16. kapitola - Kalbička

23. července 2010 v 11:09 | Elizabeth de Ténèbres |  Nový život v Londýně
Tak tady máte pokračování Života. původně to měla bejt jenom půlka kapitoly, ale nakonec jsem se rozhodla, že to rozdělim, protože kdo ví, jak dlouho bych tu druhou půlku psala. Tak si to užijte a doufám, že budete co nejvíc komentovat, abych měla chuť co nejdřív napsat pokračování :-)




16. kapitola - Kalbička


Zakempili jsme to až v nějaký chodbě, kdesi v horní části hradu. Garry mě postavil na zem a sám začal přecházet tam a zpátky před holou zdí. V tu chvíli jsem začala přemejšlet o tom, jestli jsem se do tý hlavy nepraštila přece jenom trošku víc. Chtěla jsem se Garryho zeptat, jestli mu náhodou nehrabe, ale než jsem stihla otevřít pusu, ve zdi se objevily dveře a on mě do nich zatáhnul.

Objevili jsme se v útulný místnosti. Uprostřed stála pohovka, vedle který byl menší stolek a na něm několik lahviček. Přímo naproti pohovce hořel krb. Flákla jsem sebou na sedačku a Garry začal zkoumat lahvičky.

"Na, tohle vypij," hodil po mně lahvičku se zářivě zeleným obsahem.

"To nemyslíš vážně, že ne?" podívala jsem se na něj značně nedůvěřivě.

"Hele nekecej a pij. Uvidíš, že se ti po tomhle udělá líp."

Tím si teda nejsem jistá, prolítlo mi hlavou, ale bez dalších keců jsem lahvičku odzátkovala a nevábně vypadající tekutinu do sebe kopla.

"Bleeeee!" zašklebila jsem se odporem. To bylo snad to nejhnusnější, co jsem kdy pila. "Co to proboha bylo?"

"Lektvar proti otřesu mozku, neznáš?"

"Naštěstí jsem se s tím setkala poprvý.

"No jo no, tak lidi, co nedělaj průšvihy se s tím asi jen tak setkat nemůžou."

"A tím chceš říct co?"

"Já? Vůbec nic."

"To chceš jako říct, že jsem slušňáček až za hrob, nebo co?"

"Vypadáš tak," pokrčil omluvně rameny. "I když Smithovi teda nakládáš pořádně."

"Tsss, víš, že jsi docela drzej? To by chtělo nějak ztrestat," zamyslela jsem se nahlas.

"Tak to by mě zajímalo, jak by mě takový tintítko jako ty mohlo ztrestat," rozesmál se.

No počkej, to ti nedaruju, ušklíbla jsem se v duchu a hodila po něm polštář. Trefila jsem ho přímo mezi oči.

"No počkej!" zvolal a vrátil mi to i s úroky. Za chvilku se mezi náma rozpoutala pravá, nefalšovaná polštářová válka. V jednu chvíli jsme oba drapli ten samej polštář a v další už byl polštář na dva kusy a v místnosti poletovala spousta peří. Takhle skončilo ještě několik polštářů, takže nakonec bylo všechno pokrytý slušnou vrstvou peří. Unaveně jsme se vedle sebe svalili na zem.

"Sakra já mám na něco chuť."

"S tím se dá něco udělat. Můžeme si skočit do kuchyně," navrhnul.

"Sice jsem měla na mysli něco ostřejšího, ale klidně bych i něco zakousla."

Vydali jsme se po schodech dolů. Cesta mi připadala dost nekonečná. Asi jsme byli fakt vysoko.

Jakmile nás zaregistrovali obyvatelé kuchyně, okamžitě se jich kolem nás shromáždilo asi deset.

"Co si budou slečna a pán přát?" vypísknul jeden z nich.

"Nějaké menší občerstvení," objednala jsem

"Jistě hned to bude," uklonil se nám a všichni odcupitali někam dozadu.

"Ty vole..., " uteklo mi, když se o chvilku později vraceli s pořádným balíkem jídla a několika
flaškami dýňové šťávy a máslového ležáku. Garry jim za nás za oba poděkoval.

"Tohle všechno jako máme sníst jo?" ujišťovala jsem se. "Mi připadá, jako bychom dělali zásoby na zimu.

"Psst," syknul Garry a zastavil se tak prudce, až jsem do něj narazila.

"Co je?" nechápala jsem.

"Filch," zašeptal tak, že jsem ho sotva slyšela a už mě táhnul do výklenku. Byli jsme na sobě děsně nalepený a já se musela furt ošívat. "Ten tady snad bude strašit ještě sto let," pošeptal mi můj kámoš do ucha a já vyprskla smíchy. Funění a šourání v tu chvíli ustalo a v ten samej moment mi Garry zacpal rukou pusu.

"Já vím, že tam někde jsi! Vylez!" zaskřehotala ta dobrá duše střežící tuhle školu už po staletí.

Začal se šourat naším směrem a já se musela Garretovi zahryznout do ruky, abych se nezačala smát nahlas. Naštěstí je Filch slepej jak patrona, takže to po chvilce vzdal a odšoural se pryč.

"Ty sadistko jedna!" koukal se na mě Garry ublíženě a třel si postiženou ruku. Tentokrát jsem to už nevydržela a rozesmála se nahlas. S tím, jak se tvářil to snad ani jinak nešlo. "To je fakt ohromě zábavný mrzačit svý kamarády, který se staraj o to, abys neumřela hlady, co?" To mě pobavilo ještě víc a můj výtlem nebyl nějakou chvíli k zastavení. Chvíli na mě koukal jako na mentála, pak mi vrazil do rukou flašky a pokračovali jsme v cestě.

Když jsme dorazili do společenky, pořád ještě jsem se pochechtávala.

"Co jste zase vyváděli?" koukala na nás Molly podezíravě. "Že vy jste něco chlastali?"

Než stačil kdokoliv odpovědět, přiřítila se k nám Daphne: "Cože! Vy jste chlastali a ani se nepodělili?" vykulila oči a já se zas začala smát.

"Neboj Daph to bych ti přece neudělal," klidnil ji Garry.

"Jenom aby," mhouřila podezíravě oči.

"Vždyť mě znáš," To jí asi stačilo, protože se uklidnila.

Na Mollyino naléhání jim Garry vylíčil celou story od polštářový války v Komnatě, až po cestu do společenky. Všichni se skvěle bavili, jenom Garry se tvářil trošku kysele.

"A na co teda máte tohle?" ukázala Daph na krabici s jídlem a flašky.

"To že jsme nechlastali, neznamená, že to v nejbližší době nehodláme napravit. A víš co, chlastat s prázdným žaludkem není nic moc," mrkla jsem na ní a jí se rozzářily oči. Ta holka je neskutečná, fakt.

"Kde to spácháme?" zajímalo mě.

"Asi u vás, ne?" koukla se Molly po Garrym. "Tady by se přisockovalo moc lidí," dodala na vysvětlenou, když se na ni nechápavě díval.

"Jasný, tak já to domluvím s klukama a pak pro vás skočím.

Ani ne o deset minut později už jsme vcházely do jejich pokoje. Bordel tady měli příšernej. Teda ne že bych byla pořádkumilovnej člověk, to vůbec, ale tohle byl fakt extrém. Naštěstí stačilo párkrát mávnout hůlkou a problém byl vyřešen. Ještě jsme postele odsunuly ke stěnám, takže uprostřed místnosti vzniknul celkem velkej volnej prostor, na kterej jsme přičarovali hromadu polštářů, aby se nám dobře sedělo, či leželo.

Nakonec se nás tam sešlo celkem dost. Kromě Molly, Daph, Garryho a mě ještě Johny (ten přece nemůže chybět na žádný naší akcičce), Oscar, Clark, Chris od nás z ročníku, Danny, Steve, Luke a z holek ještě Gaby a Claire. Byl nás tam fakt kotel, takže nebylo nouzi o jídlo ani pití. Každej něco přinesl, takže jsme tam měli i slušnou zásobu chlastu.

Takhle jsem aspoň měla možnost poznat spolužáky a zjistila jsem toho celkem dost zajímavýho.

Tak například: Oscar je pohodář, hodně chytrej a má tady mladší ségru.

Clark vypadá jako naprostej děvkař a z těch dvou vět, co jsme spolu prohodili se mi to potvrdilo.

Pro představu, náš rozhovor vypadal takhle:

"Nechceš, se někam vypařit, kotě?"

"Nemám zájem."

Chris a Danny jsou v pohodě. Taková nerozlučná dvojka. Jeden bez druhýho by nebyli nic. Jsou to oba pohodáři, co pořád vtipkujou. Vzájemně se doplňujou.

Steve i Luke se taky projevili jako normální bytosti, ale byli dost nevýrazní. O Lukovi akorát vím, že je úplně zažranej do famfrpálu, ale jenom jako pasivní sportovec. Na aktivní sport prej nikdy moc nebyl.

Když už jsem měla celkem dost upito a motaly se mi nohy i jazyk, rozhodla jsem se jít ukořistit něco k jídlu. Po cestě zpátky jsem o někoho, kdo ležel na zemi, zakopla a jak dlouhá, tak široká se natáhla. No co, takhle je to celkem pohodlný. Uvelebila jsem se pohodlněji s tím, že je na čase se trošku vyspat.

Ten, co ležel pode mnou, na to měl asi trošku jinej názor: "Leží se ti dobře?"

Odkulila jsem se, abych zjistila, kdo to je. "Jé Grayi! Teda Gayi," opravila jsem se. "Seš gay, že jo? Neboj, já to nikomu nepovím," zašeptala jsem dramaticky. Můj nebohej kamarád na mě jenom koukal a asi nevěděl, co si o mně myslet.

"Pojď spinkat, navrhla jsem mu a nečekala na jeho reakci. Schoulila jsem se mu v náručí, zavřela oči a do pěti vteřin byla tuhá.


***


"Áááá moje hlava," zaúpěla jsem, když jsem se ráno posadila. Měla jsem jí jak střep a celkově jsem se cítila malátná. Žaludek to naštěstí ustál v pohodě. Všichni okolo vypadali dost chcíple. Víc jak půlka z nich ještě spala a ty, co byli vzhůru, vypadali dost dezorientovaně.

"Neřvi!" zaprotestoval někdo vedle mě a já poznala Daphne. Ona i Molly vypadaly víc v pohodě, než já. Po domluvě jsme se vydaly do našeho pokoje, abysme vypadaly aspoň trošku použitelně.

Ty dvě pipiny tam naštěstí nebyly, takže nikdo neokupoval koupelnu.

"Ty už radši nechlastej, Joe," rozesmála se najednou Molly.

"Proč? Co jsem vyváděla?"

"Ty si to fakt nepamatuješ?" zeptala se nevěřícně.

"No něco jenom matně."

"Chudák Garry, dáváš mu dobrý kapky."

"Kdo? Já?"

"Nj, už to tak bude. Nejdřív ho odpoledne pokoušeš, pak z něj uděláš gaye a nakonec si na něm
usteleš. Chudák malej, takhle ho brzo přivedeš do hrobu."

"Jo a nakonec sis mu lehla do náruče," přisadila si i Daphy.

"Ach jo," zaúpěla jsem.

"Neboj, on to nějak přežije," mrkla na mě sestřenka.

"Hlavně, abych to přežila i já," strachovala jsem se.

"Hele holky," přerušila nás Molly, "nevím, jak vy, ale já mám hlad jako kráva, takže bych vyrazila na snídani. Co vy na to?"

Obě jsme jí to odsouhlasily a o nějakou chvíli později si sedaly ke stolu ve Velké síni. K mojí smůle už tam kluci byli.

"A jé, moje zkáza přichází," rejpnul si hned Garry. "S tebou se člověk fakt nenudí," pokračoval dál.

"Já tě včera v Komnatě varovala," pokrčila jsem rameny.

"No jo, tam jsem ještě netušil, že ze mě uděláš gaye a pak si ze mě uděláš postel."

"Buď rád, aspoň k něčemu jsi dobrej," vrátila jsem mu to a nevinně se na něj usmála.

"Ty jsi fakt neskutečná."

"To víš, já se ti zdám. Jsem tvůj nejkrásnější sen."

"To spíš nejhorší noční můra."

"Tím hůř pro tebe."

"To jo. To bych si měl někde sehnat náhubek a nasadit ti ho, abys mě zas nepokousala, viď?"

Naší velice inteligentní a smysluplnou debatu přerušil přílet sov.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 katuska katuska | Web | 23. července 2010 v 11:18 | Reagovat

ahoj,mám nový e-shop a chci tě poprosit aby jses podívala na ten blog a okomentovala ho a mužeš si něco i koupit díky moc a promin za reklamu a chod se tam furt koukat třeba si u mě něco koupiš.

2 AdÉé:LiiS°° AdÉé:LiiS°° | Web | 23. července 2010 v 11:19 | Reagovat

Ahoj..Na mím blogu je párty..Nechceš se zastavit?? :)

3 LusS!^^ LusS!^^ | Web | 23. července 2010 v 11:19 | Reagovat

pěkný blog

4 Lilian Lilian | 25. července 2010 v 18:49 | Reagovat

jsem naprosto, ale naprosto vytlemená... xD
nejvíc mě dostala Joe... "Jé Grayi! Teda Gayi," opravila jsem se. "Seš gay, že jo? Neboj, já to nikomu nepovim," zašeptala jsem dramaticky.... z toho jsem fakt nemohla :D
přílet sov? copak nám tam dáš zajímavého? no?

5 Elizabeth de Ténèbres Elizabeth de Ténèbres | Web | 28. července 2010 v 19:09 | Reagovat

RE: Lilian

nech se překvapit ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama