2. kapitola - Ples

30. srpna 2009 v 12:57 | Elizabeth de Ténèbres |  Život Elizabeth Anne Tremendous
Já vim, tu kapitolu jsem vám slíbila už včera. Ale bylo mi dost blbě, takže jsem na psaní neměla ani pomyšlení. Dneska už je mi líp, tak jsem hned dopsala druhou půlku kapitoly a tady to máte.
Mně osobně se ta kapitola moc nelíbí. Připadá mi, že se mi vůbec nepovedla, že jsem to nenapsala tak, jak bych chtěla. Myslím si, že jsem to mohla napsat líp, ale co už. Nekontrolovala jsem to po sobě, tak buďte se moc neděste. určitě jsem tam nasekala spoustu chyb.


Vaše Liz


Doma jsem zapadla rovnou do svého pokoje. Musela jsem přemýšlet. Musela jsem vymyslet co nejdokonalejší plán. Plán který klapne a bude bez sebemenší chybičky. Protože kdyby můj plán, který jsem zatím ještě neměla, selhal, nemuselo by se mi to vyplatit. A to jsem nehodlala připustit.

"Matko?" sešla jsem dolů ze schodů a vyhledala svou drahou máti.

"Co chceš? Zrovna teď na tebe nemám čas!"

Ignorovala jsem její blbou náladu. "Bude u nás po plese někdo nocovat?"

"Proč to chceš vědět?" přimhouřila podezřívavě oči.

"Skřítkové by případně měli připravit pokoje pro hosty," vylhala jsem se z toho obratně.

"Samozřejmě, že budou," skočila mi na to. "Jako vždycky Malfoyovi, Lestrangeovi a tentokrát i Blackovi."

"Fajn, jdu říct těm skřítkům."

"Počkej, počkej, jsi najednou nějaká aktivní, nemyslíš?"

Pokrčila jsem rameny a radši rychle zdrhla z jejího pokoje. Neměla jsem náladu se s ní nějak víc vybavovat.

Fine, Blackove tu teda budou spát. To mi nahrává do karet, přemýšela jsem v duchu.

"Dony!"

"Ano slečno? Přejete si?" přemístil se ke mně do pokoje jeden z našich domácích skřítků.

"Dones mi sem večeři."

"A co si slečna bude přát?"

"To je fuk, hlavně dělej!" skřítka se uklonila a s tlumeným PUF se přemístila pryč.

Do pěti minut byla zpátky s podnosem. Položila mi ho na stůl a opět zmizela.

Pustila jsem se do jídla a uvažovala: musím mu provést něco, na co do smrti nezapomene. Co ze všeho nejvíc nenávidí? No samozřejmě, Zmijozel, černou magii a svojí rodinu. Jak chce, chlapec. Na tohle jen tak nezapomene a přitom využiju jeho největší slabinu.

***


Další den jsem se vydala opět na Příčnou. Musela jsem si zaopatřit několik nezbytných věciček, které byly pro můj plán důležité. Nakonec jsem to vzala do mudlovské části Londýna. NEpotřebovat tam nejdůležitější věc, v životě bych tam ani nepáchla. A kdyby to zjistila matka, trest ohnivým bičem by mě neminul.


***


Doma jsem si všechno pečlivě připravila, kdybych náhodou pospíchala. A pak už jsem se začala chystat na ples. Dony mě učesala a nalíčila. Já se oblékala do šatů a zrovna, když jsem si zavazovala šňůrku u korzetu, přemístil se do pokoje další skřítek.

"Slečno, paní si vás okamžitě žádá do haly."

"Už letím," protočila jsem oči v sloup, zvedla se a zamířila dolů. "Potřebovala jsi něco?"

Matka po mně šlehla nasranym pohledem, ale potom nejspíš usoudila, že nemá cenu se kvůli mně vzrušovat, takže relativně klidně odpověděla: "Co nevidět se začnou scházet první hosté."

"A to tu jko musim bejt?"

"Elizabeth! Varuju tě. Dnes poprvé a naposledy! Nech si své způsoby na někdy jindy! Je to oslava tvých narozenin a je slušnost, abys přivítala hosty. Tak se podle toho chovej!"

Radši jsem držela hubu a krok. Nepotřebovala jsem se proletět přes celou halu, když musím být fit na dnešní noc. Opřela jsem se o jeden z mramorových sloupů a čekala. Ani ne za pět minut se halou rozlehlo několikeré hlasité prásk a přímo doprostřed místnoti se přemístili první hosté- Malfoyovi.

"Abraxasi!" zvoalal máti.

"Eleno!" oplatil jí Malfoy starší. Bylo to jak z blbýho filmu (detail, že tam neznaj něco jako film ;D ).

Jo a už jsem vám říkala, jaký se v čistokrevných rodinách dávaj blbý jména? No posuďte sami: Elena, Abraxas, Macmillian enbo třeba Varburga. Fakt psychárna.

"Elizabeth," přesunul svojí pozornost na mě a políbil mi ruku, "rosteš do krásy. to musíš své matce dělat jen samou radost."

"Samozřejmě," usmála jsem se na něj falešně.

Analeen- Malfoyova žena se přivítala nejdřív s matkou a pak to taky zakotvila u mě. "Elizabeth! Ty jsi tak vyrostla!" objala mě. Óóóoo bože, tohle říká vždycky. Zajímalo by mě, kdy z toho vyroste. "Abraxas má pravdu," prohlédla si mě kriticky. "Rosteš nám do krásy."

"Děkuji tetičko." Tetička jí říkám odjakživa. Ve skutečnosti s ní ale nemám vůbec nic společného. A čím jsem starší, tím méně jí mám ráda.

"Lizo," oslovil mě poslední člen jejich rodiny.

"Luciusi, oplatila jsem mu. S Luciusem jsem vycházela relativně dobře. Uměli jsme držet za jeden provaz, když šlo o něco mezi Zmijozelem a Nebelvírem, ale většinou jsme spolu soupeřili. Kdysi dávno jsme spolu ve čtvrťáku chodili, ale neklapalo nám to. A teď je Lucius stejně zasnoubený s Narcisou Blackovou. Doufám, že mi matinka jednou nepřichystá podobný překvápko v podobě mýho zasnoubení.

Podobně to probíhalo ještě další půlhodinu. Poslední prásk ohlásilo příchod posldní rodiny- Blacků. V hale se zhmotnilo hned osm lidí. Čtyři dospělí a jejich potomci. S Bellatrix jsem měla podobný vztah jako s Luciusem, ale Narcisu jsem moc v lásce neměla. Připadala mi hrozně naivní. Ale kvůli Luciusovi jsem jí trpěla. Pak tu byli jejich bratranci. Regulus a Sirius. Musela jsem se v duchu usmát. zatím šlo všechno podle plánu. Se všemi jsem se přivítala. Zbýval poslední. Samozřejmě, že ten nebelvírský blb.

"Elizabeth, ušklíbnul se kysele.

"Siriusi," hodila jsem po něm podobnej výraz. Políbil mi ruku. Musel.

"Tak snad, abychom se přesunuli do sálu," přerušila nás matka. Na nic jsem nečekala a než se někdo vůbec jenom pohnul, byla jsem na půli cesty do sálu.

Přemýšlela jsem za jak dlouho asi tak dojde na můj plán. Nepochybně mě teď čekalo několik hodin neuvěřitelné nudy, bezvýznamných keců a prostě několik zabitých hodin ve společnosti namyšlených idiotů.

Ples probíhal v podstatě tak, jak jsem si ho představovala. Nejdřív se předávaly dary. Dostala jsem spoustu nepotřebných věcí, několik knih o černé magii, za které jsem naopak byla ráda a nejlepší dárek, věřte nebo ne, mi dala moje matka. A to neviditelný plášť.

A pak ples probíhal jako každý jiný. Všichni tancovali, jedli, pili a bavili se. A povinností každého muže bylo vyzvat mě k tanci. Takže si nejspíš umíte představit, jaké to bylo příšerně vyčerpávající a unavující.

Kolem dvanácté se hosté začali rozcházet. Taky už byl nejvyšší čas. Jakmile odešel i polední host- Blackovi, Lestrangeovi ani Malfoyovi nepočítám- zapadla jsem do svého pokoje. Hned jsem se vysvlékla z těch nepohodlných šatů a oblékla si na sebe černou sukni dlouhou po kolena a košili v bíl barvě. Odlíčila jsem se, rozčesala si vlasy a stáhla si je sponou do culíku. Vzala jsem už opět čistou košili, kterou jsem schválně Siriusi Blackovi polila červeným vínem. Připrvila jsem si ještě několik maličkostí a když hodiny odbily jednu hodinu ranní, byla jsem připravená uskutečnit svůj plán.

Do skleničky s mnoholičným lektvarem jsem vhodila vlas, který jsem dopoledne získala. Lektvar nabral modrou barvu a já ho bez přemýšlení do sebe kopla. Chutnal odporně, ostatně jako vždycky. Potichoučku jsem vyšla z pokoje a neslyšně se vydala chodbou k jednomu z pokojů pro hosty, ve kterém spali Regulus a Sirius Blackovi. Vešla jsem dovnitř. Oba dva naštěstí spali. Posvítila jsem si hůlkou a v rychlosti schledala, že Sirius leží v posteli po levé straně. Okamžitě jsem na jeho bratra vyslala kletbu Mdloby na tebe. Nemohla jsem riskovat, že by se probral v ten nejnevhodnější okamžik. Rychle jsem hůlku zase zhasla a vydala se k posteli mojí oběti. Schválně jsem ignorovala židli, která mi stála v cestě. Zakopla jsem o ní a spadla přímo na spícího Blacka. Probudil se, přesně jak jsem předpokládala.

"Co to?" vystřelil do sedu a okamžitě tasil svojí hůlku proti mně.

"Omlouvám se, pane," šeptla jsem do ticha pokoje. "Jen jsem vám přinesla košili. Už je opět čistá."

"Kdo jsi?"

"Služka."

"Nikdy jsem tě tu neviděl."

"Jsem tu teprve krátce," sklopila jsem oči.

"Jak se jmenuješ?"

Sakra! Nad tímhle jsem nepřemýšlela. "Anne," vyřešila jsem to rychle.

Chvilku bylo ticho. Musela jsem toho využít. Teď nebo nikdy. Sklonila jsem se k němu a vášnivě ho políbila. Po chvilce, kdy se probral z šoku, mi polibek začal oplácet. Jakmile to udělal, odtrhla jsem se. "Promiňte, já ...," nedořekla jsem a vystartovala z pokoje.

"Počkej!" uslyšela jsem za sebou, ale to už jsem byla z pokoje pryč. Vydala jsem se pomalu chodbou pryč. Tak jestli to teď neklapne, tak jsem v háji. "Počkej!" ozvalo se zamnou. Otočila jsem se a za mnou stál Black. No výborně, usmála jsem se v duchu, chytnul se do pasti.

"Ano pane?" hrála jsem rozpačitou.

"Nechoď ještě."

"Já bych ráda, ale nemůžu. Ne tady," zašeptala jsem do ticha, které na chodbě vládlo.

"Tak můžeme jít jinam."

"Kam?" zeptala jsem se s dychtivostí v hlase, ale přitom jsem se v duchu smála. Smála jsem se jeho nadrženosti. Ten asi neměl holku celý léto, jak to tak vypadá. Ale tim líp pro mě a hůř pro něj.

"Uvidíš," chytl mě za ruku a táhl mě pryč. Před domem jsme se přemístili.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 wladka wladka | 30. srpna 2009 v 16:38 | Reagovat

hmmm to bolo ale napinave....
chce to pokracko

2 Sawarin Sawarin | Web | 31. srpna 2009 v 22:27 | Reagovat

No teda.. To je ale mrška.. Jsem zvědavá, co to na něj vlastně vymyslela.. Těším se na pokračovní..:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama