22. kapitola - Akcička

24. ledna 2011 v 16:47 | Elizabeth de Ténèbres |  Nový život v Londýně
Tak jsem tu konečně s novou kapitolou. Určitě by se tu objevila už dřív, ale jelikož jsem od úterka, až doteď byla pryč, tak se tu objevila až teď. I tak doufám, že se vám bude líbit.

Liz

Už od úterka jsem se těšila, jak si na čtvrtečním tréninku protáhnu tělo. Celkem dlouho jsem na tréninku nebyla, takže bylo co dohánět.

"Sakra holky. nevíte, kde mám ty chrániče na předloktí?" lítala jsem zběsile po pokoji a hledala část svojí výstroje, která prostě nebyla k nalezení.

"Ježiš, tak si to zkus přivolat," odpověděla mi Moll, která už ze mě byla dost na nervy.

"To bych musela vědět, kde mám hůlku," odsekla jsem jí podrážděně.

"Já nechápu, jak tu můžeš mít takovej bordel," rozesmála se Daph.

"Jak vidíš, tak úplně normálně," odpověděla jsem jí a s úsměvem vytáhla chrániče zpod postele.

"Fakt by sis tu ale mohla uklidit," podotkla Molly zamračeně. Bože ta má náladu, co jí zas přelítlo
přes nos?

"Kdybych měla hůlku, tak si tu uklidím." Po mým prohlášení chytla Daphne další záchvat smíchu.

Molly se nasraně zvedla, odešla do koupelny a nezapomněla za sebou pořádně třísknout dveřma.

Zaraženě jsme se na sebe s Daphne podívaly. "Co jí je?" zeptala se mě.

"To by mě taky zajímalo. Asi bysme to měly zjistit." Daph přikývla a obě jsme vlezly za Moll do
koupelny.

"Co se děje, Molly?"

"Nic," odpověděla až přehnaně rychle.

"Ale nekecej," dotírala na ni i Daph.

"Ráno jsem viděla Andyho."

"No a?" nechápala jsem.

"Objímal se s nějakou holkou," vybalila konečně to, co ji tak žralo.

"A co ti k tomu řekl?"

"Nic. Neví, že jsem je viděla."

"Tak za ním skoč. Určitě pro to bude mít nějaký rozumný vysvětlení."

"Joey má pravdu. A navíc mi Andy připadá jako férovej kluk, takže si nemyslím, že by tě podváděl."

"Asi máte pravdu, holky. Skočím za ním ještě před tréninkem." S tím se zvedla a odešla z pokoje.

"Já proti Andymu nic nemám, ale jestli jí ublíží, tak mu osobně rozbiju hubu."

"A já se k tobě mileráda přidám," odsouhlasila jsem jí to.

Pak jsme ještě nějakou dobu kecaly, takže jsme trošku pozapomněly na trénink.

"A doprdele," prohlásila Daph při pohledu na hodinky.

"Co je?"

"Za pět minut nám začíná trénink."

"No do háje," zvedla jsem se okamžitě z postele, na který jsem se až doteď válela.

"Jerry nás zabije," zaúpěla Daphy a vylítla z pokoje, jak neřízená střela, a já za ní.

V rekordním čase jsme prolítly celej hrad. Zbývalo nám poslední schodiště, když v tom jsem si přišlápla svojí rozvázanou tkaničku (neběhejte s rozvázanejma zkaničkama, je to pěkně blbej nápad, jak jsem právě zjistila) a ten zbytek schodiště sletěla pěkně po tlamě. Naštěstí pod těma schodama někdo stál, takže jsem dopadla do měkkýho.

"Jé čau Smithi," poznala jsem v dotyčným toho zabedněnýho zmijozelskýho idiota a rychle jsem se zvedla. Když jsem ho překračovala, nezapomněla jsem mu dupnout na ruku. "Fakt jsme si dobře pokecali. Tak zas někdy," mávla jsem mu na pozdrav a vyběhla z hradu. Daphy se tlemila a nebyla schopná chůze, natož běhu.

Vzhledem k tomu, že jsme byly ještě pořádnej kus od hřiště, zbejvala nám poslední minuta a za sebou jsme slyšely nadávajícícho Smithe, rozhodli jsme se ke hřiště doletět.
Stihly jsme to akorát a vzhledem k tomu, že už jsme byly poslední, nestihly jsme se zeptat Molly, jak jí to dopadlo.

"Jsem rád, že jsme se tu konečně sešli všichni," ujal se slova Jerry. "Pro ty, kteří je znají, tohle
jsou Joanne a James Potterovi. A pro vás dva, tohle je..." a představil nám členy týmu, který jsme ještě neznali. "Další zápas hrajeme až v březnu, takže máme relativně dost času. Ale to neznamená, že se budeme flákat. Je před námi ještě spoustu práce. Teď už ale dost keců, a jde se makat."

Trénink probíhal podle očekávání. Jeremy nás honil, jak kdyby to měl bejt náš poslední trénink v životě, my lítali po hřišti jak stádo splašenejch hypogrifů. Kdyby se na nís někdo koukal z tribuny, asi by viděl jenom spoustu rozmazanejch šmouh.

Byl to celkem nezvyk, když nás najednou bylo na hřišti tolik. Ze začátku to bylo divný, ale po chvíli jsem si na to zvykla, a musím uznat, že to bylo lepší.

Po tréninku jsme s Daph chtěly z Moll dostat, jak jí to dopadlo s Andym, ale nakonec jsme se i s Garrym dohodli, že si to necháme do společenky, až s náma bude i Johny.

Po dlouhý době jsme se zas všichni sešli na večerní pokec u krbu.

"Tak jak ti to teda dopadlo s Andym, Moll?"

"Co je s Andym?" nechápali kluci, protože nebyli u toho, když nám to Molly říkala.

Sestřenka jim vysvětlila, jak se věci mají a pak odpověděla na mojí otázku: "Vysvětlilo se to. Ta holka byla jeho nejlepší kamarádka, o který mi už několikrát vyprávěl a zrovna se pohádala se svým klukem, a tak jí utěšoval."

"A co ty Garry?"

"Co, co já?"

"Jakej byl trénink po tak dlouhý době?"

"Dobrej záhul. Ale jinak spokojenost největší."

"Hele lidi, už jsme tu měsíc, a ještě jsme nikomu neprovedli žádnej žertík.

"Johny má pravdu, měli bysme něco vymyslet," souhlasila s ním Molly.

"Tak komu něco vyvedem?" zeptal se Garry.

"Smithovi," vykřikli jsme s holkama unisimo a jako na povel se rozřehtaly.

"No i když bych řekla, že i bez toho ho dost terorizuješ," ušklíbla se Daphne.

"Hele za ten dnešek fakt nemůžu," ohradila jsem se dotčeně. Jak kdybych se chtěla dobrovolně
přizabít nebo jak kdybych chtěla úmyslně skončit na tom dementovi.

"Cos mu zas provedla?" Daph mě nepustila ke slovu a celou událost jim vyžvanila.

"Tak co bysme mu teda mohli udělat?"

"Já něco vymyslím, a pak vám řeknu," navrhla jsem, protože už se mi začal v hlavě rodit plán.
Ještě to ale musím pořádně promyslet. Ostatní souhlasili.

Pak jsme ještě nějakou dobu kecali, a když jsem se konečně kolem půlnoci dostala do postele, stejně jsem neusnula. Musela jsem přemejšlet o svým nápadu. Až když jsem ho konečně dovedla k dokonalosti, podařilo se mi usnout.


***


Ráno jsme sešly do společensky, kde už na nás čekali kluci.

"Čau holky, víte, co je novýho?" zeptal se Johny.

"Co?"

"Zítra se jde do Prasinek?"

"Fakt?" zeptala jsem se nadšeně. Kluci mi o týhle čistě kouzelnický vesničce vypravovali
několikrát a já se nemohla dočkat, až jí konečně uvidím na vlastní oči.

"Jo jo, pak vymyslíme, kam všude tě vezmeme," sdílel moje nadšení Garry.

"Jasně," souhlasil Johny, ale tvářil se tak nějak, zvláštně.

Chvíli jsem nad tím přemýšlela, ale pak to hodila za hlavu a radši ostatní dohnala, protože se vydali na snídani.

Přišli jsme zrovna, když do síně vlétly sovy, nesoucí poštu. Obvykle mi nic nechodí, takže jsem byla dost překvapená, když se přede mě snesla neznámá sova. Odvázala jsem jí dopis z nožky a otevřela ho.



Krásná slečno,

moc ti děkuji za pomoc s esejí, zachránila jsi mě tím. Rád bych se ti odměnil, a tak doufám, že přijmeš mé pozvání do Prasinek.
Budu čekat na odpověď,

D. C.



"Kdo ti píše?" nakoukla mi Molly přes rameno.

"Nevím," odpověděla jsem. "Teda vím, ale vlastně nevím?" uvedla jsem to na pravou míru.

"Cože?" nechápala Daph a Moll na mě koukala taky, že netuší, co tím myslím. Ani se jim nedivím.

Tak jsem jim převyprávěla, co se stalo v knihovně.

"Co myslíte, mám s ním jít?" zeptala jsem se jich.

"Bejt tebou, tak jdu," odpověděla Moll a Daph jenom kývla na souhlas.

"Tak teda jo," souhlasila jsem a hned sesmolila odpověď.



D. C.

Tvé pozvání přijímám. Sejdeme se v deset hodin ve Vstupní síni.

Krásná slečna



Pergamen jsem přivázala na nožku té samé sově, která ho přinesla.

"Čau ve spolek," pozdravil brácha zvesela.

"Nazdar bratře, co že tak zvesela?"

"Ále, jenom mám radost, že zítra vypadneme ze školy. Daph?" naklonil se k ní.

"No?" vzhlédla od svojí snídaně a usmála se na něj.

"Co děláš zítra?"

"Zatím nevím," pokrčila rameny.

"A nešla bys do těch Prasinek se mnou?" zeptal se, a když přikývla, rozsvítil se jak vánoční
stromeček. Někomu stačí ke štěstí fakt málo, zakroutila jsem nad tím pobaveně hlavou. Divím se, že se ještě nedali dohromady. Až bude klid, budu se na to muset Daphy zeptat.

"Nechci rušit, Daph, ale jestli nepohneme, přijdeme pozdě na obranu a Garrison by asi nebyl moc nadšenej." Zvedli jsme teda kotvy a vydali se na dvouhodinovku obrany.

Vyučování ubíhalo celkem rychle. Konečně jsme před sebou měli poslední dvě hodiny, a to souboje. Byly to dost hustý hodiny. Žádná teorie, a jenom samá praxe, takže přesně něco pro mě.

"Tak kdybyste byli tak laskaví a věnovali mi pozornost," zjednal si ticho ve třídě profesor Graham. Během chvilky se třída zklidnila, a tak pokračoval: "Doteď byla každá hodina na něco zaměřená a cvičili jsme jednotlivá zaklínadla. Ale odteď až do Vánoc mezi vámi bude probíhat turnaj. Podle výsledků na tamto turnaji budete rozděleni do skupin na Velký vánoční turnaj. Podrobnosti se ještě dozvíte," zakončil svojí řeč a všichni si začali šeptat.

Tak to bude dost hustý, pomyslela jsem si. Zvlášť, když si souboje zapsal snad každej, takže jsou koleje rozdělený. Chtěla jsem se zeptat Moll, která seděla přes uličku, co si o tom myslí, ale profesor si znovu sjednal ticho: "Teď vám přečtu, jak jste rozdělení do skupin. V první skupině je Anderson Lucas, Jones Tommy, Stray Daniel a Weasleyová Molly. Ve druhé skupině je Lee Kurt, Lenz Andrew, O'Neil Jacob a Woodová Jane. Třetí skupina, Fox Jeremy, Hansen Clark, Jacksonová Holly a Potterová Joanne. Ve čtvrté skupině se proti sobě utkají Connersová Anne, Moris Oscar, Scottová Gabriel a Tails Johny. Do páté skupiny patří Hogins Steven, Loganová Kate, Nielsová Daphne a Tailor Christopher. A do poslední skupiny patří zbytek, tedy O'Brianová Cornelia, Owen Garret, Reeds George a Ryanová Claire. A teď něco k pravidlům. Jsou zakázána kouzla z černé magie, i když pochybuji, že zrovna tady to musím říkat. Ve skupinách bude bojovat každý s každým na dvě vítězná kola. Podle výsledků budete rozděleni dále, ale to až později. Ten, kdo poruší pravidla, je okamžitě vyloučen ze soutěže. Nějaké další otázky?" když se nikdo neozval, pokračoval: "Výborně." Mávnul hůlkou a kolem dokola celé učebny se objevily židle. "Nemyslete si, že ti co nebudou bojovat, se budou flákat. To ani omylem. Vezměte si brky a pergameny a u každého souboje vypíšete chyby, které jednotliví studenti udělali. To mi vždy odevzdáte na konci hodiny. Nějaké otázky? Nic? Tak tedy začneme. Jako první se nám tu předvedou pan Anderson a pan Jones. Prosím pánové," pokynul jim a kluci přešli doprostřed učebny. "Můžete začít," pobídnul je profesor, když už se nějakou dobu nic nedělo.

Kluci začali zlehka. Tommy vyslal na Luka omračující kouzlo, ten ho odvrátil a takhle to pokračovalo nějakou dobu. Souboj byl vyrovnaný, ale něco tomu chybělo. Nakonec vyhrál Tommy poměrem dva ku jedné. Na pergamen jsem napsala několik poznámek.

V dalším souboji se utkali Kurt s Andym. Vypadalo to dost podobně a byla to taky celkem nuda. Myslela jsem si teda, že to bude větší zábava. Kurt vyhrál 2:0.

Třetí souboj byl aspoň konečně trochu zajímavej. A navíc to byli lidi ode mě ze skupiny, takže jsem je aspoň mohla okouknout. Jerry se měl utkat proti Clarku Hansenovi. Famfrpál Jerrymu jde, tak uvidíme, jak je na tom v soubojích. Navíc jsem tomu děvkařskýmu machýrkovi, teda jako Clarkovi, přála, aby mu konečně někdo ukázal, že není king. Jeremy na něj vyslal odzbrojovací kouzlo a hned za ním petrificus. Clark to první vykryl, ale tomu druhýmu se vyhnout nestačil a složil se na zen tuhej jak prkno. Tak to byla teda rychlovka. Clark vážně moc rozumu nepobral. Řekla bych, že má makovici prázdnou a mozek nosí v kalhotách. Takhle vypadalo i druhý kolo a Jerry byl ani ne za pět minut hotovej.

Následoval další souboj, a to mezi tou blbkou Annie a mezi Oscarem. Oscar je na kouzlení celkem levej, ale myslím si, že s Annienkou nebude mít moc práce. Moje předtucha se potvrdila a Oscar vyhrál 2:0.

"Tak, to je pro dnešek vše, až mi odevzdáte pergameny s rozborem, můžete jít," pustil nás Graham.

"Tak co tomu říkáte?" zeptala se Molly hned, jak jsme vyšli ze třídy.

"Mě to připadá jako dobrej nápad, ale hlavně jsem rád, že ve skupině nemám nikoho z vás."

"Co je Johny, snad by ses nebál, že ti natrhnu zadek?"

"To bych se spíš bál o ten tvůj," namítnul dredař.

"Víš, že jsi drzej?" praštila jsem ho pěstí do ramene.

"No to nevím. Jsi první, kdo mi to říká,"

"Tak aspoň, že už to víš," vyplázla jsem na něj jazyk.

"Garry, já ti zavidím," ozvala se Daph.

"Mně? A proč?"

"No že máš ve skupině Popcu."

"To já z ní mám teda docela strach?"

"Cože?" nechápali jsme.

"No bojím se, že mi hůlkou vypíchne oko," prohlásil naprosto vážně a my se rozesmáli.

"Já bych se toho zas tolik nebál," uklidňoval ho Johny, "pochybuju totiž, že ví, za kterej konec se
hůlka drží," to u nás vyvolalo další záchvat smíchu.

"Pojďte si někam sednout, ať vás můžu seznámit se svým plánem."

"Jakým plánem?" nechápala Moll.

"Ty už si nepamatuješ, co jsme včera plánovali?"

"A no jo, vlastně," plácla se dlaní do čela.

"Tady budeme mít klid," otevřel Garry dveře nějaký prázdný učebny. Všichni si posedali na lavice
a já jim vyložila svůj plán. Všichni nadšeně souhlasili, a tak jsme se domluvili, že to provedeme po večeři.

Celý odpoledne jsem byla jak na trní. A pořád jsem netrpělivě pokukovala po hodinkách. Už jsem se nemohla dočkat, až toho idiota ztrapníme.

Konečně nastal čas večeře, ale byla jsem tak nervózní, že jsem do sebe nedokázala skoro nic dostat.

"Joey, ty nemáš hlad?" divila se Daph.

"Ale jo, ale prostě nemůžu jíst."

"Ty seš fakt magor," kroutil nade mnou Johny nechápavě hlavou, "ty jsi víc nervózní, než před zápasem," nechápal. A ostatně, já taky ne.

Zrovna přišel brácha a sednul si k Daphne, to znamenalo naproti mně. Chvíli se s Daph bavil, ale pak se na mě podezíravě podíval. "Ségra?"

"Hm?" snažila jsem se o nevinnej tón, ale ten se mi evidentně nepovedl.

"Co jsi provedla?"

"Já? Zatím nic," rozhodla jsem se, že budu hrát na rovinu.

"Fajn, tak komu se co chystáš províst?"

"Smithovi."

"A co?"

"To je tajný," uvidíš zítra.

"Ségra," zaprosil, ale já jsem jenom zakroutila hlavou.

"Až zítra," zopakovala jsem.

"Hele, už se zvedá," drcnul do mě Garry, kterej ho měl za úkol hlídat.

"Tak jdeme na věc."

Počkali jsme, až vyšel z Velké síně a pomalu se vydali za ním. Všechno zatím klapalo podle plánu.
Zatím si nás nevšimnul, ale podle všeho mířil do svojí společenky. Jestli to nevyjde, tak to bude v háji.

"Kam ten idiot jde?" sdílela moje rozpoložení sestřenka.

"Nevím," pokrčila jsem rameny a vykoukla za roh. Zrovna vešel do nějaký zdi. Moje podezření se
potvrdilo. On šel fakt do společenky.

"Co teď?" otočila jsem se na partu.

"Ještě tak půl hodiny počkáme. A jestli nevyjde, tak to můžem odpískat." Chtě nechtě jsme
museli s Daph souhlasit.

Už jsme to málem odpískali, když se na nás usmálo štěstí. Zrovna jsem se naposled dívala za roh, když vyšel ze společenky. "Dělejte, schovte se do výklenku," zasyčela jsem na ty paka, který už nebavilo bejt potichu, a dělali celkem kravál. Stihli jsme to na poslední chvíli, ale Smith si ničeho nevšimnul. Zas jsme ho sledovali přes půl hradu. Už byl skoro na místě, když jsem omylem nakopla brnění. To hrozivě zařinčelo a se skřípotem se řítilo k zemi. Daphne ho se svejma chytačskejma reflexama stihla zachytit dřív, než stihlo udělat ještě větší kravál. Rychle jsme zmizli za roh dřív, než se Smith otočil. Opatrně jsem vykoukla za roh.

"Tak co?" zašeptal mi do ucha Garry, stojící za mnou.

"Vzduch je čistej," oddechla jsem si.

"Doufám, že to heslo fakt znáte, jinak jsme nahraný."

"Neboj Joey," dneska jsem se ptal Terry z páťáku.

Pomalu jsme se přikradli ke dveřím. Už, už jsem je chtěla otevřít, když mě Garry zadržel. "Co je?" nechápala jsem.

"Pro jistotu použij zastírací kouzlo." Mávla jsem teda hůlkou, a okamžitě ucítila ten známý pocit.

"Tak jdeme?" zeptala jsem se. Ostatní přikývli a já potichu otevřela dveře. Opatrně jsem nakoukla dovnitř a naskytl se mi pohled na luxusní koupelnu s bazénem uprostřed. Rychle jsem zhodnotila situaci a vyslala na Smithe Petrificus Totalus a hned na to nadnášecí kouzlo, aby se ten idiot náhodou neutopil. To tak, ještě ho mít na svědomí. Přece kvůli němu nepůjdu do Azkabanu. Takhle jsem ho držela ve vzduchu, dokud ostatní neprovedli svojí část práce. Nakonec jsme ještě čorli ručníky, aby ho náhodou nenapadlo je použít a hůlku jsme mu vzali též.

Když ostatní zmizely z koupelny pro prefekty, vrátila jsem zmijozeláka na původní místo a zrušila obě kouzla. Dřív, než se vůbec stihnul otočit, jsem zmizel z místnosti.

"Myslím, že nebudeme muset čekat dlouho a objeví se," rozesmála se Moll a my se k ní přidali.

"Fakt se těším na to, až ho v tom uvidím," rozesmála se tentokrát Daphy.

"Hele, jdem se radši schovat, než se tu objeví," přerušil nás Johny. Všichni jsme nacpali do nedalekýho výklenku a čekali. Fakt to netrvalo moc dlouho a Smith vyšel z umývárny. Byl na něj fakt nezapomenutelnej pohled. Musela jsem se kousnout do ruky, abych nevyprskla nahlas. Smith měl na sobě upnutý růžový tílečko, který mu sahalo do půlky břicha, něco podobnýho baletní sukýnce, akorát o dost kratší, takže mu byly vidět tanga, který pod ní měl. Akorát se mi dělalo dost blbě z pohledu na jeho nahou prdel.

Garry se za ním potichu vyplížil a pořídil několik fotek.

Ve spolčence je pak vyvolal a výsledek stál za to. Fakt se povedly. Moll je pak rozmnožila.

Nejdůležitější část našeho plánu nás teprve čekala. K čemu by byl takovej vtípek, kdyby o něm nikdo nevěděl. Ráno u snídaně je rozdáme, aby se mohl každej pokochat.

"Tak co teda podnikneme zítra v těch Prasinkách?" nahodil Garry téma, když jsme se konečně posadili ke krbu.

Podívala jsem se po holkách, Garry asi netušil, že nepůjdeme společně. "Vždyť jsem ti už ráno říkal, že jdu s Mary," ozval se Johny. To bude asi ta jeho holka, co s ní randí někdy v šest ráno.

"Promiň Garry, ale já už jsem domluvená s Andym," usmála se na něj omluvně Molly.

"A já jdu s Jamesem," přidala se Daph.

"No tak já s váma počítám, a vy mi nakonec dáte košem, tak jak to tak vypadá, tak to zůstalo na nás, Joey."

"Ale já už jsem taky domluvená," cítila jsem, jak začínám rudnout. Tahle situace mi byla dost nepříjemná.

"No to je fakt výborný! Tak já s váma na zejtřek počítám, a vy se na mě takhle vybodnete!" zvednul se naštvaně z křesla a odešel ze společenky.

"Co mu je?" zeptala jsem se Johnyho.

"Jenom pokrčil rameny."

"Asi se na ten zítřek fakt moc těšil," pokrčila Moll rozpačitě rameny.

"Ono ho to přejde," vyslovila svojí teorii Daphne a já doufala, že má pravdu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 deadlik deadlik | Web | 25. ledna 2011 v 18:21 | Reagovat

úžasný jako vždy :))) haa těším se na další díl už aby to bylo :) píšeš skvěle

2 Vea Bazisey Vea Bazisey | Web | 30. ledna 2011 v 19:53 | Reagovat

Páni, je to suprově napsaný.

3 pixiecorpse pixiecorpse | 14. června 2011 v 17:15 | Reagovat

prosím, prosím. Další kapču :) teď jsem napnutá jak guma v teplákách a další kapča nikde!! :) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama