15. kapitola - Není radno si se mnou zahrávat

31. prosince 2009 v 11:47 | Elizabeth de Ténèbres |  Nový život v Londýně
Tak tady ode mě máte takovej menší silvestrovskej a novoroční dáreček, tak si ho pořádně užijte, protože nevim, kdy se dostanu k napsání další kapitoly. Krásně si toho Silvestra užijte a pak můžete do komentářů písnout jak jste slavili.

LiZ

P.S. za každej komentář budu vděčná





15. kapitola - Není radno si se mnou zahrávat


Odtrhla jsem se od Chrise. Cítila jsem, že nejsme sami. Moje tušení se potvrdilo, protože se nám za zády ozval pro mě známý hlas: "Ale, ale, ale. Kohopak to tu máme?"

"Co po mně zase chceš Smithi?"

"Neměla by ses takhle zahazovat s nějakým mudlovským šmejdem."

"Do toho, s kým se já zahazuju, je jedině moje věc. A jedinej, kdo je tu pro mě šmejd, jsi ty."

"Dávej si pozor na jazyk," zasyčel výhružně.

"Nebo co? Zase mi vykloubíš zápěstí?"

Na chvilku ho to zarazilo, ale rychle se vzpamatoval. "To bylo takové menší upozornění. Když mě nebudeš poslouchat, mohla bys dopadnout ještě hůř."

"Ty mi budeš vyhrožovat?" zúžila jsem vztekem oči a popošla několik kroků k němu.

"Ber to jako takovou," zamyslel se, "přátelskou radu."

"Přátelskou radu říkáš?" dělala jsem, že přemýšlím a popošla ještě kousek k němu.

"Myslím si, že si jí můžeš strčit do prdele." Rozpřáhla jsem se a vrazila mu facku. Snažila jsem se o co největší a to se mi asi i podařilo, protože mě brněla celá ruka.

"Pojď," chytil mě Chris za ruku a než se ten kretén stihnul vzpamatovat, byli jsme v tahu.

"Stará známost?" zeptal se, když jsme si sedli ke krbu ve společence.

"Tak trochu. Potkala jsem ho, když jsem poprvý byla v Cute. Nejdřív mi přišel úžasnej, ale postupem času se choval jako debil a já poznávala, co je skutečně zač, takže jsem s ním byla stejně jenom pět minut."

"Myslím si, že tu facku nenechá jen tak."

"Já vím, ale stálo to za to."

Chvíli bylo ticho, který přerušil až Chris: "Vážně ti vykloubil zápěstí?" zeptal se starostlivě.

"Jo, ale stejně jsem si s tím skočila na ošetřovnu a bylo to v pohodě."

"Neříkej mi," ozvalo se za námi, "že ses zase chytla se Smithem."

"Jo Molly, už to tak je."

"Před chvilkou jsem ho potkala. Byl pěkně nasranej a měl obtisknutou ruku na tváři. Došlo mi, že v tom máš zase prsty ty."

"Děláš, jak kdybych mohla za všechno špatný."

"Když jde o Smithe, tak to tak většinou je."

"Joe?" ozval se Chris a já mu zas věnovala svojí pozornost. "Už si půjdu lehnout. Tak dobrou," dal mi pusu a odešel.

"Wow, vy spolu chodíte?"

"Asi jo."

"Povídej. Přeháněj."

"Tady ne."

"Fajn, tak pojď nahoru."

"Hele, ale počkáme na Daphne. Nechci nic vyprávět dvakrát."

V ložnici jsem ze sebe konečně svlíkla ty šaty, smyla ze sebe všechny ty sračky, co jsem měla napatlaný na ksichtě a lehla si do postele. Daphne pořád nešla - zajímalo by mě, co kde s bráchou dělaj - a Molly právě zapadla do koupelny.

Dnešek byl fakt skvělej den. Teda až na toho blbečka ze Zmijozelu. Kdyby tady nebyl, byla by to dokonalá idylka.

"Čau holky!" zařvala Daph na celou ložnici a skočila na postel.

"Fo blbnef?" vystrčila Molly hlavu z koupelny s kartáčkem v puse.

"Nic, jenom jsem šťastná. Dnešek byl fakt suprovej."

"Poškej na mue, hned fem fam."

No teda, nikdy by mě nenapadlo, že může bejt nějaká holka takhle hotová z mýho bratra. Ale co, jsme ve světě kouzel a zázraky se dějou. Takže možný je asi všechno.

"Tak to vyklop," vylezla sestřenka konečně z koupelny.

"A co?"

"Třeba to, proč jsi tak happy."

"A nebo to, co jste s bráchou dělali," doplnila jsem Molly.

"Bylo něco?" zajímalo jí hned.

"Teda Weasleyová, na co ty hned nemyslíš," zakroutila Daph pobaveně hlavou.

"Jenom na to nejlepší."

"Tak už říkej," byla jsem netrpělivá.


***


Postupně jsme si navzájem převyprávěly svoje zážitky. Když jsem jako poslední dovyprávěla, ozvala se Molly: "Mám takovej pocit, že bysme měli dát Smithovi takovou menší lekci."

"To je fakt. Měl by si uvědomit, že se takhle k tobě nesmí chovat. A když něco provede jedný z vás, tak bude mít co dělat s náma se všema."

"Jasný! Je na čase, aby mu někdo konečně nakopal prdel!" zakončila jsem naší malou debatu optimisticky. "Ale nevím jak vy, ale teď jdu spát." Na důkaz svejch slov jsem zívla, div se mi držka neroztrhla.

Byla jsem vděčná, když jsem zalehla do svý měkkoučký postýlky. Konečně bylo v pokoji ticho, a já mohla o dnešku nerušeně přemýšlet. Podle mýho názoru jsme si ples všechny pořádně užily.

Mezi Andym a Molly to vypadá fakt nadějně. Mám takovej pocit, že spolu začnou do tejdne chodit.

A co se týče Daph s bráchou, překvapilo mě to. Když o tom Daphne vyprávěla, měla jsem pocit, že mluví o někom jiným. Ne o mým bráchovi. Ptáte se proč? Asi proto, že ho znám celkem dobře a takový chování, jaký Daph popisovala, mi k němu prostě nesedělo. No dokážete si Jamieho představit, že se chová jako ......... jako .............. sakra ani vyslovit to nejde, jak si to nedokážu představit. No prostě jako gentlemen. A jak to tak vypadá, tak Daphne takový chování žere. Bože, z nich bude dvojka, až se daj dohromady. A co se Smithe týče, fakt mu to nedaruju. Už se těším, až mu něco provedeme. S touhle myšlenkou jsem usnula.


***


Ráno mě probudilo vytí z koupelny: "Anniesku! Podáš mi ten novej šampón? Třepí se mi konečky!"

"Už běžím Poppyinko."

"Hele vy dvě pipinky, jestli okamžitě nezmlknete, tak za sebe neručím," uslyšela jsem zavrčení z Mollyiny postele.

"Hele Weasleyová, dej si pohov. Fakt nechápu, co tě zase žere," nechápala ta blbka a popošla blíž k Molly.

"Jestli sis toho nevšimla, tak většina lidí by ještě ráda spala."

"A co já s tím mám jako dělat?" nechápala.

"Ó bože, za co mě trestáš."

"Ty jsi věřící?" vykulila Annie oči. Jak někdo může bejt takhle blbej, to mi není jasný.

"Už ti někdo řekl, že jsi tupá, jak násada od koštěte?" přidala jsem se. Přece nezůstanu pozadu, ne?

"Cože? Jak to jako myslíš? To mi musíš vysvětlit." Tohle jsme už nevydržely ani jedna a skácely se na postel v záchvatu smíchu.

"O co jsem přišla?" vystrčila hlavu zpod deky rozespalá Daphne. To nás pobavilo ještě víc a my chytli výtlem ještě větší.

"Tak vysvětlí mi to už konečně někdo?" zeptala se Daph trošku naštvaně. No jo, žralo jí, že není v obraze a neví o co go.

Když se nám konečně podařilo uklidnit, jsme jí to vysvětlily. Ta z toho chytla ještě větší výtlem, než před chvílí my dvě dohromady a celý to začalo nanovo, protože je její smích děsně nakažlivej.

Když jsme se konečně uklidnily všechny, vydaly jsme s na snídani. Cestou jsme ve společence nabraly Garryho s Johnym.

"Tak jak jste si užili ples?" rozjela se mezi náma debata. Nakonec jsme se shodli, že to byl nejlepší ples ze všech.

"Jo a jen tak mimochodem bysme měli dořešit tu naší sázku, děvčata," usmála jsem se na ně zlomyslně. Obě ztěžka pokly. Asi si myslely, že na to zapomenu. Tak to se šeredně spletly. Já se budu moc ráda kochat pohledem na ně, až tady budou pobíhat jenom ve spodním prádle. Ha!

" Bude vám vyhovovat dnešní večeře?"

"Asi nemáme na výběr co?"

"Ne Molly, to fakt nemáte."

"Bože, to bude děsný."

"Hned jsem zpátky," omluvila jsem se.

"Čau brácha."

"Nazdar. Tak jsem slyšel, že jste si včerejší ples fakt užili." Až teď jsem si všimla Chrise.

"No jasný. Byl fakt suprovej. Daphne se taky zmínila."

"Fakt? A co říkala?"

"To je tajný, ale bejt tebou, tak jdu dneska na večeři včas."

"Proč?"

"Nech se překvapit." S tímhle jsem ho tam nechala, políbila Chrise a vrátila se zpátky na svoje místo.

"Proč jsi šla za Jimmim?" hodila po mě podezíravej pohled Daphne.

"Ale, jen tak. Nic zajímavýho."

"Neříkala jsi mu doufám, že se tady večer budu předvádět jenom v podprsence a kalhotkách, že
ne?"

"To přímo ne, ale jenom jsem mu řekla, ať dneska na večeři přijde včas," usmála jsem se na ní.

"Ty seš taková svině! Počkej, to ti vrátím."

"To těžko, protože já sázky neprohrávám."

Celej den jsme strávili ve společence. Hráli jsme různý hry, poflakovali se, no prostě idylka. Pak jsem ještě asi dvě hoďky strávila s Chrisem kecáním.


***


Konečně nastal čas večeře. Nevím, jak je to možný, ale nějak se to rozkřiklo a ve Velký síni byla narvaná snad celá škola.

Holky pořád ještě nepřišly. Já jim to tak přeju. Předtím se mi posmívaly a dělaly si ze mě prdel, jak já tady budu běhat ve spodním prádle a nakonec to dopadlo úplně naopak.

"Hele, už jdou," drknul do mě Garry. Na večeři jsem šla jenom s ním, protože zbytek jsme měli támhle za dveřma.

"Víš, že mi jich je teď i docela líto?"

"To mě taky. Nechtěla bych bejt na jejich místě."

Najednou ztichla celá Síň, protože dovnitř vesprintovali tři mí spoře oblečení kamarádi. Už to měli skoro celý za sebou, když v tom na Daphne namířil hůlkou jeden Zmijozelák a nějakým prasáckým kouzlem jí rozepnul podprsenku. Daph si ten malej detail hned uvědomila a zastavila se, aby si jí mohla držet. Naštěstí jí nespadla. Oba jsme s bráchou vyskočili a zamířili k Daph. James si po cestě sundal triko a Daph se do něj okamžitě vděčně oblíkla. Až teď jsem si uvědomila, jak je oproti němu hrozně malinká. Jeho triko měla skoro jak noční košili. Potom jí dal ruku kolem ramen a odváděl ji pryč.

Zato já se pryč jen tak nechystala. Ještě jsem měla nevyřízený účty. Rozzuřeně jsem se podívala na toho dementa, kterej jí to provedl. Došla jsem až k němu, rozpřáhla se a dala mu pěstí. Teda chtěla jsem dát. Buď to čekal, nebo měl fakt pohotový reflexy, protože uhnul a já místo jemu, vrazila Richiemu.

A doprdele, zaklela jsem v duchu. Smith se nasraně postavil a měřil si mě pohledem.

"Tak tohle už jsi vážně přehnala." Popadnul mě za triko a přirazil mě ke zdi. Jau! Doprdele! Už jsem se zas třískla do hlavy. Jestli to takhle půjde dál, za chvíli budu úplně blbá. Ksakru! Proč já toho dementa vidím dvakrát? Mě ho stačilo vidět jenom jednou!

Tou ránou jsem byla trošku paralizovaná a ten debil mě mezitím odtáhnul někam pryč ze Síně. Že to nebylo moc dobrý, jsem si uvědomila ve chvíli, kdy jsme se ocitli v chodbě, kde nikdo nebyl.

"Tak aby bylo jasno, mě mlátit nebudeš, mě teda ne!" poprskal mi celej obličej. To už se dneska nebudu muset mejt. No bomba. Znechuceně jsem si otřela obličej do rukávu. Bleee, to je fakt nechutný.

Asi si všimnul mýho znechucenýho šklebu, protože, protože mě přimáčknul ke zdi ještě víc.

"Varuju tě naposledy. Ke mně se takhle chovat nebudeš. To si nech pro ty svoje nebelvírský ubožácký kamarádíčky. Kde všichni jsou, hm? Vybodli se na tebe, tak je to. Ale to ti jistě nevadí. Konečně máme chvilku jenom sami pro sebe." Bože, on je fakt šiblej.

"Nehrabe ti trošku?" Už byl asi fakt pořádně vytočenej, protože mi prudce zvednul hlavu a násilím mě políbil. Z toho se mi fakt zvednul kufr, ale naštěstí se mi podařilo ho od sebe odstrčit, jinak bych se mu fakt poblila do ksichtu.

"Okamžitě od ní vypadni!" uslyšela jsem známej hlas.

"Nebo co, Owene?"

"Jestli jí něco uděláš, tak,"

"Tak co?"

Místo slov ale Garry vytasil hůlku.

"Radši to schovej, ještě by sis mohl ublížit." Garret se nasral a vyslal proti němu první zaklínadlo.

Rozpoutala se tam hotová bitka, až jsem nestíhala, kdo vyslal který zaklínadlo. Paprsky lítaly vzduchem a souboj nebral konce. Napadnul mě spásnej nápad, kterej jsem hodlala uskutečnit.
Vytáhla jsem vlastní hůlku. Odzbrojila toho dementa, omráčila ho, spoutala a Garry mi ho pomohl narvat do přístěnku s košťatama. Chlapec se asi bude divit, až se probere. Neměl si začínat.

"Jsi v pohodě?" zeptal se mě pak Garry.

"Ale jo," hrála jsem hrdinku. To mi ale nevyšlo, protože se mi zamotala hlava a já skončila na
zemi. "Jauu."

"No to vidím. Pojď, vezmu tě na ošetřovnu."

"Prosím, na ošetřovnu ne."

"Tak fajn, vezmu tě jinam."

Kam mě bere, už jsem nedozvěděla. Vzal mě do náručí a odnášel pryč.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lilian Lilian | E-mail | Web | 4. ledna 2010 v 19:19 | Reagovat

jo, honem rychle další. už se těším. a potřebovala bych zasemenší radu. já nepřišla na to, jak se přidávají odkazy. ještě se na to pokusím podívat, ale nevim nevim. a nepoděkovala jsem ti za to věnování, tak to dělám teď. jsem hold nevšímavá a kvůli tomu jsem se párkrát taky ztrapnila, sice nena veřejnosti, ale přes net určitě. tak dík.

2 Fiera Fiera | Web | 20. ledna 2010 v 18:38 | Reagovat

Hej ten konec prostě nej: Chlapec se asi bude divit, až se probere. -
Kam mě bere už jsem nedozvěděla. Vzal mě do náručí a odnášel do neznáma.

3 wladka wladka | Web | 12. února 2010 v 7:32 | Reagovat

sorry ze az teraz ale ta..
superkapitola chce to dalsiu

4 Flammea Flammea | Web | 3. května 2010 v 15:17 | Reagovat

jseš tupá jak násada od koštěte... tak tímhle si mě dokonale rozsekala :D mam dojem, že jsem si poprskala celou obrazovku od počítače :D super kapitolka, jsem moc ráda, že se Jo a Garry usmířili bez nich by to nebylo ono :-) přeci jenom největší sranda se většinou motá kolem těhle dvou osob :D hezky to Richiemu nandali, jen co je pravda, taky si nic jinýho ten parchant nezasloužil :-D bejt na jejich místě asi by to neskončilo jenom uklizením do přístěnku ne ne ne... pěkně bych ho vystavila na dobře viditelný místo a tak, aby tam na něj stoprocentně každý narazil :-D jo jo nemá si hošánek začínat s těmahle lidičkama :D super fakt už se těšim na další kapitolku :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama