17. kapitola - ZVRATY A PŘEKVAPENÍ

27. července 2009 v 12:37 | Elizabeth de Ténèbres |  Že by to byl osud?
Tramtadadááááááááá po hoooodně dlouhý době jsem tu s kapitolou k Osudu. Ani nechci vědět po kolika měsících. Tuhle kapitolu jsem začala psát včera v noci a dokončila jsem jí teď. Psaní mi šlo kupodivu skoro samo.
Lajheril, tahle kapitola je pro tebe, protože sis moc přála, abych něco dalšího napsala a taky proto, že se nudíš. Tak doufám Laj, že ti tohle aspoň trošku zvedne náladu a na chvilku tě to zabaví.
Věc poslední: CHCI KOMENTÁŘE!!!!!

Vaše nejdražší LIZ


Celou dobu, kterou strávila na ošetřovně ji pronásledovaly noční můry. Moc toho nenaspala a trápily ji výčitky svědomí. Neustále si dávala za vinu Siriusův stav.

Když ji po dvou týdnech propustili z ošetřovny, byla už v relativní pořádku. Tedy jen co se týkalo fyzické strány. Po stránce psychické na tom byla špatně. Hodně špatně. Uzavřela se do sebe a skoro s nikým nekomunikovala. Na ostatní působila jako oživlá mrtvola. Mrtvolně bílá pleť ostře kontrastovala s jejími havraními vlasy a temné kruhy pod očima vše jen dokreslovaly. Ale to, co si o ní mysleli ostatní jí bylo upřímně jedno.

Stala se z ní samotářka. S kamarádkami trávila jen minimum času. Když byla ve společnosti Rebecy a Cath, připadala si jako páté kolo u vozu a Lily trávila většinu času s Jamesem. Už několikrát jí sice navrhovala, ať tráví čas s nimi, to ale Jenn zásadně odmítala.

Kvůli Jamesovi ji totiž také trápily výčitky. Věděla, že se Siriusem byli nerozluční přátelé, dalo by se říct bratři a ona, vyčítajíc si ten nešťastný incident, se mu od té doby nedokázala podívat do očí a vyhýbala se mu, jak to jen šlo.

Probudil jí otravný zvuk budíku tak jako každý den. Zaklapla ho, shodila ze sebe peřinu, oblékla se, do brašny si sbalila učebnice, které ten den potřebovala, několik pergamenů, brk a kalamář s inkoustem. Provedla nejnutnější ranní hygienu. Na nějaké větší upravování nebo líčení neměla ani v nejmenším náladu.

Poté se vydala rovnou do učebny. Už několik dní snídani zásadně vynechávala. Jednak na jídlo neměla ani pomyšlení, a pak na ni bylo ve Velké Síni až moc zvědavých očí a lítostivých pohledů, o které ani v nejmenším nestála.

Třída byla ještě prázdná. Posadila na poslední lavici u okna a zahleděla se z okna. Krajina za oknem vypadala pohádově. Všechno bylo obalené sněhem a z nebe se sypal další. Někdo by možná řekl, že to vypadá romanticky. Při téhle myšlence se jí z pod řas vyklouzla slza. Rychle proto tuhle myšlenku zahnala a slzu setřela.

Jakmile se do třídy začali trousit ostatní studenti, popadla knížku, kterou poslední dobou brala všude s sebou, a předstírala, že si čte.

Od dalšího předstírání ji vysvobodilo zazvonění a příchod profesorky McGonagallové. Vytáhla si pergamen a brk s kalamářem. Nechtěla aby si jí někdo všímal víc, než bylo nutné. Chtěla, aby to vypadalo, že si píše poznámky, ale přitom jenom bezmylšenkovitě jezdila brkem po pergamenu. Tuhle hodinu jí to prošlo, ale o dvě hodiny později mělo být všechno jinak.

Měli lektvary. Téhle hodiny se děsila už od rána, protože absolutně netušila, jak tuhle hodinu přežije. Nebylo jí jasné, jak se na vaření nějakého lektvaru bude moct soustředit.

Bezmylšenkovitě se posadila na místo. Po chvíli se židle vedle ní odsunula. To se za tu dobu ještě nestalo. Teď poprvé. Zvedla hlavu a šokovaně zírala do tváře Luciuse Malfoye.

"Nazdar krásko,," promluvil na ní a ona jenom znechuceně odvrátila tvář. "Ale copak? Naše minulé setkání se ti nelíbilo?" pokračoval dál. "Kdybys mi na poslední chvíli nevyklouzla, už bys byla moje. Jenom moje." Přejel jí prstem po tváři a ona se od něj ostáhla nejvíc, jak to šlo. "Ale příště už mi nevyklouzneš, o to se osobně postarám. Co bys řekla ...," ale to, co chtěl říct už nedokončil, protože mu někdo poklepal na rameno. Malfoy se otočil, ale to neměl dělat, protože mu přistála čísi pěst v obličeji. Okamžitě se mu spustila krev z nosu a on se chytil za postižené místo.

Rána, kterou Malfoy schytal okamžitě upoutala pozornost jeho nohsledů a ti se postavili za Malfoye.

"Vypadni od ní, než chytíš další," řval na něj dotyčný a Jenn šokovaně zírala do Jamesova obličeje. "V pořádku?" zeptal se jí ještě. Nezmohla se na nic jiného, než na přikývnutí.

"Ale pánové, pánové, copak se to tu děje?" zasáhnul včas Křiklan, který právě přišel. "Tak vysvětlí mi to někdo? Pane Malfoyi, co se vám stalo?"

"To Potter, pane profesore."

"Pane Pottere, můžete mi svě chování nějak vysvětlit?"

"Otravoval moji kamarádku," vystrčil James bojovně bradu.

"A to je důvod, abyste se s ním začal prát?" nechápal Křiklan.

"Vy to nechápete? Po tom, co jí udělal má ještě tu drzost se k ní vůbec přiblížit."

"Aha, hádám, že se tedy jednalo o slečnu Milesovou. O tom incidentu už jsem slyšel, ale vina pana Malfoye nebyla prokázána, jak už jste jistě slyšel. Je to tedy slovo slečny Milesové proti slovu pana Malfoye. Nicméně pane Pottere, jak jistě víte, rvačky v hodinách jsou přísně zakázány a nezbývá mi tedy nic jiného, než odečíst Nebelvíru dvacet bodů a udělit vám školní trest. Budu vás očekávat zítrav osm hodin ve svém kabinetu. Tak, dost už bylo řečí, posaďte se a svá místa, na tabuli máte postup. Dejte se do práce a do konce hodiny chci vidět vzorky vašich lektvarů na svém stole. A bez řečí," dodal ještě Křiklan. Po tomhle proslovu se posadil za katedru, vytáhnul kapesník a otřel si zpocené čelo.

Po konci hodiny se Jenn sbalila a počkala před učebnou na Lily a Jamese. Už se mu nemohla dál vyhýbat. Po tom, co předvedl na začátku hodiny už ne.

Konečně ti dva vyšli ze třídy. "Jamesi?" ozvala se Jenn.

"Copak?"

"Já chtěla jsem ti hrozně moc poděkovat," pípla tiše.

"Ale to je přece samozřejmost," jsi moje kamarádka, Lilyina nejlepší a a k tomu všemu taky Siriusova holka.

"Hrozně mě mrzí to, ......... to co se stalo. Vím, že je to moje vina a taky pochopím, když mě budeš do konce života nenávidět."

"Co to plácáš? To co se stalo rozhodně nebyla tvoje vina. Jedinej, kdo za to může a koho budu nenávidět je možná tak Malfoy. Ale ty, ty to rozhodně nejsi. Myslíš si, že kdybych tě nenáviděl, tak bych se choval takhle?" pozvednul jedno obočí a Jenn chtě nechtě se musela pousmát. "No vidíš," pokračoval James, "takhle ti to sluší mnohem víc, když se směješ."

"Heej, nech toho. Ještě začnu žárlit," urazila se na oko Lily. James si jí přitáhnul blíž a vtisknul jí polibek do vlasů.

"A mimo to, myslíš si, že až se Sirius vrátí, že by tu místo svojí holky chtěl najít trosku?"

"To asi ne," dala mu za pravdu.

"Tak vidíš. Tak na co čekáme? Jde se na oběd." Objal je obě kolem ramen a takhle došli všichni tři až do Velké Síně, kde se posadili na lavici.

Jenn bylo konečně po dlouhé době aspoň trošku dobře. Dokonce do sebe dostala i trošku pořádného jídla.

"Jo a Jenn?" ozval se zase James.
"No?"

"Nevím, jestli jsme ti to už říkali, ale máme nové informace od Brumbála."

"Informace? A jaké informace?"

"No o Siriusovi přece."

"Fakt? A ....... a co říkal?

"Noooo," protáhnul James.

"Jamesi, dělej. Řekni mi to."

"Tak už ji netrap," přidala se na Jenninu stranu i Lily.

"Fajn, vzdávám se. Už je mimo ohrožení života a když všechno dobře půjde hladce a dobře mu dopadnou testy, tak by měl být za týden tady."

" Fakt? No to je super!" rozesmála se Jenn.

"Ta holka je blázen," nechápavě kroutil hlavou Remus, který zrovna přišel.

"Ne ne, jenom je šťastná," zazubila se na něj dotyčná. Když už se trošku uklidnila, zeptala se zmateně: "A co je dneska vůbec za den?"

Všichni se na sebe zaraženě podívali. "To jsi byla asi hodně mimo, viď?" zeptal se Remus.

Jenn jenom pokrčila rameny a dál se věnovala svému obědu.

"Dneska je desátého ledna," vysvobodila ji z nevědomosti Lily.

Jenn zrovna pila. "Coo?" vyprskla obsah svojí pusy na naproti sedícího Petra. "To už je tolikátýho?" divila se.

James s Remusem se při pohledu na Petra začali neovladatelně smát. Jenn si až teď uvědomila, co způsobila. " Jéé sorry Péťo."

"Hele lidi, nechci nic říkat, ale měli bysme jít na další hodinu."

Další hodinu měli Bylinkářství. Tedy oddychová hodina. Nejlepší na hodinách Bylinkářství bylo, že se mohli nerušeně bavit při práci.

Při hodině vládla skvělá nálada a práce jim šla od ruky, takže skleník opouštěli deset minut před zvoněním.

Zbytek odpoledne už měli volno. Jenn se pustila do hromady úkolů, kterou poslední dobou zanedbávala. Do postele ulehala pozdě večer.

Od té doby, co se dozvěděla, že všechno zas bude fajn nabral její život obrat o sto osmdesát stupňů. To ale ještě netušila, co jí čeká už za pár dní.


***


Byla sobota. Bylo už dopoledne. A Jenn pořád ještě vyspávala.

"Ospalče, vstávej!" budil jí někdo. Ona se jenom přetočila na druhý bok a klidně spala dál. "Vstávej nebo na tebe vyleju kýbl ledový vody!" zatřásla s ní ona osoba.

"Hmmmm chmmm, co je?" zamumlala ještě z polospánku.

"Vstávej, máme pro tebe s klukama překvápko," vyzvala jí osoba a Jenn podle hlasu poznala, že se jedná o Lily.

Vyškrábala se teda z postele a zapadla hned do koupelny, kde si vyčistila zuby a prohrábla si vlasy hřebenem. Když z koupelny vylezla, Lily se na ní zamračila. "Sedni si," vyzvala jí.

Kamarádka ji poslechla a posadila se na postel. Rudovláska vzala do ruky hůlku. "Co chceš dělat?" vyděsila se Jenn.

"Trošku tě zkulturnit, co jinýho. Za ty dny, co jsi na sebe pomalu ani nešáhla vypádaš, promiň, že ti to tak řeknu, příšerně."

"No jo vždyť já vím, ale prostě jsem tak nějak neměla důvod chtít vypadat dobře."

"No jo, tak už nekecej, ať se můžu soustředit." Jenn tedy zmlkla, zavřela oči a nechala Lily pracovat.

Po necelých deseti minutách byla s prací hotová. Jenn se chtěla podívat do zrcadla, ale nedostala k tomu příležitost, protože jí v obličeji přistálo několik kousků jejího oblečení. "Vezmi si to na sebe," odpověděla Lily na její tázavý pohled.

Za chvíli už stála učesaná, nalíčená a oblečená u dveří. "Kam teda jdeme?" zeptala se nejlepší kamarádky.

"Už jsem ti říkala, že je to překvapení."

"Fajn, OK, tak si to nech pro sebe, když mi to nechceš říct."

Sešly do společenské mstnosti, kde na ně čekali James s Remusem. "Co vám trvalo tak dlouho?" neodpustil si poznámku James.

"Tady madame nechtěla vstávat a pak než jsem jí pořádně upravila a slušně oblékla, to taky chvíli zabralo," vysvětlila Lily.

"Takže už můžeme," zhodnotil situaci Remus a Evansová přikývla Všichni tři se otočili k Jenn."

"Připravená?" zeptali se jí.

"A na co?"

"Uvidíš. Jseš moc zvědavá. Nech se překvapit."

"Pojď sem, vyzval ji James." Přistoupila k němu. "Otoč se." Bez řačí to udělala a on jí zavázal oči šátkem, který měl předtím schovaný v kapse.

"Heeej, co to jako má znamenat?"

"Uvidíš, už jsme ti říkali, že ....,"

"Je to překvapení," dořekla Jenn za Remuse.

"No vidíš, že to víš. Tak nechápu, proč se pořád ptáš," řekla jí pobaveně Lily.

Vyvedli ji ze společenky. Několikrát s ní zatočili dokola, takže Jenn absolutně ztratila ponětí o tom, kterým směrem je vchod do společenky.

Ponekonečně dlouhé době vešli do nějaké místnosti. Poznala to podle toho, jak zaskřípaly dveře při otevírání. Někdo jí vzal do náručí. Začala mu ohmatávat obličej, aby poznala, kdo to je. Vylekal jí Jamesův hlas: "Nech toho nebo tě pustím na zem."

"Fajn, já jenom chtěla vědět, kdo jsi."

"Teď už to víš, tak dej ty ruce zase hezky dolu. Nic přes ty tvoje ploutve nevidím." Poslechla.

Do něčeho vtoupili, ale nedokázala určit, co to je. James něco zamumlal, ale co, to nevěděla. Nerozumněla mu.

Najednou jí bylo nějak divně. Měla pocit, jakoby byla na kolotoči. Po chvilce ten divný pocit přestal. Jennifer nevěděla, co se děje. Připadalo jí, jakoby na něco čekali. O chvilku později ji James zase postavil na zem. Ucítila nějaký divný zápach. Něco jí to silně připomínalo, ale za boha si nemohla vzpomenout na to, co to je. Vydali se dál. Několikrát stoupali po schodech. Zastavili se. Zase se otevřely dveře. Jenn se ani nepohnula. Někdo do ní zazadu strčil. "Tak běž," pošeptala jí Lily do ucha. Poslechla a vydala se neznámo kam.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

KTEROU MOJÍ POVÍDKU MÁTE NEJRADĚJI?

Že By To Byl Osud 100% (6)
Hry Bez Hranic 0% (0)
Život Elizabeth Anne Tremendous 0% (0)
Nový Život V Londýně 0% (0)

Komentáře

1 Lajheril Lajheril | Web | 27. července 2009 v 13:46 | Reagovat

Zabavilo mě to více než dostatečně. Opravdu moc krásná kapitola a děkuju za věnování =). Fakt se tvoje kámoška jmenuje Tereza Langová? =D Doufám, že není taková jako ta moje povídková postava =D. Jsem moc ráda, že ses pustila do psaní. Určitě to netěší jen mě, ale i tebe =)! A škoda, že tvoje "základna" je daleko... hm a další kapitolu? K čemu? Co takhole k Novému životu v Londýně? =) Ta by mě moc potěšila. Ale je jedno k čemu bude, piš co tě baví a na co máš chuť, pak bude kapitola vždycky nejlepší. =)))

Tvá Laj

2 Sawarin Sawarin | Web | 27. července 2009 v 23:33 | Reagovat

Páni.. Úžasná kapitola.. Nádherná.. Maloy je parchat. Blb jeden ošklivej. A James se hodnej, moc..:) No a překvapení? Doufám, že to bude Sirius..:) Těším se na pokračování..:)

3 Lajheril Lajheril | Web | 28. července 2009 v 12:05 | Reagovat

Ještě jsem se sem vrátila. Vím, že jsem nehlasovala v anketě a chtěla jsem to napravit. Ale... zase to nejde. Já se prostě nemůžu rozhodnout čemu dát hlas, protože všechny povídky od tebe jsou úžasné a každá má své osobní kouzlo. Třeba se ale jednou rozhodnu. Myslím ale, že kdybych teď hlasovala pro jednu, nebylo by to fér a těch ostatních by mi bylo líto =D. Ano, já vím, asi nejsem tak úplně normální =D...
Jaká tvoje povídka se ti líbí nejvíc, nebo jakou máš nejraději ty?

4 wladka wladka | 28. července 2009 v 21:18 | Reagovat

jeeejjj tak to ma dost prekvapilo ako ze si tu!!!!!!!
krasna poviedka...........krasna kapca...urcite krasne pokracovanie bude

5 Sawarin Sawarin | Web | 30. července 2009 v 19:49 | Reagovat

Mimochodem.. Právě jsem hlasovala pro provídku Že by to byl osud? ale Život Elizabeth Anne Tremendous bych taky moc ráda uvítala..:)

6 Jaune Jaune | Web | 18. srpna 2009 v 12:58 | Reagovat

moc pěkná kapitolka... právě jsem přečetla všechny díly téhle povídky a je úplně úžasný vidět, že po roční pauze v téhle povídce, jsi dost pokročila... ne že by ty předchozí kapitoly nebyly pěkný, ale tahle je taková víc prooracovanější, zkrátka lépe napsaná... :D:D
moc se těším na pokračování ;)))

7 Angel Angel | 18. srpna 2009 v 13:18 | Reagovat

nááádhera

8 Drachie Drachie | Web | 19. srpna 2009 v 0:54 | Reagovat

Odvracuji pohled stranou a přemýšlím a vážně se rozvažuji, zda-li tenhle komentář vůbec psát. Jak říkala Mongara, má to vůbec cenu?

Začnu tedy obecně. Většina autorů chce věcnou kritiku - vím, že přehnaná upřímnost je někdy ke škodě, takže se pokusím vyvarovat téhle chyby - a jasný názor čtenáře. Nečetla jsem to celé, to je fakt, ale už když to začínalo nádražím a tím, že je Lilyina nejlepší kamarádka, zvedl se mi nepříjemně žaludek. Pak stačilo, když to pokračocalo Malfoyem s zázračným znásilněním. Wow. To musí být ale vydařená Mary Sue, když po ní de dokonce i Lucius. No a dokonale mě dorazilo to jezero. Nereálné a trapné.

Podívej se, tohle je milionkrát rečené, napsané, spatlané téma. Nikdo nikdy neřekl, že povídka musí začínat nádražím a to, že Lily je holt šprt s rezavejma vlasama ví každej. Nemusíš to říkat, nemusíš to popisovat. Tu věc ti už zlehčila Rowlingová a milion dalších ti podobných.

A jsem si vlastně docela jistá, že Sirius se do ní bezhlavě zamiluje a buď ji opustí kvůli nějaký pitomosti a oni si po letech padnou do náruče. James s Lily umřou a bude to pokračovat jako KAŽDÁ JINÁ ptákovina, kterou každej zná a nemusí to znova číst jen kvůli tomu, že to má odlišně uspořádané věty.

Prostě, děvče.. Řeknu ti to jako jakž takž úspěšný a zkušený spisovatel. Máš na víc. Všimla jsem si, že i když si s větami tak nepohráváš, myslím, že to nebude tak strašné a budeš se z těhlech témat moci i vyléčit. Sama velice děkuji za kritiku, kterou jsem kdysi dostala, jinak bych s těmahle povídkama snad nikdy nepřestala (vlastně jsem s nimi ani nikdy nezačala, já tam totiř měla elfku. Fuj.). Skončila jsem se psaním a bylo to jen k mému dobru. Třeba i tobě tohle pomůže. A když jsem se k tomu nakonec vrátila, zjistila jsem, že mám talent. A tobě se jistě s trochou cviku a fantazie stane to samé.

Kolik ti je? Třináct, čtrnáct? To si vážně myslíš, že s tímhle uděláš díru do fanfic HP? Řekni mu upřímně, co ty si napsala tak zázračného, aby si to někdo měl pamatovat? Tohle ne. Prostě ne.

Co je tak težkého na tom, vymyslet si novou, originální povídku? Proč to musejí být zrovna Poberti? Proč zrovna nejlepší kamarádka Lily Evansové a holka Siriuse Blacka? PROČ?!

Vymysli si něco lepšího a potom se lidem vryješ do paměti. Pak ti budou říkat pravou chválu, ne tohle. To ti jde vázně o uznání puberťáků?

Vyměň layout, vyměň témata povídek, snaž se trochu a budeš jednička. Když si lay udělat neumíš, tak si ho někde stáhni (i na svých stránkách mám odkazy na takové blogy, kde je nadaní lidé tvoří), když si neumíš najít žádné téma, tak si nad ním chvíli moř hlavičku a věř mi, že i nakuk by to zvládnul.

Je to rada. Protože s tímhle nikoho nezaujmeš.

Pokud mi budeš chtít odpovědět, tak prosím ke mně na blog, nevím, jestli si tvoji adresu budu pamatovat.

9 wladka wladka | 19. srpna 2009 v 12:26 | Reagovat

[8]: hmm dost krute
ja viem ze len chces pomoct ale to Liz urcite zabolelo...a koho by nie???
je to len kazdeho osobna vec co pise a robi v svojich poviedkach...aj keby napisala ze jej hrdinka je krásna ako vila vie lietat a na jeden hlt ..vypije cele jazero je len jej vec......mi ti tiez nehovorime co mas pisat....toto neznasam

10 wladka wladka | 19. srpna 2009 v 12:27 | Reagovat

a este preco by mala menit lay??? ked sa jej paci tak nech si ho necha...kazdy len to co chce

11 Drachie Drachie | Web | 19. srpna 2009 v 18:56 | Reagovat

Kdyby si mohl každý dělat, co by chtěl, tak nevím, kam bychom to dopracovali.

:D :D Já naopak nesnáším Nejlepší kamarádka Lilyan Evansové a největší láska Siriuse Blacka. Jen stále nechápu tu logiku, proč se to musí pořád dokola psááát? Znám tuny holek, co to píšou a ani jednu si napamatuju jménem. Ani jednu. Vím, někde se začít musí, ale nebylo by od věci se pohnout. Pravdivé věci se říkají těžce a ještě hůř se píší, někdo totiž kritiku neunese.

Mám ráda, když mi lidé říkají pravdu do očí a říkat, že je to nádhera, je podle mě lež. Hezky píše, může rozvíjet svůj talent, ale tyhle podívky jsou k ničemu. Zastávat názor a podporovat ji v tom ničemu nepomůže.

Autorce: Na tu stránku se podívám. Nevím, koho ti připomínám, ale nezáleží mi na tom. Díla, co píšeš prakticky nejsou ani tvoje. Je to směs povídek. To je celé. Názor mi neber, ale klidně mě můžeš přesvědčit o opaku. Že se přeci jenom mýlím. Já se ráda nechám vyvést z omylu ;)

12 Sawarin Sawarin | Web | 6. září 2009 v 19:39 | Reagovat

Drach: Já jen chci podotknout, že třeba mě vůbec nevadí psát pořád dokola to samí téma.. Ráda si znova a znova přečtu v podstatě to samí.. Takže je to taky věc názoru..

13 market; market; | 16. února 2012 v 20:45 | Reagovat

a co takhle pokráčko?

14 Jass Jass | 29. září 2013 v 22:54 | Reagovat

Sice souhlasím s Drachií, že tohle téma už je trochu ohrané...  ale víte co? Mě je to fuk, je to krásně napsané, některé scény jsou mírně klišoidní, ale já prostě miluju Lily a Jamese, takže... miluju tuhle povídku :D
P.S. Kdy bude pokračování? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama