6. kapitola - Můj brácha je prostě debil

20. května 2009 v 13:32 | Elizabeth de Ténèbres |  Nový život v Londýně
Tak a máme tu další kapitolu. Řekla bych, že jsem se dost překonala, protože je ta kapitola celkem dlouhá. pozn: CHCI KOMENTÁŘE a to jako že jo. aspoň 5 (snad to neni moc velkej nárok). Jinak tuhle kapitolu věnuju wladce, za to, že mi vždycky všude nechá komentář. To prostě potěší. Takže dík moc a ta kapitola je pro tebe ;-). Tak dost keců a hezký čtení
P.S. za chyby neručim, nečetla jsem to po sobě





6. kapitola - Můj brácha je prostě debil


Jakmile jsem se ocitla u sebe v pokoji, svlíkla jsem ze sebe mokrý hadry a šla si dát horkou sprchu. V koupelně jsem vydržela tak půl hodiny- to jsem si aspoň myslela- ale po příchodu do pokoje jsem zjistila, že to nebyla půl hodina, ale ztvrdla jsem tam asi hodinu. Ten den byl fakt náročnej, takže jsem to neřešila a šla si hned lehnout. Usnula jsem prakticky okamžitě.


***


Když jsem se probudila, bylo asi už dost pozdě. Koukla jsem se na budík, kterej stál na nočním stolku a při pohledu na něj jsem zjistila, že už je něco kolem dvanáctý. Hodila jsem na sebe první, co mi přišlo pod ruku a sešla dolů do kuchyně.

"Ale ale, sestřička se konečně uráčila vstát," poznamenal James a ta jeho rozcuchaná palice vykoukla zpoza novin. Od kdy čte zrovna on noviny? Včera se musel při tom famfrpálu asi pořádně třísknout do hlavy. Chudáček jeden malej.

Jak se na mě kouknul, začal se tlemit. "Tak...... t-ty máš........ teda ránu!" ukazoval na mě prstem a smál se při tom, jak debil. Koukla jsem se teda na sebe, protože jsem pochopila, že se směje mýmu zevnějšku. To sem ale chytrá, což? A celkem jsem se zděsila. Na sobě jsem měla svítivě oranžový triko s nějakým ještě šílenějším potiskem a černý vytahaný tepláky. Někomu by to třeba i slušelo, ale já v tom vypadala jak naprostej idiot.

"Aby ses neposral."

"To je fakt konec tohle!"

"Brácha, varuju tě, sklapni!"

"Nebo co?"

"Nebo ti dám pěstí."

"Oooo, tak to už se bojím."

To je ale vážně kus debila. Takhle po ránu na něj vážně nemám náladu.

"Copak ségra, špatně ses nám vyspinkala?" pokračoval.

"Říkám ti to naposled, drž už konečně hubu."

"Copak Joe, snad bys nebyla na brášku zlá?"

V tu chvíli mi ruply nervy a já po něm mrskla první věc, co mi přišla pod ruku. Co to bylo, jsem zjistila, až ve chvíli, kdy Jamesovi stékal jahodovej džem po ksichtě a pod ním ležel zbytek toastu.

Tvářil se jak vyvoraná myš a to se prostě nedalo, to mě fakt dostalo a já se složila na zem v šíleným záchvatu smíchu.

"Co se to tu děje?" vlítla do kuchyně mamka. Ale jakmile uviděla bráchu, začala se děsně smát a musela se opřít o futra, aby neskončila na zemi jako já. "Proboha, co jste prováděli," zeptala se, když se jí podařilo uklidnit.

"Za to může ona," žaloval brácha jak malej kluk a ještě na mě ukázal prstem. To mě málem znova dostalo. Ale naštěstí se mi podařilo zůstat v klidu.

"Můžeš si za to sám," namítla jsem na svojí obhajobu. "Kdybys neprovokoval, nikdy by se ti to nestalo. Já tě varovala."

"Tak už dost," utnula tuhle nesmyslnou debatu máma. "Joanne, ty se najez a ty běž Jamesi pomoct tátovi." Už už se nadechoval k protestu, ale jakmile viděl mamčin nekompromisní výraz, otočil se a vypadnul z kuchyně. Já popadla talíř se zbylejma toastama a pustila se do nich.

"Joanne?"

"Hm?"

"Dneska nebo zítra by vám měly přijít dopisy z Bradavic. Napadlo mě, že byste se mohli domluvit s Benem a s Molly a společně byste ty věci mohli jít nakoupit. Co ty na to?"

"Mluvili jsme o tom s nima, když jsme byli na tý večeři. A není to nějak brzo?"

"Brzo? Vždyť je dneska dvacátého srpna."

"To už je tolikátýho? Ten čas tady nějak letí."

"Tak to promysli a nezapomeň se s nimi domluvit. Jamesovi to řeknu já."


***


Po snídani jsem vyběhla schody k sobě do pokoje. Popadla jsem pergamen, kalamář a brk, sedla si ke stolu a dala se do psaní:



Ahoj Molly,

Mamka mi u snídaně řekla, že by nám někdy během dvou dnů měly přijít dopisy z Bradavic. Jak se teda domluvíme na těch nákupech? Viděla bych to tak za dva dny. Co ty na to? Domluv se s Benem a dej mi prosím vědět.

Joanne



Během pěti minut jsem měla dopis dopsaný. Zvedla jsem se a vydala se k oknu, kde na bidýlku seděla moje sova. Byl to puštík a jmenoval se JJ [Džej džej]. "Džeji," podrbala jsem ho, abych ho donutila otevřít oči. Skoro hned je otevřel a zahoukal na mě. "Tohle doneseš Molly Weaslyové a rovnou počkáš na odpověď, jasný?" J znova zahoukal, nechal si k nožce přivázat dopis. Otevřela jsem mu okno a on vyletěl ven.

Sedla jsem si do houpací sítě, a přemýšlela, co by se teď dalo podniknout. Nakonec jsem v ní zůstala sedět a jen tak lenošila.

Po nějaké době se zezdola ozvalo: "Joanne! Oběd!" Zvedla jsem se a vydala se zpátky do kuchyně.

I když jsem prakticky neměla hlad, protože jsem před chvilkou snídala, něco málo jsem snědla.

Zrovna když jsme dojídali, přistála za oknem sova a ťukáním na sklo na sebe upozornila.

"Jamesi, běž jí otevřít?"

"Proč já?"

"Protože jsi nejblíž. A stejně počítám, že je to pošta pro tebe a Joanne."

Brácha se teda zvednul a šel jí otevřít. Byl na něj fakt skvělej pohled, protože u toho dělal děsný ksichty.

Sova vlétla dovnitř a přistála mi v talíři. "Ségra, další chod," zašklebilo se na mě to pako.

"Ha ha ha, ty jsi tak hrozně vtipnej."

Sova se na mě nevinně podívala a nastavila mi ten svůj pařát, na kterým měla přivázaný dvě tlustý obálky. Jedna byla pro mě, druhá pro Jamese. Přesně, jak mamka předpokládala. Jeho dopis jsem mu hodila a do toho svýho se začetla.



Vážená slečno Potterová,

s radostí Vám oznamujeme, že od 1. září počítáme se studijním místem pro Vás na Škole čar a kouzel v Bradavicích. Na základě vašich výsledků zkoušek v předchozí škole bylo usneseno, že nastoupíte do šestého ročníku.
Školní vlak odjíždí 1. září v 11 hodin z Londýnského nádraží King's Cross z nástupiště 9 a 3/4.
Seznam školních potřeb a pomůcek naleznete v příloze.

S pozdravem a přáním krásného zbytku prázdnin
Minerva McGonagallová
Minerva McGonagallová - zástupkyně ředitele



Vytáhla jsem druhej pergamen, na kterým byl seznam učebnic a tak.



SEZNAM POTŘEB A POMŮCEK PRO ŽÁKA 6. ROČNÍKU:

- seznam je upraven podle toho, jaké předměty budete nadále studovat -
Přeměňování: Přeměňování pro pokročilé - Camelle de la Ross
Kouzelné formule: Kouzelné formule pro 6. ročník - Maxmillian Orwel
Obrana proti černé magii: Černá magie- jak se proti ní bránit - Brian Fills
Obranná kouzla a štíty - Therese Fills
Lektvary: Lektvary a odvary pro náročné - Severus Snape
Jedy a protijedy - Severus Snape
Nitrobrana: Základy nitrobrany - Jonathan King
Bylinkářství: Podivuhodné byliny - Eve Criss
Péče o kouzelné tvory: Fantastická zvířata a kde je najít - Joe Teck
Dále budete potřebovat: školní uniformu (Možnost zakoupit v salonu Madame Malkinové i se studentskými slevami), společenský hábit, kotlík, váhy, nůž, ochranné rukavice.
Můžete si s sebou přivést i domácího mazlíčka (kočka, sova, žába, ...).


"Omg, takovejch bichlí? A na co společenskej hábit?"

"No na spaní asi ne, ségra."

"No nekecej, tak to bych bez tebe vážně nevěděla."

"Tak proč se ptáš?"

"Aby ses měl čemu divit."

"Ty jsi zas po ránu nějaká vtipná."

"Po ránu? Nejsi ty náhodou nějakej opožděnej? I když já si to myslela vždycky a teď už mám aspoň i důkaz."

"Důkaz? A čeho? Mojí opožděnosti? Nechci ti kazit iluze ségra, ale já nejsem opožděnej."

"Opožděnosti taky, ale teď hlavně tvojí blbosti."

"Grrrrrr."

"Copak Jimmy? Nějakej problém? To chce klid."

"Ale já jsem úplně v klidu."

"Ty a v klidu? Od kdy? To je pro mě novinka."

"To víš, nemusíš hned všechno vědět."

"Víš co brácha? Já už na tebe kašlu. Vůbec nemá cenu se s tebou o něčem bavit."

"Copak? Copak? Došly slova?"

"Ne, ale je to pod mojí úroveň."

"Tak teď jsi mě teda setřela."

"Viď? Taky si myslím."

"Ale já ne."

"Tak proč to říkáš?"

"Jen tak. Aby ses zas měla na co ptát."

"Aha."

Chvíle ticha…

"Došly slova?

"Mně? Ne. Ale jak říkám, je to pod mojí úroveň, bavit se s někým, jako jsi ty."

"Jako jsem já? A tím chceš zase říct co?"

"Ale nic. Vůbec nic. To totiž není nic pro méně chápavý."

"Joanne, já tě varuju."

"Vážně?"

"Jo."

"A před čím?"

"Přede mnou."

"A co mi uděláš?"

"To bys chtěla vědět, co?"

"Tak říkej."

"Nejdřív to dopověz."

"A co?"

"Co je pod tvojí úroveň?"

"Jo tohle."

"Přesně to."

"Nebude se ti to líbit."

"Já to přežiju, neměj péči."

"Tak ty možná, ale tvoje ego asi ne."

"Ségra, nemel a říkej."

"Ok, když to chceš tak mermomocí vědět, ......... ale já tě varovala."

"Dělej už."

"Pod mojí úroveň je, bavit se s někým, kdo je na úrovni třináctiletýho dítěte."

"Vrrrrrrrr."

"Vidíš? Já ti to říkala. Já tě varovala, že se ti to nebude líbit. Ale měl by ses s tím smířit Jammíku. Měl by sis zapamatovat, že pravda hold bolí," zazubila jsem se na něj vítězně.

Naší výměnu názorů přerušil až JJ, kterej vletěl oknem, který bylo pořád otevřený, do kuchyně. Vzala jsem si od něj odpověď od Molly a začetla se do ní.



Čus Joanne,

před chvílí mi přišel dopis z Bradavic, takže předpokládám, že až budeš číst tohle, že už ho taky budeš mít.
Já i brácha souhlasíme a shodli. Zítra už něco máme, ale pozítří by bylo ideální. Co ty na to? Sraz bych dala ve dvě u Gringottů. Souhlas?
Dej obratem vědět, jestli vám to vyhovuje, ať se můžu podle toho zařídit.

Molly



"Hele Jimmi, slyšel jsi, jak jsme se s Molly tenkrát bavily o tom, že bysme šli všichni společně nakoupit věci do školy?"

"Jo tohle. Matně si na to vzpomínám."

"Fine. Molly mi teď totiž píše, že bysme se mohli sejít pozítří ve dvě před Gringottovejma."

"Kde?"

"Gringottovi jsou nejznámnější kouzelnická banka."

"Jo aha. Ve dvě říkáš? Tak to by myslím šlo."

"Jasný, tak já jí teda písnu."



Zdar Molly,

James souhlasí. Takže pozítří ve 2 před Gringottovejma. Už se nemůžu dočkat.

Joanne



Chudák JJ, ten se dneska asi nezastaví.

"Jamesi?"

"No? Co potřebuješ?"

"Jak víš, že něco potřebuju?"

"Asi proto, že takovej tón nikdy nenasadíš jen tak. Vždycky, když mluvíš takovým tónem, něco potřebuješ."

"OK, prokouknuls mě."

"Tak o co teda jde?"

"Nešel by sis se mnou zahrát famfrpál?"

"Jsi upadla, ne? V tomhle vedru a hrát famfrpál?"

"No..."

"Sorry ségra, ale já nejsem sebevrah."

"Tak si trhni," vyplázla jsem na něj jazyk a uraženě odkráčela do svýho pokoje. Nevím, jestli už jsem vám to říkala, ale za barákem máme celkem velkej bazén. Takže mě pochopitelně napadlo, že když nemám s kým hrát famfrpál, půjdu se rozvalit k bazénu.


***


V rychlosti jsem na sebe hodila plavky, popadla osušku, krém, brejle a šla.

Natřela jsem se krémem a natáhla se na lehátko.

Jenom jsem si tak pěkně ležela, sluníčko na mě svítilo, až jsem skoro usnula, když v tom mě popadly něčí ruce, ani jsem se nenadála, a ocitla se ve vodě. Musím vám říct, že to byl pořádnej šok. Málem jsem z toho měla infarkt. Vynořila jsem se z vody a prskala vodu na všechny strany.

Když jsem viděla původce toho všeho- to znamená tlemícího se bratra na kraji bazénu- byla jsem pěkně nasraná. "Co si vůbec ty blbečku jeden myslíš?" řvala jsem po něm.

"Já? Vůbec nic."

"Je to vidět, protože kdybys měl mozek, tak takovou debilitu v životě neuděláš, kreténe!"

Nasraně jsem doplavala ke kraji a vylezla na břeh. On se jenom pořád smál. To mě dopálilo snad ještě víc. Došla jsem až k němu a vytrhla mu ručník, kterej držel, z ruky. Doběhla jsem až ke kraji bazénu a provokativně ten ručník chytila jenom za cíp a ruku dala těsně nad hladinu.

"Opovaž se."

"Nebo co?" zeptal jsem se ho a ručník pustila do vody. Radši jsem rychle zdrhla zpátky na lehátko a sledovala jeho počínání. Chvíli na mě jenom nasraně poulil oči. Pak si šel ten ručník vyzvednout z bazénu. Jak se tak pěkně nakláněl nad okraj, aby ho mohl vyndat, nemohla jsem odolat.

Přikradla jsem se potichu za něj, a kopla ho do prdele. Samozřejmě to neustál a letěl po držce, do tý krásně osvěžující vody. Hodil krásnýho placáka, jen se všude kolem rozstříkla voda, a ještě se u toho nezapomněl pěkně zaksichtit.

Když se vynořil, vypadal jak zmoklá myš. Vylezl zpátky a přistoupil ke mně. "Tak teď už jsme si kvit," natáhl ke mně ruku a já v domnění, že se chce usmířit, mu podala tu svojí. Ale to jsem neměla dělat, protože jsem v další chvíli letěla zas po hlavě do vody.

Takhle jsme blbnuli až do večera. Skákali jsme do vody, navzájem se tam shazovali. Bylo to super. I když se brácha občas chová jak idiot, jedno se mu nechat musí. Je s ním děsná prdel.

Večer jsem zalehla do postele utahaná jak kotě.


***


Za dva dny ráno jsem se probudila zas celkem pozdě. Dopoledne jsem se jenom tak poflakoval, protože už jsem se nemohla dočkat, až se odpoledne sejdu s Molly a s Benem.

I když to byly jenom blbý nákupy, nevěděla jsem, co si mám vzít na sebe.

Nakonec jsem to vyřešila černým tílkem, zelenou, skládanou, kostkovanou sukní a sandálkama. Protože bylo vedro, nechtělo se mi pařit v kalhotách a gládách.

Po obědě jsem si skočila ještě nahoru pro peněženku a byla jsem připravená vyrazit.

Sakra, kde ten James může bejt? Říkala jsem si, když bylo asi za dvě dvě, já nervózně postávala u krbu a bratr nikde.

"No to si ze mě děláš snad prdel, ne?" vyjela jsem na něj, když se konečně po pěti minutách ráčil objevit.

"Joanne, kroť se," zavolala na mě máma z kuchyně. Ta taky slyší vždycky všechno, protočila jsem oči v sloup.

"Pohni prdelí, jinak jdu bez tebe! Už takhle máme zpoždění!" syčela jsem na něj, aby mě máma zas neslyšela.

"Klid, ségra. A nemrač se tak, budeš mít vrásky."

"Já nevím, jak ty, blbečku, ale já nerada chodím někam pozdě!" vyjela jsem na něj už zase nahlas. Tímhle mě fakt nasral. Jde pozdě a ještě je mu to úplně jedno.

Nabrala jsem si hrst letaxu hodila ho do krbu a s "Děravý kotel" jsem se odletaxovala na Příčnou.
Krb mě, jako když jsem tam byla posledně, zase vyflusnul.

"Auuuu," zastavila jsem se u něčích nohou.

"Vstávej, brouku," promluvil na mě někdo shora.

"Pěknej let," rejpnul si zas někdo jinej. Koukla jsem nahoru, a když jsem spatřila Molly a Bena, bylo mi hned všechno jasný.

"Vstávej," natáhla ke mně ruku. "Už takhle tu máš docela dobrý publikum," ušklíbla se pobaveně.
Rychle jsem teda nabízenou ruku přijala a vyškrábala se na nohy. "To se fakt může stát jenom mně," poznamenala jsem, ale ani jeden mě nijak extra nevnímal, protože se dívali někam za mě.

Já se chtěla otočit taky, ale už jsem to nestihla, protože do mě někdo vlítnul a podkopnul mi nohy. Takže jsem, jak jinak, skončila opět na zemi. Podívala jsem se na původce mýho druhýho pádu, a nebyl to nikdo jinej, než James. Ty dva nahoře se akorát tlemili a nezmohli se ani na slovo.

"Ha ha ha," pronesla jsem ironicky a je to, kdoví proč, rozesmálo ještě víc. "Jamesi, já dneska už asi vážně zabiju."

"Co jsem ti zas udělal?"

"Nic! Vůbec, ale vůbec nic."

"Tak pojďte vy dva."

"A co vlastně děláte tady? Neměli jsme se náhodou sejít u Gringottů?"

"To měli, ale když jste se neobjevili, rozhodli jsme se vám jít naproti."

"To zdržení má na svědomí tenhle ten," ukázala jsem na Jamese, "já byla výjmečně připravená včas, ale bratříček měl na všechno času dost. Příště ho nechám doma, stejně akorát dělá problémy."

"Hele Joanne, bejt tebou jsem zticha."

"A to proč jako?"

"Třeba proto, že mi rodiče svěřili klíč od trezoru. A když budeš držkovat, tak nevím, nevím, sestřičko, jestli něco dostaneš."

"Vyděrači, hnusnej."

"Dobrý, tak už se přestaňte hádat, vy dva," klidnila nás Molly. Ani jeden z nás nic nenamítal, tak pokračovala: "Tak kam chcete jít nejdřív?"

"A sakra," neodpustila jsem si.

"Co je?"

"Nechala jsem doma seznam věcí."

"Na," podával mi brácha kousek složenýho pergamenu. Vzala jsem si ho od něj a zjistila, že je to můj seznam věcí.

"Jéé, dík moc brácha."

"Nemáš za co, ale příště na mě laskavě neřvi, taky bych si to mohl rozmyslet."

"Tak kam teda?"

"Já bych šel nejdřív pro knížky," ozval se Ben.

"Ale my musíme ještě pro prachy," namítnul James.

"Tak půjdeme nejdřív ke Gringottům a pak do Krucánků a Kaňourů pro knížky," vyřešila to Molly.

Nikdo nebyl proti, takže jsme zamířili nejdřív ke Gringottům a po dvaceti minutách jsme už mířili do knihkupectví.

Za chvilku jsme byli zas venku, protože jsme akorát řekli, že potřebujeme knížky pro šestej, v Jamesově případě pro sedmej, ročník. Ben si žádný nekupoval, protože je měl po Molly. K učebnicím jsem si navíc koupila i knížku o famfrpálu. Ten nápad s tím kolejním družstvem mě vážně nadchnul.

Dál jsme šli pro školní uniformu. Ta se skládala z košile, kravaty a skládaný, kostkovaný sukně. Na zimu k tomu byl ještě navíc: svetr a pruhovaný nadkolenky.

"Tak to je celkem v pohodě uniforma. Čekala jsem něco horšího," oddechla jsem si.

"To říkáš teď. Ale počkej v zimě, až bude fakt kosa. Já v tom vždycky děsně mrznu."

"Nestraš," zamračila jsem se na Molly.

"No ale fakt jako. Já nekecám."

"Tak co to bude?" zeptala se nás mile vyhlížející prodavačka.

"Dvakrát školní uniformu do Bradavic."

"A jaká kolej?"

"To ještě nevíme. Teprve budeme nastupovat."

"Dobře, takže já si vezmu vaše míry a vy mi hned po zařazení pošlete dopis s tím, do jakých kolejí jste se dostali. Do týdne vám pak hotové uniformy přijdou soví poštou. A na jaké jméno to bude?"

"Potter." Jenom na nás vykulila oči, ale neřekla nic.

"A prosím vás, mohla byste jim dát nějaký potvrzení o objednávce nebo něco takovýho? Už si totiž dokážu představit profesora na formule, jak by vyváděl," vložila se do toho Molly.

"Ale jistě, to není žádný problém." Napsala něco na papírek a podala mi ho. Ani jsem nekoukala, co na něm je a schovala ho do kapsy. To samý udělal James i s tím svým.

Takovýmhle způsobem jsme oběhali zbytek krámů a sehnali všechno potřebný do školy. Chyběly nám už jenom společenský hábity neboli plesový šaty.

Zapadli jsme do obchodu, kterej byl na tohle specializovanej. Strávili jsme tam snad věčnost, ale nakonec jsem si šaty přece jenom vybrala. (A jaký? To se dozvíte, až ten ples bude :-))

"Já mám dost! Už v životě nechci nakupovat," zasténala jsem.

"Tak zajdem na zmrzku," napadlo Molly.

"Fine, ale počítej s tím, že mě až do večera nikam nedostaneš," prohlásila jsem, když jsme si sedli před cukrárnu. "Moje nohy právě daly výpověď."

"Hele holky, my si jdeme ještě něco zařídit. Za chvilku jsme zpátky." Nečekali na naší odpověď, a byli pryč.

"Kam myslíš, že šli?"

"A není to jedno, Joanne? Aspoň od nich máme chvíli klid."

"Kluci!" zaječela najednou Molly a prohnala se kamsi kolem mě. Asi jsem z toho jejího ječáku ohluchla.

Podívala jsem se, kam to tak rychle zdrhla a hned mi bylo všechno jasný. Sestřenka se věšela nějakejm dvěma borcům kolem krku. Jeden měl dredy a druhej háro. Hned mi bylo všechno jasný. Tohle nemohl bejt nikdo jinej, než Mollyini kamarádi.

"Pojďte, někoho vám představím," táhle je směrem k našemu stolu a já jenom vytřeštila oči. Ty dva se tvářili asi stejně překvapeně jako já.

"Tohle je moje sestřenka," představila mě Molly.

"Joanne," dodala jsem.

"Já jsem Garry a tohle je Johny."

"Heeej," ozval se Johny, "já umím mluvit sám."

"No tak sorry."

"Dáte si s náma zmrzku?"

"Nedáme. Sorry Molly, ale ještě máme něco na zařizování."

"Vy dva a něco zařizovat?"

"To víš, přes prázdniny se z nás stali svědomití studenti Bradavic."

"Z vás dvou?" vyprskla Molly smíchy. "Tak jestli se z vás stali svědomití studenti Bradavic, tak jsou Poppca a Annie moje nejlepší kamarádky. No nic, uvidíme se prvního na nástupišti."

"Jasný, zatím se měj. Ahoj Joanne," rozloučili se i se mnou a zmizeli.

"Tak konečně jsi poznala dva z mejch tří kamarádů, počkej, až poznáš i Daphne a hlavně, až budou ty tři pohromadě, to teprve bude něco."


***


Domů jsme dorazili někdy v 6 úplně hotový


***


Druhej den ráno u snídaně: "Joanne," začala mamka, "poslední den prázdnin odjíždíme s tátou na služební cestu. Jednou s námi i Ron s Hermionou.

"A?" zeptala jsem se zvědavě.

"Na ty dva dny tady budou Ben a Molly a na nádraží pojedete společně."

"Tak to je hustý."

"Doufám, že tady nebudete nic provádět a že nezklamete naší důvěru."

"Neboj mami, to určitě ne."

"James vás tu bude mít na starosti."

"Cože?"

"Máš snad něco proti tomu?"

"No to teda mám. Zrovna on nás bude mít na starosti? To bude teda ten pravej. Hlavně ten nejzodpovědnější," zaironizovala jsem.


***


Zbytek dní utíkal jako voda a byl tady poslední den prázdnin. Ráno se k nám přeletaxovali teta se strejdou a Molly s Benem i s megálníma kuframa.

"Molly pojď za mnou, ukážu ti svůj pokoj, kde budeš spát." Vydaly jsme se po schodech nahoru do pokoje pro hosty. Molly si tu nechala věci a pak jsme šly ke mně do pokoje.

"Páni, houpací síť. Můžu si do ní lehnout?" zeptala se sestřenka hned, jak jí zaregistrovala.

"No jasně."

Naši si s tetou a se strejdou dali asi ještě kafe a pak se s náma přišli rozloučit. Jenom co se ozvalo čtyřikrát hlasitý PRÁSK, vydali jsme se za klukama.

"Tak co podnikneme?" vrazili jsme k Jimmymu do pokoje.

"A co byste řekli tomuhle?" vyndal James z pod postele několik flašek. Hned mi bylo jasný, že je to chlast.

"Tak to berem," kývla Molly.

"OK, tak to večer rozjedeme."

"Ale měli bysme si ještě k tomu připravit něco k jídlu. Nevím jak vy, ale já nejsem takovej sebevrah, abych chlastal na prázdnej žaludek."

"Tak to máš výjmečně recht, brácha," odsouhlasila jsem mu to.

"A co navrhujete?" zeptal se Ben.

"Co takhle nějaký chlebíčky, jednohubky a podobně? Je přece konec prázdnin, takže bysme to měli trochu oslavit."

"To by šlo," odkývali mi můj nápad.


***


Celý dopoledne jsme strávili v kuchyni crcáním se s chlebíčkama, jednohubkama atd. Byla to celkem piplačka, ale skvěle jsme se u toho nasmáli. Pak jsme si dali oběd, co nám tam mamka nechala a odpoledne jsme strávili, venku, hraním famfrpálu a válením se u bazénu.


***


Večer jsme se všichni slezli v obejváku. Nejdřív jsme kecali a později, když už jsme byli v náladě, a někteří, hlavně v případě Bena, i víc než to, jsme hráli různý hry. Molly nás naučila hrát skvělou hru. Sice byla mudlovská, ale i přesto byla super. Jmenovala se Activity. Molly říkala, že má ještě vylepšenou kouzelnickou verzi, ale vzhledem k tomu, že jedinej, kdo tady mohl kouzlit, byl James, tak se to hrát nedalo. Všichni jsme se u toho děsně nasmáli. Spát jsme šli ani nevím kdy, ale mohly bejt tak čtyři ráno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 wladka wladka | Web | 21. května 2009 v 10:43 | Reagovat

juuuuu
extra krasne   vtipne   uzo zuozo
a ten desss   krasny

2 wladka wladka | Web | 22. května 2009 v 9:40 | Reagovat

ahoj  ja sa len chcem opytat ci nechces pouzivat perex
to aby sa ti neobjavoval celý clanok   to az po kliknutiii

3 wladka wladka | 7. června 2009 v 10:00 | Reagovat

juuu sa velmi tesim na pokracko:)

4 Katre Katre | 15. srpna 2010 v 15:05 | Reagovat

prdel bude až budou ráno vstávat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama