznejm. Mám pocit, že k Ronovi a Hermioně nebo co to naši říkali. Já už si to moc nepamatuju."

"No ty jsi teda vážně úžasná, ségra. Já bych tě nejradši zabil."

"Hm tak to si nech na potom, protože i tak nestíháme, jestli sis toho nevšimnul." S tím sem vyskočila z jeho postele a vyrazila jsem k sobě do pokoje, kde jsem se převlíkla do něčeho lepšího, než jsem doteď měla na sobě a ještě sem se skočila lehce upravit do koupelny.

Zrovna jsem si malovala linky, když můj debilní bratr vrazil do koupelny: "Baf!" Jak jsem se lekla, píchla jsem se tužkou do oka, který mi okamžitě začalo slzet.

"Ty kreténe! Já tě vážně zabiju!"

"Hm to asi těžko, to dřív naši zabijou tebe, protože už tam na tebe nějakejch pět minut čekáme, než se uráčíš sejít dolu. Tak hejbni kostrou, jo?" dokončil svůj proslov a prásknul za sebou dveřmi.

"Debil!" ulevila jsem si.

Dodělala jsem si linky a rychle jsem seběhla po schodech do haly, kde už všichni tři nervózně postávali. Ty toho taky nadělají, protočila jsem oči v sloup.

"No to je dost," neodpustil si bratr jako vždy nějakou tu svojí rádoby vtipnou poznámku. Nehodlala jsem se kvůli němu nervovat a jenom jsem na něj vyplázla jazyk.

"Tak už dost, to by snad stačilo, ne?" přerušil nás táta. "Přepravíme se tam letaxem. Ginny, ty půjdeš první, za mamkou vy dva a já půjdu jako poslední," vydal nám instrukce táta.

Mamka si stoupla ke krbu, tam si z misky nabrala trošku letaxu a hodila ho do plamenů, který zezelenaly. Potom vstoupila do krbu a jasným hlasem pronesla: "Doupě!"

Jenom jsem se ušklíbla, napodobila jsem jí a pak už se všechno kolem mě rozmazalo do barevný šmouhy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kris Kris | Web | 11. února 2009 v 11:20 | Reagovat

Hmmm, sice se tam skoro pořád opakuje JSEM, ale jinak je to fajn. Já ani nedoufala, že budeš pokračovat v povídkách.

2 wladka wladka | Web | 11. února 2009 v 15:30 | Reagovat

ale no  to jsem som ani neregistroval       bolo to fajn

3 wladka wladka | Web | 21. února 2009 v 9:15 | Reagovat

Tvůj blog je něco tak krásného!Tvůj blog je jeden z nejlepších!Mám ráda tvůj blog a nikdy tě neopustím!Máš hezký designy, a to už je co říct! :)

Blogaření je prostě nejlepší, co může existovat, a ty jsi jedna z těch nejlepších blogařek na světě!Nechápu a nenávidím ty lidi, kteří tvůj blog nenávidí, protože tvůj blog je prostě NEJ!Ti, co ti píšou špatný komentáře jsou ti, kteří ti chcou zkazit náladu a závidí ti, takže jsou OUT!

Pokud ty nepíšeš nikomu špatné komentáře, jsi blogařský anděl! :D

Pošli tento vzkaz všem sb, které máš nejvíc ráda!Pošli to i mě naspátek, protože já jsem taky tvoje esbéčko!Pokud to svým sb nepošleš, tak bude vidět, že o sb nemáš zájem a že je nenávidíš!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama