9. kapitola - Proč jsi na nás tak zlá?

19. srpna 2009 v 11:54 | Elizabeth de Ténèbres |  Nový život v Londýně
Tak jsem tady s další kapitolou. Po přečtení komentáře od Drachii, k povídce Že by to byl osud, se mi ani nechtělo psát. Ale pak jsem si řekla, že když se to jednomu čtenářovi nelíbí, tak ať to nečte. A navíc mi to může bejt někde, když se to spoustě jinejm lidem líbí. Nebo nemám pravdu? Prostě jsem se na to vykašlala a napsala novou kapitolu. Tak tady jí máte. Snad se bude líbit a nebude tam moc chyb. Je to poslední kapitola na cca příštích 10 dní, ale o tom víc až tak v pátek. Tak si jí užijte a komentujte.
Věnování: jako vždy to věnuju Wladce a Lajheril. Jejich komentáře mě nutí k tomu dál psát, takže poděkujte hlavně jim ;D
Tak teď už nebudu kecat a příjemný čtení. A ještě jednou prosím, komentujte!




9. kapitola - Proč jsi na nás tak zlá?


Po večeři jsme zamířili na kolej. Snažila jsem si zapamatovat si cestu z Velký síně, ale potom, co jsme dvakrát zahnuli doleva, třikrát doprava jsem se v tom mírně začala ztrácet. Takže jsem to vzdala s tím, že se mnou snad někdo vždycky půjde. A když ne, poprosím nějakou dobrou duši, ať mi helpne.

Jak jsem zjistila, společenská místnost se skrývala za obrazem s jednou šílenou ženskou. Byla vypasená jako prase a navíc na sobě měla cosi neidentifikovatelnýho a navíc růžovýho.

Jmenovala se Buclatá dáma. Buclatá teda byla. Když jsme jí uviděla poprvý zůstala jsem na ní zírat a v další chvíli jsem se musela otočit, protože jsme chytla dost solidní výtlem.

"Sakra, nevíte někdo, jaký je heslo?" zeptal se nás Johny. Všichni jsme záporně zavrtěli hlavama.
Tak jsme teda čekali. Už to trvalo asi deset minut, co jsme stáli jak trotlové před obrazem ženský, co vypadala jak prase v šatech.

"Ježiši, kde je ten debilní prefekt?" praštil Garry pěstí do zdi. "Fakt super! Tady jsem ještě přespat nezkoušel. Ale co, všechno je jednou poprvý."

"No konečně," přerušil Garryho výlevy Johny. Koukla jsem se teda tam, kam on a uviděla nějakou holku. Bylo mi jasný, že už jsem jí viděla na tý Mollyině fotce, na který byl celej jejich ročník. Ale na jméno jsem si nevzpomněla ani omylem. Za ní stál houf nějakejch prťat. Asi prváci.

"Čest práci," pronesla ta holka. Vyvalila jsme na ní oči, jako co to mele, protože jsem to absolutně nepobrala.

"Co to bylo?" projevila jsme svojí nechápavost nahlas.

"Heslo," ukázala Daph na obraz. Ten byl ještě před chvílí na zdi, ale teď byl vykloněnej a ve zdi se rýsoval kruhovej otvor. Prolezli jsme dovnitř a tam se mi naskytnul úchvatnej pohled. Kruhová místnost, spousta oken a pohodlně vyhlížejících křesílek, sedaček a podobnejch věciček.

Okamžitě jsem se svalila na jednu sedačku vedle Molly a zbytek se zařídil podle nás.

"Tak jak se ti tu líbí?" chtěla vědět sestřenka.

"Zatím je to tu skvělý, úžasný a dokonalý. Ale to bude asi taky tím, že ještě nezačala škola."

"Náhodou, na některejch hodinách je celkem prdel," vyvedl mě z omylu Johny.

"Tak tomu fakt nevěřím."

"Měli jste na bejvalý škole kouzelnický souboje?"

"Ne. Proč?"

"Tak to bude tím. Piers a jeho hodiny jsou prostě dokonalý. Počkej, až ho budeme mít. Básnil tentokrát Garry.

"No a nejlepší je, jak si vždycky připraví něco na nováčky," zazubil se.

"A to jako co?"

"Nebuď zvědavá, budeš brzo stará a ještě k tomu přijdeš o překvápko," zavrtěli oba borci záporně hlavou.

"Holky, prosím," otočila jsem se s prosbou v očích na kámošku se sestřenkou.

"No to víš, že jo. A pak už to nebude taková prdel."

"Heeej! Vy jste takový svině, až to není možný," nafoukla jsem tváře a uraženě od nich odvrátila
hlavu. Ve skutečnosti jsem ale měla co dělat, abych se netlemila nahlas. Garry mě píchnul prstem do žeber a to už jsem nevydržela a rozchechtala se naplno. Ostatní se ke mně přidali.

Když nás to už konečně přešlo, zívla jsem si. "Nevím, jak vy, ale já jdu spát. Musím ještě dospat tu kalbu," zívla jsme podruhý.

"Počkej na nás," uslyšela jsem za sebou Mollyin hlas, "taky už půjdeme.

"No s váma je ale zábava," postěžoval si Johny.

Jenom jsme jim zamávaly a zmizely na schodišti. Ložnice se nacházela až nahoře. Fuj! Blbý točitý schodiště! Aby se z toho jednomu zamotala palice.

Jako první šla Daph. Otevřela dveře s nápisem 6. ročník Nebelvír a zůstala stát. Nechápala jsme
proč. Ale jakmile jsem jí nakoukla přes rameno, pochopila jsem. Pokoj byl celej růžovej.

"Co, to má kurva znamenat?!" vlítla do pokoje Moll, která se vzpamatovala jako první. Já vlezla do pokoje hned za ní, protože tomuhle se dalo jen těžko uvěřit. Z koupelny vylezla nějaká odporná bloncka jenom ve světle růžový osušce. Zamračila se a nakrčila nosík.

"Co tady křičíš?" zeptala se tupě. "Tenhle pokoj není jenom tvůj. Ale taky můj a Anniein."

"Jo! To jsme si všimly! Ale vy dvě jste to asi ještě nepostřehly, když je ten pokoj vymalovanej růžově!" neudržela se tentokrát Daph.

"A co ti vadí na růžové?" vylezla z koupelny další. Bože! Kolik jich tu je? Ještě sem vleze nějaká a asi to se mnou šlehne! Fakt, že jo!

"To je fakt blbá otázka. To je asi kdyby ses mě zeptala, co mi vadí na vás dvou."

"Ty nás nemáš ráda?" zeptala se smutným hláskem ta první.

"To je dost slabý slovo!" třásla se Daph vztekem. Ty dvě se na sebe podívaly, ale neřekly ani slovo.

"Jé! A ty budeš asi Joannka, viď?" Pane bože! Co to zas bylo? To se mi vážně jenom zdá, že jo?

To je ale pěkně blbej sen. Jenom jsem stála, tupě před sebe čuměla a přála si, abych se probrala.
Ani nečekaly, že bych něco řekla a druhá hned pokračovala: "To je tak skvělé, že budeš s námi na pokoji. Určitě z nás budou skvělé kamarádky. Viď že ano? A těhlech dvou zlobivých holčiček si nevšímej. Jééé promiň, asi jsme se ještě nepředstavily, že? Já jsem Annienka nebo Annisek a toto je moje kamarádka Cornelinka, Cornelka, Poppy a nebo Poppinka. Vyber si, co ti bude vyhovovat víc, Joísku," mrkla na mě a vyrazila se mě obejmout. Ale to jsme se naštěstí vzpamatovala natolik, abych včas uhnula.

"A můžu vám dvěma říkat krávy?" zeptala jsem se jich s naprosto klidnou tváří a holky dostaly výtlem. Ty dvě se tvářily značně nechápavě.

"Ale proč používáš tak ošklivá slova? Nebuď na nás prosím zlá!"

"Tak uděláme dohodu, jasný? Vy na nás nebudete mluvit, vůbec se nebudete v naší přítomnosti projevovat a už vůbec, dala jsem na to slovo velkej důraz, "nám nebudete otravovat život s tou vaší růžovou," mluvila jsem na ně jak na retardy a ony jenom s debilním výrazem poslouchaly.

"Ale co máš proti růžové? Vždyť je to tak úžasná barva." Pomalu jsem začínala pěnit. Asi tak, jako před chvílí holky. Ty se teď jenom tlemily a celý to v klídku pozorovaly. Svině, zas mi nepomůžou.

Vytáhla jsem hůlku, párkrát s ní mávla a stěny pokoje měly najednou sytě červenou barvu. "Lepší," ulevilo se mi. Zejtra to asi změním na jinou barvu, ale teď jsem je prostě chtěla nasrat.

"Co jsi to provedla s naším uměleckým dílem?" zeptala se Annie, která vypadala, jako by se měla každou chvíli rozbrečet.

"Víš, jak dlouho jsme se učily to zaklínadlo?" Óo bože, tak tohle mě dohnalo k dalšímu záchvatu smíchu.

"Co se ti nelíbí? Teď to konečně vypadá normálně. Jdeme spát?" zeptala jsem se holek, jakmile jsem se aspoň trochu uklidnila a těch dvou krav už jsem si víc nevšímala. Vytlemeně přikývly.

"Kterou mám vůbec postel?"

"U okna spí Daphne, já vedle ní, takže ty vedle mě a vedle Poppinky."

"Ale já nechci spát vedle Topinky," namítla jsem.

"Budeš muset. Nic jinýho ti nezbejvá." Rezignovaně jsem si povzdechla, převlíkla se do pyžama a zalezla do postele.

"Dobrou," zatáhla jsem kolem postele závěsy a zavrtala se pod deku. Nechápu, jak s nima holky mohly vydržet pět let v jednom pokoji. Já tu s nima jsem pět minut a už mi lezou na nervy.

Dál jsem nic neřešila, zavřela oči a do pěti minut spala jak zabitá.


***


"Vstávej!" zařval mi někdo do ucha. Okamžitě jsem se leknutím vymrštila do sedu. To jsem ale neměla dělat, protože jsem někomu dala hlavičku.

"Au!" chytla jsem se za hlavu a osoba, která mě budila, udělala to samý. Při bližším zkoumání jsem zjistila, že je to Daphne. Koukly jsme se na sebe a šíleně se rozesmály.

"Au, víš, jakou budu mít bouli?" zeptala jsme se jí ublíženě.

"A víš jakou já?" oplatila mi to.

"Tak mě nemáš tak debilně budit. Můžeš si za to sama," vyplázla jsem na ní jazyk. "Proč jsi mě vůbec budila?"

"Proč asi ty inteligente? Možná proto, že je dneska čtvrtek a začíná škola. A jestli chceš stihnout snídani, tak si budeš muset máknout."

"Áa, já nechci školu," zaúpěla jsem, ale začala se zvedat a hledat něco na sebe v kufru. Našla jsem černý kalhoty, moje oblíbený červený triko a conversky stejný barvy."

"Co to máš na sobě?" vyvalila na mě Daph oči, když jsem byla oblečená.

"Oblečení?" zkusila jsem to.

"Ne asi, pytel od brambor. Ale tohle? Do školy?"

"No co? Uniforma mi přijde až za tejden. Tak toho musím využít."

"Se máš."

Trošku jsem se upravila a namalovala.

"Jdeme?" zeptala jsem se holek.

"Jasný, jenom si dodělám ty vlasy."

"Jasně Molly, počkáme na tebe."

"Sakra!" zaklela, když se jí uvolnily vlasy. Daphne se pousmála, párkrát mávla hůlkou a Mollyin účes byl hotovej.

"Díky," usmála se na kamarádku vděčně.

"Nemáš za co, ale teď už bysme vážně mohly jít. Nevím jak vy, ale mám celkem hlad."

Sešly do společenky, tam nabraly kluky a všichni jsme zamířili do Velký Síně na snídani.

"Náte," podala nám nějaká holka papíry. Při bližším zkoumání jsem v těch papírech poznala rozvrhy.

"Tak co máme dneska?"

"Dvouhodinovku lektvarů, bylinkářství a obranu a odpoledne dvouhodinovku formulí."

"Tak to je celkem v pohodě, ne?"

"No jasný, až na ty lektvary," namítla Molly.

"Lektvary jsou v pohodě, odporovala jsme jí."

"Ha ha ha. Hele Daph," taky už se těšíš, až tady Joanne bude běhat ve spodním prádle?"

"No jasný, to bude prdel."

"A kde berete tu jistotu, že to budu já a ne vy dvě?"

"Tak se koukni za sebe." Otočila jsme se teda. Seděl tam nějakej kluk. Každou chvilku se na mě podíval, ale když zjistil, že ho pozoruju, rychle ucuknul pohledem.

"To nemusí vůbec nic znamenat," polil mě studenej pot. Já vážně nechci prohrát. To by bylo katastrofální. Ne nebylo by to katastrofální. To je moc slabý slovo. Bylo by to přímo tragický.

"Nemusí, ale taky může," usmála se Molly. Asi si byla svým vítězstvím jistá.

"A to je jenom jeden z mnoha."

"Cooo?" nechápala jsem.

"To je jenom jeden z tý spousty, co na tebe pořád kouká."

"Víš co, už se o tom nebudeme bavit. Já to ani radši nechci vědět."

Rychle jsme se nasnídali a vyrazili no mojí první hodinu tady.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 wladka wladka | 19. srpna 2009 v 12:33 | Reagovat

super kapitola
najviac ma dostalo heslo CEST PRACI,ale dobre bolo aj to ako ich sprdla...vlastne vsetko je super
a s tej onej...cakaj jak to bolo Drachie si nic nerob,,mne sa tvoja tvorba paci a vies nie kazdy ma rovnaky vkus ako ona...mozno by sa aj nam jej tvorba nepacila
tak nic si z nej nerob a pis si co chces!!!!!

2 Elizabeth de Ténèbres Elizabeth de Ténèbres | Web | 19. srpna 2009 v 13:30 | Reagovat

[1]: áááááá ty jsi vážně zlato :D. děkuji moc za krásný komentík a taky za to, že ses mě zastala :D

3 Lajheril Lajheril | Web | 20. srpna 2009 v 12:52 | Reagovat

Páni, páni, jaké změny! Ale to okementuju až v článku předtím, poněvdž jsem tam viděla název "vzhled (a ještě cosi co si nepamatuju =D)" Já jsem komentář od Drachie myslím nečetla, takže nevím, co psala, ale umím si to dost živě představit. Každému autorovi chodí takové komentáře... ať už píše sebelíp. Já když se mi to vůbec nelíbí, nekomentuju to. Když ano, ale má to nějaké výtky, prostě se je pokusím rozumně vypsat a vysvětlit, proč se mi ty pasáže nelíbily. Takové komentáře mají podle mě pro autora největší cenu, proto bych ti ráda takový koment napsala taky... ale copak můžu?!? Na tvé tvorbě není CO vytknout, tak jak bych mohla?!?
Ach jo, zase skončím jen u chvály =D... bylo to úžasné, dokonalé a mě by asi taky nikdy v životě nenapadlo, že "ČEST PRÁCI" bude heslo =D. A tý jo, jaká výhoda být bez školní uniformy... to je sprosté teda =D=D=D Chudáci ti ostatní =D.
Jinak 10 dní bez tvých kapitol je fakt kruté. Chudáček Wladka, já a ostatní čtenáři =///
Ale přežijeme to =))) Já mám zase POSLEDNÍCH 10 dní, kdy se můžu psaní věnovat. Pak bude začátek školy (v mém případě gymplu- 1. ročník) a bude to někde. Fuj, hnus, ble.
Už musím, začínám mlet kraviny =D...
Páááá Tváááá Lajheril

4 wladka wladka | 20. srpna 2009 v 18:36 | Reagovat

sraty na nu
v preklade do slovenciny: srať na nu

5 Flammea Flammea | Web | 24. srpna 2009 v 13:33 | Reagovat

Perfektní povídka to jako že jo, smekám před tebou klobouk. Přidej co nejdřív další kapitolku ať víme jak ta sázka dopadne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama