14. kapitola - Ples

29. prosince 2009 v 13:25 | Elizabeth de Ténèbres |  Nový život v Londýně
Tak jsem tu s další kapitolou. Ani to netrvalo moc dloho, až mě to samotnou překvapilo. Doufám, že se bude líbit.
LiZZiE





14. kapitola - Ples


Ještě před obědem jsme se s holkama skočily do ložnice se vysprchovat. Než na mě přišla řada, skvěle jsem se bavila pohledem na Popcu s Annie. Ty kravky se už od rána, kdy jsme odcházely ven na hřiště, připravovaly na ples. Chápete to? Ples začíná někdy v sedm a ty dvě se připravujou už od devíti od rána. To je fakt ujetý.

"Hele Joe, mě je jasný, že jsou ty dvě přímo k sežrání, ale máš volnou koupelnu," drcla do mě Daph. Já to jaksi nečekala, takže jsem opět skončila na zemi. Po kolikátý už dneska? Radši už to nepočítám.

"Hahaha, ty jsi už od rána vtipná," zašklebila jsem se na ní. "Nebude to náhodou tím, že jdeš dneska s mým bratříčkem na ples?" Radši jsem rychle zapadla do koupelny a v další chvíli zaregistrovala, že jsem dobře udělala, protože na zavřený dvěře dopadlo něco hoodně těžkýho.

Typovala bych to na nějakou učebnici. Ha, takže na to asi bude něco pravda. Že by se Daphničce líbil bráška?

Rychle jsem skočila do sprchy. Teda jako obrazně řečeno, protože bych se s mojí šikovností při tom skoku přinejlepším zabila.

Po deseti minutách už jsem vycházela z koupelny. "Teda, tobě to ale trvá," neodpustila si poznámku Molly. Radši jsem jí na to neodpovídala a hodila něco na sebe.

Ve Velký síni jsme si sedli kousek od bráchy, Chrise a Franka. Brácha, hned jak jsme si sedli, zpozorněl a otočil se naším směrem. Daphne udělala to samý a usmála se na něj. James jí úsměv oplatil.

Ooooo jeee. Tady se nám asi někdo zamiloval. Drkla jsem do Molly.

"Co je?"

"Koukej na ty dva."

"Woow, tak z toho asi něco bude."

"Taky si myslím."

"Čau Johny. Kdes nechal Garryho?" zeptala se Moll nově příchozího.

"Hned přijde. Tak jak se těšíte na ples?"

"Hrozně," odpověděla jsem ironicky.

"Tak jako Popca s Annie určitě ne," zapojila se do debaty sestřenka.

"Co ty dvě zase provedly?"

"Hádej."

"Okupujou koupelnu?"

"Skoro. Už od rána se připravujou. Divím se, že jsme se vůbec dostaly do koupelny."

"To si děláš srandu?" rozesmál se náš kámoš.

"Ne! A je to ještě horší," doplňovala mě Molly, "celou dobu tam řešily, jakej odstín laku se hodí k
těm jejich šatům. Jestli prasátkově růžovej nebo lízátkově růžovej."

"Cože?" vyprskl Johny a chytil parádní výtlem.

"Čau," pozdravil Garry a sedl si vedle Johnyho. Opět měl náladu pod bodem mrazu. Obě jsme mu s Molly odpověděly. Na Molly kývnul, ale mě okázale ignoroval. Jako by ani nezaregistroval, že tam jsem. Vůbec to nechápu.Ten kluk mi zezačátku přišel hrozně fine. Skvělej kamarád, se kterým se dobře povídá. Pak mě seřval na ošetřovně a teď mě pro změnu ignoruje. Fakt paráda.

Odstrčila jsem od sebe talíř s nedojedeným jídlem. Nějak mě přešla chuť. Zvedla jsem se od stolu a vydala do společenky.

Co jsem mu sakra udělala, že se ke mně takhle chová? Já tady s nikým nechci bejt rozhádaná. "Kurva!" kopla jsem do první věci, co mi přišlo pod nohu, což bylo brnění. S řinčením se zřítilo k zemi a za mnou se ozvalo: "To brnění za to nemůže."

"Za co?" otočila jsem se a pohlídla se do tváře tomu, kdo mohl za mojí zkaženou náladu.

"Za to, že jsem takovej debil."

"Nemůžeš to nějak upřesnit?" zvedla jsem obočí. Překvapilo mě to.

"Nechceš jít někam jinam?"

Mlčky jsem ho následovala. Zavedl mě do prázdné učebny. Po chvíli jsem přerušila ticho: "Takže?"

"Promiň," vyhrkl tak rychle, že jsem sotva identifikovala, co to bylo za slovo.

"Cože?" hodlala jsem ho v tom pořádně vymáchat.

"Omlouvám se za to, jak jsem se k tobě na tý ošetřovně choval."

"Jo fajn," poznamenala jsem ironicky.

"No tak, Joe."

"Neříkej mi Joe! Víš, jak mi bylo? Kvůli tý ruce jsem se skoro nevyspala, takže jsem byla utahaná a prostě na tý ošetřovně usnula. Pak jsi tam vtrhnul, seřval mě jak malou holku a zase zmizel," vychrlila jsem na něj jedním dechem.

"Mě to vážně hrozně mrzí. Normálně se tak nechovám. To jenom …"

"Jenom?" pobídla jsem ho.

"Všechno jde do háje. Už od prázdnin," posadil se na lavici zády ke mně a koukal z okna.

"Co přesně tím myslíš?"

"Rodiče. Celý prázdniny se hádali. Vypadá to, že se budou rozvádět," zabořil hlavu do dlaní.

"Navíc ještě, ........ babička je nemocná a nevypadá to s ní dobře. Prostě jsem si na někom potřeboval vybít vztek a tys byla první po ruce. Fakt mě to mrzí."

"To bude v pohodě," přistoupila jsem k němu a objala ho.

"Ne, to asi nebude."

"Ale bude, uvidíš. V Irsku jsem měla kamarádku. Taky to měla s rodičema takhle. Nakonec se rozvedli. Nějakou dobu z toho byla celá špatná, ale po čase uznala, že je to daleko lepší.
Nehádali se a dál se v pohodě s oběma vídala."

"Asi máš pravdu," pousmál se konečně.

"Já vím, že jí mám." Sice jsem si ten příběh právě celej vymyslela, ale pomohlo to, tak co. "A nechci strašit, ale jestli chceme stihnout ples, tak bysme měli jít."

Vydali jsme se teda zpátky. "Jo a Joe?" ozval se náhle.

"Neboj se, nikomu to neřeknu."

"Děkuju," usmál se a pak už jsme se oba rozešli každý do své ložnice.

"Kdes byla celou dobu?" vybafla na mě Daph hned, jakmile jsem vešla do pokoje.

"S Garrym."

"Už jste si to konečně vyříkali?" zajímalo Molly.

"Jo, už jo."

"A řekl ti, proč se tak choval?"

"Prej má nějaký blbý období, nic zvláštního."

"To je fajn," usmála se Daph. Naší konverzaci přerušil výkřik z koupelny, odkud se vyřítila Poppca.

"Ahoj Toppinco, copak se ti stalo?" zeptala jsem se jí sladce.

"Někdo mi vzal mojí řasenku. Určitě jsi to byla ty," ukázala prstem na Molly, jako nějakej pětiletej
harant.

"Cože?" zeptala se Molly, nevěřícně.

"Tys to byla! Jenom se přiznej."

"Děláš si prdel? Na tvý věci bych v životě něšáhla, ještě bych něco chytla."

"Určitě jí tady někde máš," trvala si ta kravka dál na svém. Vrhla se na Mollyiny věci a začala se v
nich hrabat.

"Děláš si ze mě prdel?!" zařvala na ní vztekle. Poppca se lekla, přestala a ustrašeně se na sestřenku dívala.

"Ještě jednou se mě nebo některý z holek budeš hrabat ve věcech a já to zjistím, poneseš za to následky. Kdybys neměla IQ houpacího koně, zkusila by sis to přivolat," mávla hůlkou a neverbálně si přivolala její řasenku a hodila jí po ní. Poppca neřekla ani bú a zmizela v koupelně.
Nezapomněla za sebou třísknout dveřma.

"Kráva," ulevila si Daphne.

"To mi povídej. Nechápu, jak si může dovolit hrabat se někomu ve věcech," zkroutila jsem
nechápavě hlavou.

"Já bych to radši neřešila," uzavřela to Molly. "A vážně bysme si měli pohnout, jestli to chceme stihnout," zkonstatovala při pohledu na hodinky.

Následovala hodina a půl oblíkání, česání a malování, ale myslím si, ž výsledek za tu námahu stál. Půl hodiny je podle mýho až, až.

S Chrisem jsem měla sraz v 18:45 ve společence. Sice už bylo 18:50, ale co, hold si počká.

Daphne už asi před deseti minutama odešla čekat na bráchu do společenky. No jo, hold to má holka lehký, když je metamorfomág. V podstatě celou dobu pomáhala mně a Molly.

"Ahoj," pozdravila jsem Chrise.

"Páni, sluší ti to."

"Díky, tobě taky," vyměnili jsme si nějaký ty zdvořilostní fráze a vyrazili do Velký síně.

"Tak kam by sis chtěla sednout?" přerušil ticho, když jsme vešli dovnitř.

"Co k Jimmimu s Daphne?"

"To by šlo," pousmál se.

"Ahoj ve spolek," pozdravili jsme ty dva. Odpověděli nám na pozdrav a dál spolu kecali. Takže mě nezbývalo nic jinýho, než konverzovat s Chrisem. Teda ne, že by mi to vadilo.

"Tak mi o sobě něco řekni?"

"Co bys chtěl vědět?"

"Všechno. I když, něco už jsem se dozvěděl od Jamese."

"Cože? Co ti ten," spolkla jsem nadávku, "inteligent nakecal?"

"Nic důležitýho, neboj se."

"No to doufám, jinak ho rozčtvrtím."

Zasmál se mojí poznámce a pokračoval. "Jak se ti tady teda líbí?"

"Jako v Anglii?"

"No."

"Zvykla jsem si tady daleko rychleji, než jsem čekala. Až je mi skoro líto, že jsem do Bradavic
nechodila hned od začátku. A co ty?"

"Je to tu úplně jiný, než na minulý škole. V něčem lepší, v něčem horší."

Ještě chvilku jsme si povídali o všem možným. Byl to fajn pokec. O něco později jsme si šli zatancovat, pak si zašli pro něco k pití a vrátili se ke stolu. Brácha s Daphne tu nebyli, za to tu ale byla Molly s Andym.

"Tak jak si to užíváš?" vybafla na mě Molly hned, jak mě zaregistrovala.

"Pohodička. A co ty?"

"Nemůžu si stěžovat. Hele, pak si to povíme," omluvila se, když někoho zaregistrovala a hned potom se vzdálila.

Ani se to nezdálo, ale ples utíkal ani jsem nevěděla jak. Za půl hodiny měl bejt konec a já už byla celkem utahaná.

"Tak co teď?" zeptal se Chris, jakoby mi četl myšlenky.

"Co takhle zakotvit to ve společence a třeba ještě chvilku kecat? Jsem celkem utahaná a hlavně už mě bolí nohy," koukla jsem dolů na zrovna ne moc pohodlný boty na podpatku, ve kterejch jsem nebyla zvyklá chodit.

"Jsem pro, taky už toho dneska mám plný zuby."

Zvedla jsem se teda, ale jak už jsem byla unavená, zamotaly se mi nohy. Neustála jsem to a slítla přímo na Chrise. To by nebylo tak hrozný, kdybych v ruce nedržela flašku s máslovym ležákem a celou jí nevylila přímo na něj.

"Ježiši, promiň. Moc se omlouvám," začala jsem rudnout.

"To je v pohodě. Nic se nestalo."

"Ne já jsem fakt,"

"Prosím tě, nech toho," přerušil mě. "Nahoře si to vyčistím kouzlem a hábit bude jako novej. Tak
už pojď." Vyrazili jsme ze Síně zšeřelýma chodbama do společenky.

"Ale mě to vážně mrzí," začala jsem nanovo v půlce cesty.

"Joe," zavrčel.

"Co?"

"Už toho fakt nech. Nic se nestalo."

"Ale,"

"Už ani slovo," položil mi prst na rty a já konečně zmlkla. Koukala jsem na něj, on na mě. Pomalu se začal přibližovat, až stál přitisknutý ke mně. Sklonil hlavu a políbil mě. šokovalo mě to. V hlavě jsem měla absolutní zmatek. Po chvilce jsem se vzpamatovala a polibek mu opětovala.

Po chvilce se odtrhnul. "Tak co, ještě se budeš omlouvat nebo tě mám znovu umlčet."

"No," dělala jsem, že přemýšlím, "myslím, že bys mě měl raději umlčet," zasmála jsem se a než se nadála, už jsme se znova líbali.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama