8. kapitola - Ošetřovna, zařazování a taky sázka

14. srpna 2009 v 10:09 | Elizabeth de Ténèbres |  Nový život v Londýně
Já vim, asi si říkáte, že blbě vidíte, ale je to tak. Vážně je tu další kapitola k Novýmu Životu. Včera mě to nějak chytlo a já napsala skoro celou další kapitolu a teď ráno jsem jí dopsala. Tady je výsledek a můžete posoudit sami, jestli se mi povedla nebo ne

ELIZABETH






8. kapitola - Ošetřovna, zařazování a taky sázka


Zaslechla jsem nějaké hlasy, ale nedokázala identifikovat, komu patří ani o čem se rozčileně dohadují. Několikrát jsem zamrkala.

"Joe?" zaslechla jsem hlas po pravý straně. Po chvíli mi došlo, že je to brácha. Otevřela jsme oči.

V místnosti bylo hodně lidí. Nějaká ženská v bílým hábitu. Nejspíš ošetřovatelka. Potom brácha s obvázanou rukou a sešitým obočím, Daphne, která vypadala, že je v pořádku. Teda až na to, že teď pro změnu měla kratší fialový vlasy. Sakra, jak to ta holka dělá? Budu se jí na to muset zeptat.

Dál tu byli oba ředitelé. Teda jako škole oficiálně ředitelovala McGonagallová, ale Brumbál tu byl pořád. A co jsem slyšela, tak se jí do toho občas montoval. Divím se, že ještě pořád žije. Sice vypadá, jako by měl každou chvíli umřít, ale zatím se drží.

Taky tu byli naši, ................ oou, co ty tady dělají? A ještě asi další tři lidi, který jsem neznala. Vypadali úřednicky. Zrovna se s našima o něčem dohadovali. Zaposlouchala jsem se do hádky:

"Je mi líto pane Pottere. Neprokázala se jejich vina a navíc, vaše děti porušili školní řád. Budou tak po zásluze potrestáni všichni účastníci té rvačky. Bez výjimky. Paní ředitelko," otočil se tentokrát na McGonagallovou, "pošlu vám sovu s vyjádřením ministerstva." Na to se všichni otočili a vypochodovali z místnosti.

Aha, tak z toho rozhovoru jsem se toho moc nedozvěděla.

"Vážně s tím nemůžete něco udělat, pane profesore?" otočil se táta tentokrát na Brumbála.

"Je mi líto, Harry. Ale je to slovo proti slovu a nejsou žádní očití svědkové, kteří by nám objasnili, kdo to celé začal."

"Joanne!" uslyšela jsem vykřiknout mamku a v další chvíli už byla u mě. To si teda všimla brzo, že už jsem vzhůru. "Jak se cítíš, zlato?"

"Ale jo, je mi fajn. Kde jsou ostatní?"

"Molly leží támhle," ukázal James na postel naproti tý mojí, "a Garry leží hned vedle." Koukla jsem, kam mi ukazoval. Molly byla vzhůru a pobaveně se na mě šklebila. Já jí ten škleb vrátila a Garry vypadal, že spí.

"Ty jsi teda případ, ségra."

"Co zas já?"

"To se nestane jen tak někomu, aby jel do nový školy a hned ve vlaku se stihnul poprat."

"No jasně, já za to asi tak můžu, viď?"

"Jak to koukám, už je ti dobře," usmál se na mě táta. "Nebylo to asi tolik vážný, viď? Když už máš sílu na hádání s Jamesem," mrknul na mě a já mu oplatila úsměv.

"Slečno Potterová," vyrušila nás ošetřovatelka, "tohle vypijte a ještě si tu tak půl hodinky poležíte." Podala mi lahvičku s modrým obsahem. Neřešila jsem co to je a kopla to do sebe.

"Bleeee," zašklebila jsem se odporem.

"No ty se teda ksichtíš," ozval se pro změnu bratr. Že on nevydrží chvíli mlčet.

"Ha ha ha, tak to příště vypiješ za mě, jo?"

"To je dobrý, já už svojí dávku měl."

"A ksichtil ses u toho ještě hůř, než teď Joanne," vložila se do naší hádky Daph. Bratrovi sklaplo a já se skvěle bavila nad jeho výrazem.

"Tak bando, můžete jít." Propustila nás ošetřovatelka ze svých služeb.

Zvedli jsme se k odchodu, když v tom: "Joanne, Jamesi, ještě na chvilku." Vydali jsme se teda za našima.

"No?"

"Tak povídejte. Jak to bylo?"

Pustila jsem se do vyprávění: "K nám do kupé přišel jeden kluk. Richard Smith. Začal nás otravovat, urážet a tak. Teda hlavně mě. Tak jsem si to nenechala líbit. Za chvíli tam přišel zbytek. Pořád nás jenom uráželi a mleli něco o tom, jaká je pocta bejt ve Zmijozelu. Pak zaútočili na Molly, takže jsme se v podstatě jenom bránili."

"Doufám ale, že už se to nebude opakovat," nadzvedla mamka obočí.

"A ty bys to na našem místě nechala bejt? Nechala bys je, aby útočili na naše kamarády a jenom bys tam stála a koukala na to?" zeptala jsem se jí nevěřícně.

Koukli na sebe s tátou. "Máš pravdu, udělala bych to samé, co vy." V tomhle byli naši vážně skvělí.

"Ale pro příště se jim zkuste vyhýbat, ať nám zase nemusí chodit sova s tím, že jste se porvali a ležíte na ošetřovně," mrknul na nás táta.

"Doufám, že už se to nebude opakovat, hm?"

"Jasně, mami," odpověděli jsme jí téměř současně.

"Tak se opatrujte, vyhýbejte se jim, jak to půjde a nevyvádějte žádný vylomeniny, jasný?" zeptal se táta.

Rozloučili jsme se s nimi a pak už zamířili ke zbytku, kterej na nás čekal u dveří. Vydali jsme se pryč z ošetřovny. "Takže, co se stalo zatím, co jsem byla mimo?" zeptala jsem se na to, co mě zajímalo nejvíc.

"Někdo si asi všimnul naší měnší výměny názorů," začala Daphne, ale Johny jí přerušil: "No jasně, kdo by si nevšimnul takový menší bitky, když jsme skoro zdemolovali půlku vagónu, že?"

Daph si ho nevšímala a pokračovala dál: "Někdo si toho teda všimnul a poslal sovu do školy. Do vlaku se přemístilo několik učitelů. Odzbrojili nás a pomocí přenášedla přenesli sem. Pak se tu stavilo několik lidí z ministerstva a dělali tu dusno. No a zbytek už znáš. Každopádně se to bude ještě řešit a asi z toho nevyvázneme bez nějakýho pořádnýho trestu."

"Odkud vůbec znáš Smithe?" zajímalo Molly.

"Potkala jsem ho v Děravým kotli, když jsem šla poprvý do Cute. Chvilku jsem s ním byla, ale tak po pěti minutách jsem zjistila, co je to za debila, tak jsem se sbalila a vypadla odtamtud. A kdo byl ten zbytek?"

"Jeho parta," odfrknul si Garry znechuceně. "Je to parta šesti blbečků. Teda spíš tří blbečků a tří krav."

"A kam teď jdeme?"

"Teď Jimmy míříme do Velký síně na zahajovací hostinu a zařazování. Plus mínus bysme to i mohli stihnout. Byli jsme tu o dost dřív, než vlak."

"Prej stihnout," smála se Moll Garrymu. "Zařazování začalo minimálně už před deseti minutama. Ale to je jenom takovej malej, nepodstatnej detail."

"No vždyť říkám plus mínus."

"A já si říkala, Garry, že jsi byl vždycky mimo," neodpustila si rejpnutí do kamaráda Daph.

Víc se dohadovat nestihli, protože jsme právě dorazili před obrovský, dvoukřídlí dveře. Johny je otevřel a vešel dovnitř. My ostatní ho napodobili.

Molly, Daphne, Garret a Johny se posadili k jednomu ze stolů. A nám s bráchou nezbylo nic jinýho, než si stoupnout na konec zástupu malejch dětí. Ovšem dojít na konec zástupu, znamenalo projít celou tou obrovskou místnosti. Všichni na nás čuměli a začali si něco šeptat. Ignorovala jsem to.

Prckové rychle ubývali a nakonec jsme zůstali jenom tři. Já, brácha a ještě jeden kluk, kterýho jsme si předtím nevšimla.

"A nakonec zařadíme studenty, kteří k nám přestupují ze zahraničních škol. Jefferson Christopher," vyvolala toho kluka nějaká čarodějka, která v ruce měla dlouhatánskej pergamen.
Vysokej blonďák s tmavejma očima a vypracovanou postavou zamířil ke stoličce. Čarodějka mu dala na hlavu Moudrej klobouk. Moc dlouho se nerozmýšlel a vykřiknul: "Nebelvír!"

"Potter James." Brácha se vydal ke stoličce. Byl tam snad ještě kratší dobu, než ten kluk předtím. "Nebelvír!"

"Potterová Joanne." Zhluboka jsem se nadechla a vydala se k trojnožce. Čarodějka mi na hlavu dala klobouk a ten mi spadl přes oči.

"Tak kam tě zařadit?" uslyšela jsem hlas ve svý hlavě. A já na stoličce nadskočila. Fuj tajbl, ještě z něj dostanu infarkt. "Je tu pár rysů Zmijozelu," pokračoval dál, "ale jasně převažuje NEBELVÍR!" poslední slovo zařval na hlas, takže jsem na infarkt málem byla podruhý.

Zamířila jsem ke stolu, kde už mi holky drželi místo. Děsně se mi ulevilo, že už to mám za sebou.
McGonagallová si stoupla a zacinkala vidličkou o skleničku. Všichni okamžitě zmlkli. "Vítám vás všechny v novém školním roce. Teď to nebudu protahovat. Jistě máte hlad. Přeji vám dobrou chuť." S tím se zase posadila a na stolech se objevilo jídlo. Až teď jsem si uvědomila, jakej mám příšernej hlad. Ještě aby ne, když jsem jedla naposledy ráno. Nabrala jsem si od všeho trošku, protože jsem se nemohla rozhodnout, co si vybrat.

"To je paráda, že jste oba tady," rozplývala se Molly.

"Ty jsi snad o nás pochybovala?"

"Já? Jak bych mohla," zazubila se na nás.

"Jsme přece jedna rodina, tak bylo snad hned jasný, kam půjdeme, ne?"

"Jééé já už se tak těším na sobotu?"

"Proč na sobotu? Co bude?" ptala jsem se Daphne.

"Vy to ještě nevíte?"

"A co bysme měli vědět?" nechápala jsem.

"Každej první zářijovej víkend se koná zahajovací ples. Vám to fakt nikdo neřekl?"

"Ples?" zděsila jsem se.

"No jasný, víš jak je to vždycky skvělý?"

"Sakra! Proč nám to naši zatajili?" rozčiloval se James.

"Netuším. Ježiši! To abych sháněla někoho s kým půjdu, co?"

"Já myslím, že nemusíš."

"Takže se tam nemusí jít v páru?" pochopila jsem zas něco jednou špatně.

"Ne to ne, ale vsadím se ale, že tě někdo pozve," uklidňovala mě Daphne.

"Ha ha ha," rozesmála jsem se. Ta představa mně fakt pobavila. "Tak to je vtip roku. Ten se ti povedl."

"Daph má pravdu, Joe."

"Jasně Molly. Už to vidím, jak by zrovna mě někdo zval na ples."

"Fajn, tak o co?"

"Chceš se vsadit?"

"Jo přesně to chci," odsouhlasila to Daph.

"Takže, když tě nikdo nepozve zítra do konce oběda, tak já s Molly přeběhneme Velkou síň tam a zpátky jenom ve spodním prádle. Ale když tě někdo pozve, tak to uděláš ty. Platí?"

Chvilku jsem se rozmýšlela, ale nakonec si na to s nima plácla. Doufám, že neprohraju.

"Slyšel jsem dobře?" otočil se k nám Johny. "Fakt jste se vsadili o to, jestli někdo Joanne pozve na ples? A kdo prohraje, bude běhat po Velký Síni ve spodním prádle?" Na znamení souhlasu jsem kývla a Johny se rozesmál. Garry na to koukal s otevřenou pusou, ale po chvíli se přidal k Johnymu.

Do čeho jsem se to zase namočila? Že já se někdy nemůžu držet zpátky. Já nechci prohrát.
Sakra, sakra, sakra a ještě jednou sakra. Já tady nechci pobíhat jenom ve spodním prádle.

Všichni svatý, stůjte při mně .....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 wladka wladka | 14. srpna 2009 v 11:57 | Reagovat

totalne vtipna kaptola
by si mala vidiet jak sa tvarim...naozaj dokonale
mam takeho mensieho tusaka ze to Jo prehra a bude behanie v spodnom pradle...tesim sa na pokracko tak nech je skoro

2 Lajheril Lajheril | Web | 17. srpna 2009 v 18:27 | Reagovat

Wladko, ty máš tušáka? =D Já už se teď těším, jaké to spodní prádlo bude mít barvu =D. A Eli, když se pořádně "zažereš" do psaní a jednou začneš, je blbost pak rychle přestávat. Další kapča by sedla. Fakt jo, ale je na tobě jak se ti bude chtít =). A bylo to hooooodně vtipné ("Co zas já?!" =D=D=D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama